Jedním z hlavních symbolů židovského svátku Šavuot, který letos připadl na 29. a 30. května, jsou mléčné pokrmy. Zajímavé je, že přestože konzumace mléčných výrobků patří k tomuto svátku vlastně ve všech vrstvách a směrech judaismu, tak není zcela jednoznačně jasné, proč a kdy tento zvyk vznikl. Typické pak je, že se setkáme s velkým množstvím nejrůznějších odůvodnění, proč tomu tak je. Uveďme si pro zajímavost alespoň některé z nich.
Jak známo, svátek Šavuot je především svátkem připomínajícím darování Tóry (Zákona) na hoře Sinaj Mojžíšovi a izraelskému lidu. K tomu se zajímavým způsobem váže jedno z nejčastějších odůvodnění jedení mléčných pokrmů. Již ve spise Kol Bo z doby tzv. Rišoním (tedy někdy mezi 11. a 15. stoletím) je zmiňován zvyk jedení mléčných výrobků s odkazem na výrok z biblické knihy Píseň písní (Píseň Šalomounova) 4, 11: „Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko.“ K tomu je asi potřeba přidat malé vysvětlení: Tato biblická kniha, která je vlastně milostnou poezií, se setkala s velkým odporem, když měla být v roce 90 n. l. přijata do kánonu biblických knih. A vlastně až slavný rabín Akiva ji tam prosadil. Židovská tradice se s touto knihou vyrovnává tak, že ji chápe jako alegorický obraz – a tak např. dva prsy vykládá jako Mojžíše a Árona, či ústa milé jako Tóru, která k nám mluví apod. Na základě tohoto pochopení je pak možné vykládat, že med a mléko pod jazykem jsou slova Tóry a darování Tóry se může oslavovat jedením mléka (a někdy také medu).
Jiné vysvětlení říká, že až do přijetí Zákona Mojžíšem izraelský národ neměl důvod zachovávat jídelní předpisy (tzv. kašrut), a tedy neměl žádné maso rituálně zabitých zvířat ani příslušné nádoby. Když jim byla dána Tóra, museli proto Izraelité – než bylo možné opatřit maso podle rituálních předpisů – jíst pouze mléčnou stravu. A jedení mléčných výrobků je prý připomenutím této situace v den darování Tóry.
Ještě jiné vysvětlení vychází ze základní kabalistické (mystické) knihy Zohar. Ta říká, že každému z 365 dní roku je přiřazen jeden z 365 zákazů judaismu. A právě ke dni, kdy se slaví Šavuot, patří zákaz „Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky“ (Ex 23, 19 a 34, 26). Spojitost tohoto výroku se svátkem Šavuot je už v tom, že oba dva tyto verše začínají zmínkou o přinášení prvotin z úrody, což se dělá právě při tomto svátku. A od výroku o mléce je k jedení mléčných výrobků už jen krůček.
Dalším často uváděným důvodem je tzv. gematrie (tzn. výklad slov podle číselné hodnoty jejich jednotlivých písmen –viz zde) hebrejského slova „chalav“ – „mléko“. Toto slovo má číselnou hodnotu 40. A pitím mléka se má připomenout, že Mojžíš byl na hoře Sinaj 40 dní, než se naučil celou Tóru. K tomu je někdy připomínáno, že Talmud, tedy záznam tzv. ústní Tóry, která podle tradičních směrů judaismu byla také předána Mojžíšovi na Sinaji, začíná a končí písmenem „mem“, které má číselnou hodnotu stejnou jako mléko, tedy 40.
Ještě jiné gematrické vysvětlení vychází z číselné hodnoty slova „gviná“ („sýr!), která je 70. Sýr je totiž asi nejtypičtější mléčný výrobek, jehož jedením se tento svátek oslavuje. Toto číslo pak odkazuje na důležitý obrat „šiv’ím paním laTorá“ – „sedmdesát tváří Tóry“. Ten vyjadřuje názor, že Tóru, která je oslavována právě v tento den, je možné v její bohatosti vidět ze sedmdesáti různých úhlů a vykládat sedmdesáti možnými způsoby. A protože zastavení u hory Sinaj bylo vlastně počátkem cesty do zaslíbené země, je tento jídelní zvyk spojován samozřejmě i s popisem této země jako oplývající mlékem a medem. (Ex 3, 17)
A tak je na příkladu tohoto zvyku spojeného neodmyslitelně se svátkem Šavuot jasně vidět, jak se i náboženské zvyky mohou rozvíjet bez skutečné opory v základních náboženských spisech či v pokynech zakladatelů toho kterého náboženství.
Ilustrace k článku: Nálepka a dvě přání ke svátku Šavuot: „Svátek Šavuot šťastný a dokonalý“ – „Chag Šavuot saméach umušlam“, kde MU v posledním slově je napsáno jako zabučení (v hebrejštině nedělá kráva „bú“ ale „mú“).
Související články: