V době, kdy se evropské státy kvůli pandemii uzavírají do izolace, pokračuje na druhém konci euroasijského kontinentu, v místech, kde se objevily první případy onemocnění novým koronavirem SARS-CoV-2, postupné uvolňování přísných epidemiologických opatření. Rozlehlé čínské území nebylo nemocí COVID-19 zasaženo plošně, nařízení v jednotlivých provinciích proto odpovídala stupni promoření místní populace a obdobně probíhá i postupný „návrat do normálu“. Zatímco na většině čínského území se výroba začala oživovat již v únoru nebo počátkem března a karanténní opatření se od poloviny března postupně zmírňují i v dříve přísně izolované provincii Chu-pej, epicentrum onemocnění v trojměstí Wu-chan, jejím správním centru, ještě stále nemá úplně vyhráno. V tamních nemocnicích pořád zůstávají stovky lidí trpících novou nemocí, počet pacientů se ovšem plynule snižuje a všech čtrnáct provizorních nemocnic již bylo uzavřeno.
Do města se už díky obnovenému vlakovému spojení mohou vracet jeho obyvatelé, kteří po „uzamčení metropole“ na dlouhé dva měsíce uvízli venku. V odůvodněných případech je možné Wu-chan i opustit, ale v obou případech obvykle čeká cestovatele přísně sledovaná dvoutýdenní karanténa. Ani po „odemčení města“ se život nevrátí hned do původního stavu, obyvatelé budou muset nadále dodržovat přísná nařízení zdravotníků, protože odborníci mají obavy z nové vlny epidemie. Školy a kanceláře si na své osazenstvo počkají ještě týdny. K plánovanému úplnému zrušení karantény by ve Wu-chanu mělo dojít 8. dubna, po nejvýznamnějších tradičních svátcích spojených s kultem předků. Svátky čistého jasu (Čching-ming-ťie) se slaví každoročně 4. dubna, 106. den po zimním slunovratu. Jsou stanoveny podle solárního, tedy jangového kalendáře, aby se tím vyrovnal vliv jinového zásvětí, které je během svátků otevřeno a předkové se u hrobů či rituálních destiček se svými jmény setkávají s potomky.
Kvůli přípravám na tyto svátky začaly wuchanské úřady koncem března vydávat pozůstalým urny s popelem obětí epidemie koronaviru, což rozvířilo debaty o tom, kolik obyvatel metropole vlastně na COVID-19 zemřelo a nakolik jsou spolehlivé čínské statistiky, které nesymptomatické případy (a zřejmě ani případy s komorbilitou) nezahrnují. Současně byla vydána městská vyhláška k průběhu pohřbů a vzpomínkových slavností. Až do 30. dubna nejsou ve městě povoleny kolektivní vigilie či úklid hrobů nebo veřejné obřady, pouze individuální a v předem určeném čase. Zaměstnanci hřbitovů a kolumbárií dostali instrukce, jak má vypadat jednotné aranžmá a kolektivní obřady na počest všech zesnulých. Jinde v Číně platí mírnější pravidla, nicméně i tam bude letos svátek vypadat jinak, než je obvyklé. Bylo též stanoveno, že v sobotu 4. dubna se v poledne spustí vlajky na půl žerdi a na tři minuty ustane život celé země jako připomínka všech obětí epidemie.
Během roku je sice pro kontakt se zásvětím vyhrazeno více vzpomínkových dnů, ale jarní svátky mrtvých jsou z nich nejdůležitější. Lidé kvůli nim častokrát jedou stovky kilometrů celou zemí, protože rodinné pohřebiště bývá situováno v místech, odkud rod pochází. Od roku 2013 se během svátků, které jsou dnem pracovního volna, na dálnicích nevybírá mýto. Čínské rodiny navštíví hroby, uklidí je, vyzdobí, podle tradice potom s předky a dalšími příbuznými hodují, pojídají symbolické taštičky obarvené rostlinnou náplní do zelena a užívají si jarní přírody. Samozřejmě se nezapomíná ani na obětiny a pálení rituálních bankovek. Tuto část tradičních zvyklostí se však již od pádu císařství snaží všechny vlády vymýtit jako pověrečnou (a někdy i nebezpečnou) praktiku. Obzvláště v posledních letech se v tisku propaguje „civilizované uctívání zesnulých“, omezené na úklid a vyzdobení hrobu květinami, případně symbolickými obětinami. Současně se místo pohřbívání do země prosazuje kremace a deponování uren v kolumbáriích, kde na klasické zádušní obřady není dostatek místa. Vláda ovšem nemá zájem na úplném zrušení této tradice, označované za následováníhodné dědictví předků, protože se v ní odráží úcta k předkům, jinými slovy, konfuciánské povědomí o hierarchickém postavení jednotlivce ve společnosti.
Kvůli přetrvávajícím opatřením, která se snaží zamezit koncentraci osob v obavě z nového propuknutí epidemie, zůstává letos většina hřbitovů i kolumbárií uzavřená nebo se otevírají jenom v omezené míře. Uctívání zesnulých příbuzných proběhne online, konec konců s tím mají především zahraniční Číňané již delší zkušenost. (Od roku 2008 takto fungují například stránky, kde si pozůstalí připomínají oběti zemětřesení v s’čchuanském Wen-čchuanu v květnu 2008.) Letos se určitě k hrobům předků ve staré vlasti nedostaví ani oni, protože v jihovýchodní Asii i jinde ve světě probíhá karanténa, takže virtuální uctívání zůstává jako jediná možnost. Existuje řada webových stránek, které jsou k tomu určeny, mnohá pohřebiště či kolumbária mají obvykle i své vlastní stránky, kde se mohou příbuzní z různých koutů země i světa virtuálně sejít a zavzpomínat. Také je možné objednat obřad v zastoupení, kdy zaměstnanci pohřební služby na přání provedou příslušné rituály (civilního charakteru, bez recitace náboženských textů), které pro zájemce současně natočí a vystaví na sociálních sítích. Některé místní samosprávy dokonce nechávají hřbitovy uklidit „v zastoupení“ a ke hrobům kladou alespoň po tradiční snítce bílých či žlutých chryzantém. Představitelé taoistických a buddhistických společenství doporučili věřícím, které texty mají na počest zesnulých zarecitovat, aby se s nimi spojili prostřednictvím modlitby. V některých oblastech bude možnost provést zkrácenou verzi předepsaných rituálů i s účastí taoistických či buddhistických obřadníků, kteří na své poslání nerezignovali ani v nejhorších dobách epidemie.
S výjimkou Wu-chanu se už v mnoha regionech ČLR rozšiřují i možnosti kulturního vyžití, pro veřejnost jsou otevírány jarní parky, lesoparky i některá kulturní zařízení – někdy se ovšem obratem zavírají z obavy z nové vlny epidemie a pro nezájem publika. Kina totiž zatím nemají k dispozici nové filmy a reprízy těch starých diváky nepřitáhly, avšak většina čínských filmových ateliérů již pokračuje v natáčení a majitelé sítí multiplexů věří, že díky jim brzy obnoví provoz. Do kina Wuchanští asi tak rychle nepůjdou, na sociálních sítích se však těší na to, až se znovu projdou po slavném mostě přes Dlouhou řeku či kolem břehů Východního jezera. A samozřejmě vystoupají na Pagodu žlutého jeřába, aby se mohli přesvědčit o tom, že i do jejich města již přišlo jaro. Na hlavní jarní atrakci, květinové slavnosti, si ovšem musí počkat až do příštího roku. Správa Wuchanské univerzity, pokládané za nejhezčí vysokou školu v Číně, již v půli března sdělila, že její areál letos zůstane pro milovníky třešňových květů uzavřen.
Navzdory ještě přetrvávajícím opatřením se už na čínském internetu začínají objevovat i propagační články, které lákají k návštěvě chupejských památek a připomínají Číňanům, že Wu-chan není jen nechvalně proslulé tržiště Chua-nan, předpokládaný zdroj prvotní infekce. Vzhledem k tomu, že zahraniční turistika nebude v nejbližší době možná, dá se předpokládat, že někteří přespolní se do města rádi podívají. Katastrofická turistika má své fanoušky všude po světě, Čínu nevyjímaje.
Druhá část (dokončení): zítra.
Související články:
série Náhody neexistují, aneb o koronaviru perspektivou religionisty: 1. díl zde.
Korona versus judaismus: zde.
Nelíbejte mezuzu: zde.
Svědkové Jehovovi: koronavirus jako znamení posledních dnů: zde.