Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom. N Press, 2026. 304 s.
Kniha Všetci sme anarchisti, kterou letos v létě vydalo slovenské nakladatelství N Press, se na první pohled nejeví jako předmět religionistického zkoumání. Jde o knihu rozhovorů, které vedl kulturní publicista Patrik Garaj (*1972) s trnavským hudebníkem Denisem Bangem (*1991), vystupujícím pod uměleckým pseudonymem Fvck_Kvlt. Většina rozhovorů se věnuje hudbě, Bangově autobiografii, ale také společenskému dění, protože politická tematika je jedním z ústředních motivů Bangovy tvorby.
Výjimku ovšem tvoří pátý rozhovor s názvem Kresťanstvo, kult a Kvlt. Patrik Garaj si (stejně jako řada dalších posluchačů) při poslechu Bangovi hudby všiml subtilních a těžko čitelných, nicméně nepřehlédnutelných náboženských motivů. Od frontmana punkové skupiny The Wilderness a experimentálního rapera Fvck_Kvlta, nešetřícího vulgarismy a kritikou křesťansko-nacionalistických politiků, který si na svá alba neváhá dát satanistickou symboliku (obrácený kříž, obrácený pentagram), by málokdo očekával, že bude zároveň praktikujícím křesťanem. „Zvonku vyvrheľ, prototyp antikrista. Vnútri duchovný pastier? To si musíme vyjasniť.“ [1]
Rozhovor Garaje a Banga není zajímavý jen tím, že ukazuje rozdíl mezi vnější (uměleckou) stylizací a vnitřním (náboženským) přesvědčením. Je zejména pozoruhodným svědectvím o náboženské konverzi jednoho mladého člověka ze současné střední Evropy.
Bango v rozhovoru uvádí, že jeho duchovní cesta započala ve věku 14–15 let. Tehdy se pustil do četby „ezoterické“ literatury. Uvádí např. Paula Coelha, Celestinské proroctví Jamese Redfielda nebo to, co označuje jako „pozápadnenú východnú filozofiu“. Četl knihy z oblasti, kterou bychom mohli označit jako současnou alternativní spiritualitu, např. o karmě, energiích, jiných dimenzích atd. „Hltal som to ako na bežiacom páse,“ říká trnavský hudebník, a ze své současné pozice neváhá tuto četbu zpětně označit jako „ezoterické žvásty.“ [2] Uvádí nicméně, že v dané době byl na nabyté „ezoterické poznatky“ hrdý a identifikoval se sebepojetím „duchovního člověka“.
Ponořil se rovněž do oblasti západního okultismu – hojně četl Aleistera Crowleyho, Helenu Blavatskou i díla z oblasti chaos magie. V rozhovoru uvádí, že se o magii a okultismus zajímal vždy čistě teoreticky. Zároveň se „přiznává“ k silné estetické fascinaci západním okultismem. Některé estetické i ideové prvky z okultismu převzal i do své umělecké tvorby. To je ostatně zjevné již z názvů jeho starších, čistě akustických alb, např. Thelemic Mass nebo Chaos Magick Session.
K četbě ezoterické a okultní literatury postupně přidal studium filosofie, zejména antické, Friedricha Nietzscheho a sekulární filosofie 20. století. Aby toho nebylo málo, ponořil se i do ruských klasiků – silně ho ovlivnil L. N. Tolstoj, ale zejména F. M. Dostojevskij.
Poté přikročil k četbě základních textů velkých světových náboženství. Opakovaně přečetl Bibli, Korán, Máhabharátu, Avestu i hlavní buddhistické sútry. V rozhovoru uvádí, že měl deset různých vydání Bhagavad-gíty a ze všech svatých písem si dělal podrobné výpisky.
Toto intenzivní bádání však podle Bangových slov nevyústilo v hlubší poznání, ale v intelektuální a nakonec i v psychickou krizi. „No a ku koncu strednej školy sa to všetko zlialo do kopy a prestalo to dávať zmysel. Skončil som deprimovaný a zúfalý.“ [3] Intelektuální a spirituální krize se slila s krizí duševní: „Vyvola to vo mne silné úzkosti.“ [4] Denis Bango se následně ocitl i v péči psychiatra a po určité době se mu podařilo svůj duševní stav stabilizovat. Dnes patří tematizace duševního zdraví a snaha o osvětu v této oblasti k charakteristickým prvkům jeho veřejného působení.
Rozčarování ze „synkretického období“ ani psychická krize však Banga neodradily od dalšího duchovního zkoumání. Jeho nová fáze však směřovala k hledání něčeho logicky koherentního: „Niketoré veci nemôžu byť zároveň pravda aj lož.“ [5] Motiv (subjektivně vnímané) logické koherence je v příběhu Bangovi konverze klíčový: „Zaujímalo ma, kde je pravda. O to mi išlo.“ [6]
Následně se obrátil na kamaráda z dětství, který působil jako kazatel Církve bratrské. Diskutoval s ním o náboženských otázkách a začal si půjčovat teologickou literaturu. Zmiňuje zejména vliv anglikánského laického teologa a spisovatele C. S. Lewise (1898-1963). Později začal navštěvovat bohoslužby v místním sboru Církve bratrské. V rozhovoru zmiňuje, že zpočátku měl „lewisovský záměr“ – tedy důkladně prozkoumat křesťanství proto, aby ho mohl vyvrátit. Stejně jako v Lewisově případě to i v Bangově dopadlo jinak, než byl původní záměr.
Bango uvádí, že jeho konverze ke křesťanství neproběhla náhle, nýbrž šlo o postupný proces. V tomto procesu sehrálo klíčovou roli to, že začal vnímat křesťanskou teologii jako ideově konzistentní. Podle jeho vlastních slov k jeho obrácení vedlo „akumulovanie kvalitných informácií.“ [7] V období konverze zažil i „niečo, čo sa zdráham nazvať mystickým zážitkom, pretože si myslím, že v konečnom dôsledku sa to dá vysvetliť aj psychologicky.“ [8] Bango zdůrazňuje, že křesťanství muselo v jeho očích obstát vůči „intelektuálním výzvám“ antické filosofie, osvícenství, moderní vědy i hnutí nového ateismu.
Do své hudební tvorby propouští svou křesťanskou víru opatrně a nepřímo, často ve formě provokativních narážek. Někdy se ve svých písních záměrně staví do opozice vůči Bohu nebo křesťanství, a to ze tří hlavních důvodů: 1) jako formu intelektuální a umělecké provokace, která nutí posluchače k hlubšímu zamyšlení (které je pro Banga důležitější než samotná teologická pozice), 2) jako forma osobního dialogu s Bohem a reflexe vlastní víry a 3) jako společensko-kritické vymezení se vůči konzervativním formám křesťanství a jejich propojování s politikou na Slovensku i jinde.
Pátý rozhovor z knihy Všetci sme anarchisti je zajímavý především tím, že velmi podrobně a intimně dokumentuje cestu člověka, který opustil současnou alternativní spiritualitu a konvertoval k etablované křesťanské denominaci. Zároveň svým vzezřením, uměleckým projevem i politickými názory ze šablony „tradičního křesťana“ silně vybočuje. Ještě pozoruhodnější je ale motivace jeho konverze, která nebyla primárně citová, nýbrž intelektuální. V dnešní době, kdy se mluví o „odpoledni křesťanství“ a o vzestupu současné alternativní spirituality (která se podle některých názorů stává dokonce mainstreamem, a neměla by tu tudíž být nadále označována jako „alternativní“) stojí za povšimnutí i případy, jdoucí opačným směrem.
Čistě religionisticky zaměřený zájemce nenajede v knize o mnoho více, než je uvedeno ve zmiňovaném pátém rozhovoru. Ostatní rozhovory jsou věnovány výhradně hudbě, osobnímu životu a politice. Ovšem pro člověka, který se zajímá nejen o náboženství, ale např. i o filosofii, politologii, hudební historii či současné kulturní a společenské dění, může být kniha jako celek velmi podnětná.
Poznámky:
[1] Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom, s. 96.
[2] Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom, s. 100.
[3] Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom, s. 101.
[4] Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom, s. 102.
[5] Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom, s. 102.
[6] Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom, s. 106.
[7] Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom, s. 107.
[8] Všetci sme anarchisti: Denis Bango v rozhovore s Patrikom Garajom, s. 107.
Náhledová fotografie: Denis Bango hraje na klavír v Červeném kostele v Brně. Ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingir:
Téma Hudba pro vábení džinů, Dingir 23 (2), 2020.
Související články:
