Husitská církev: jsme si blíž než dříve

Husitská církev: jsme si blíž než dříve
Tomáš Novák, studentský duchovní při sboru v Praze na Zderaze.

Rozhovor s duchovním Církve československé husitské Mgr. Tomášem Novákem, Th. D.

Jak Církev československá husitská pojednává o pandemii ve své internetové prezentaci?

Vznikly různé reakce, články, pastýřské listy, kázání, která problém tematizují, i teologická pojednání. Nemyslím, že by zde bylo něco nečekaného. Církev krátce vzato nevidí pandemii jako všeobecný trest Boží, ale spíše hledí na to, jak být smysluplně bližním nápomocna a jak pozitivně současnou situaci využít, jak posílit to, co zde najednou v těžké situaci vzniká: mezilidská solidarita, zastavení se v běhu soukolí společenského systému, vybočení ze vzorců, které jsme považovali za samozřejmé, apod.

Je pandemie nějak integrovaná do nauky církve husitské? Pokud ano, jak?

Nauka církve (CČSH) nemá a ani nechce mít propracovaná stanoviska ke všem společenským otázkám. Nauka církve vede k tomu, co je pro život podstatné, a doufá, má důvěru, že se věřící dokáží, dobře zakotveni ve své víře, sami rozhodovat v měnícím se světě, ve kterém se pravidelně setkávají s tisíci etickými otázkami, které musí prakticky řešit.

Jak se změnila podoba společného života církve husitské? Jak církev modifikuje své fungování, formy duchovního doprovázeni, bohoslužebné aktivity atp.? Jaké aktivity ustaly, jaké přibyly?

Církev musí používat prostředky, které nemá až příliš ráda, prostředky odcizené moderní komunikace, komunikace bez doteku, bez vzájemného pohledu do očí. Tyto ochuzené prostředky se jí v současné situaci jeví jako lepší než prostředky žádné. A tak využívá telefonie, sociálních sítí na internetu apod. Učí se s těmito médii lépe zacházet a oceňuje některé výhody, například určité přemostění na větší vzdálenosti, protože náboženské obce jinak žily svým vlastním životem a o to co se děje v jiných obcích se příliš nezajímaly. Jsme si teď paradoxně trochu blíž než dříve.

Jaké formy pomocí církev husitská společnosti poskytuje?

Individuální duchovní péče je možná, někde jsou otevřené kostely pro individuální návštěvu kostela, osobní modlitby. Ale především si teď všichni více voláme, píšeme více, než jsme byli schopní. A tak i s těmi, se kterými jsme se k tomu po léta nedostali. Církev nabízí lidem řadu bohoslužeb a biblických hodin online, to má poměrně úspěch, je to využíváno, nevýhodou je, že můžeme zapomínat na naše nejstarší, kteří počítačovou techniku neovládají.

Kostel v Praze na Zderaze.

Vstupuje nauka církve husitské do dialogu s vědou? Je to spíše polemika, nebo potvrzení?

Osobně bych sám přivítal větší dialog mezi vědami a náboženstvím, ale na to je zapotřebí lidí, kteří rozumí na vysoké úrovni oběma oborům, a to je dnes vzácné, zvláště ve společnosti převážně nábožensky lhostejné. Jedna z oblastí, kde se častěji utkávají náboženství a věda, je etika. Je řada jiných míst, kde by byl zapotřebí dialog, například mezi církevním pastorátem a psychoterapií. Neříkám, že žádný dialog není, jen o něm běžný smrtelník často neslyší. Naše církev nechce stát proti moderním poznatkům vědy, chce se z nich učit, promýšlet je. Tím se právě lišila od konzervativního katolicismu a fundamentalistického protestantismu. Jsme vědě velmi otevření, jen máme nyní málo vědců na vyšší odborné úrovni. Tudíž základ máme dobrý, vstřícný k vědě, ale praxe pokulhává. Navíc tím, že se církev protestantizovala, tak je méně zájmu o toto myšlení monisticky spojující vědu a náboženství. Církev jede nyní více po koleji jistého (noetického) dualismu.

Jak odpovědní představení církve husitské komunikují s příslušníky společenství a veřejnosti? Jaké rady, doporučení, povzbuzení, varování atd. vydávají?

Církve jsou nyní příliš malé a mají samy na vše rozmanité názory, než aby pravidelně vystupovaly se svými doporučeními mimocírkevní společnosti. Společnost se jen občas zajímá o pohledy církví. Většinou společnost zajímají pouze církevní skandály nebo extremistické skupiny, které se jí jeví nějak nebezpečné. Církve jménem svých představitelů ke společnosti hovoří, někdy úspěšněji někdy méně. Hlavní reklamu církvi ale dělají všichni křesťané na té nejnižší všednodenní úrovni, reklamu dobrou či špatnou, doufám, že ta dobrá převažuje nad tou špatnou. Toto platí pro všechny církve, ale pro nás obzvláště, neboť již nejsme velká církev jako dříve, a tak se hůř něco do společnosti vzkazuje. Navíc jsme demokratická církev, tedy pluralitní, což také brzdí možnost jednoznačných vyjádření k nějaké společenské situaci. Kompromisní vyjádření, která někdy vznikají, jsou pak snadno mdlá, obroušená ze všech stran.

Dovětek autorky

Ráda bych zmínila, že jakožto studentka Husitské teologické fakulty, si velmi vážím pravidelných online studentských bohoslužeb. Obdivuji své kolegy i profesory, kteří pro nás se zapálením setkávání připravují, vyzývají ke společnému ztišení, zamyšlení a modlitbě. Bohoslužby mohou provozovat i ze svých domovů. Husův sbor na Vinohradech natáčí nyní i slavení Velikonoc a mě těší, že se aspoň tímto stylem mohu s ostatními k duchovním prožitkům připojit a diskutovat o tom s nimi. Velmi mě to obohacuje.

Autorka: Dana Koucká. Rozhovor se konal 6. dubna 2020.

Související články o koronaviru:

série „Církve a náboženské společnosti v době pandemie“:

Slovanský kruh a koronavirus (1. díl): zde.

Strašničtí evangelíci za času korony (2. díl): zde.

Komunita Noe: zvony pro pokoj a bezpečí (3. díl): zde.

Napřímit se a zvednout hlavu: Křesťanské společenství bojuje modlitbou a postem (4. díl): zde.

další články:

Virus jako odplata (1. díl série „Náhody neexistují, aneb o koronaviru perspektivou religionisty“): zde.

Wu-chan o svátcích zesnulých (1. díl série „Čínské tradice v době koronavirové“): zde.

Skončí to hned po Pesachu: korona podle gematrie: zde.

Korona versus judaismus: zde.

Nelíbejte mezuzu: zde.

Svědkové Jehovovi: koronavirus jako znamení posledních dnů: zde.



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments