Spontánní bubnování se Sueneém

Článek se vztahuje k tématu „Současná hudba a náboženství”, k němuž patří i souhrnný playlist zde.

Různé verze šamanského bubnování jsou dnes v prostředí alternativního, necírkevního náboženství velmi populární. Jednu z nich představuje Sueneé: nazývá se Spontánní bubnování.

Obvyklé místo pro Spontánní bubnování – pražská čajovna Šamanka – si v době odeznívající pandemie ještě takovou hromadnou akci nepřála, a tak se bubnování 25. června 2020 konalo pod širým nebem. Stalo se součástí cyklu „Bubnování na magických místech“, při němž Sueneé spolupracuje s Janem Kročou. U Vávrovy vyhlídky na pražských Bránických skalách se sešlo asi 20 lidí včetně tří pozorovatelů z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Ve slunečném podvečeru se přicházející účastníci zdravili (obvykle objetím) a brzy vyráželi do blízkého lesíka pro dřevo. Bylo také potřeba nanosit z auta k ohništi bubny a další rytmické nástroje. Pak byl na ohništi z betonových obručí zapálen posvátný oheň, jímž – podle trochu slavnostně pronesených slov zapalující účastnice – budou uctěni naši předkové a do nějž bude moci být odhozeno vše, co je spojené s minulou etapou našich životů. Po krátkém představení všech příchozích (jméno plus sdělení, jak se cítíme) se začalo bubnovat. Opravdu spontánně, ale jednotliví bubnující se navzájem brzy přizpůsobili, takže rytmus byl nakonec jednotný a zvuk mohl poskytnout i pozoruhodně silný zážitek. Dvě mladé ženy tančily kolem ohně. Místy zazněl i zpěv a v jednu chvíli začala jedna z účastnic hrát na flétnu (také asi spontánně) a bubnování jí postupně dalo přednost.

V přestávce hovořil Jan Kroča o energetické síle Branických skal a z vyhlídky architekta Davida Vávry, kam se účastníci přemístili, ukázal další magická místa (Dívčí hrady, Kavčí hory). Krátce zmínil pověsti, které se k nim vztahují: o Šemíkovi, o Bivojovi a Kazi, o dívčí válce. Právě na Dívčích hradech je podle něj místo, „kde se prolíná mužská a ženská energie“. Následovala další etapa bubnování a opět ji ukončila účastnice Jana hrou na flétnu.

V poslední části měly hlavní úlohu čtyři šamanské bubny. Prostor kolem ohně byl očištěn hořící sušenou šalvějí a začal očistný rituál, jehož se mohl účastnit kdokoli z bubnujících. Začal Sueneé: na západní straně ohniště a za podpory bubnů a dýmu ze šalvěje vydával se sebe křikem to staré, odhazoval do ohně sešity a složky papírů a během se přemístil na východní stranu ohniště, kde ho jedna z účastnic – opět se šalvějí – přivítala při vstupu do nového života, kde je láska, zdraví, štěstí a všechno, co si člověk přeje. Očistného rituálu se pak podobně účastnili i někteří další bubnující.

Rituál zapálení ohně i očistný rituál byly prováděny naplno a nebylo možné se domnívat, že by je jejich účastníci nemysleli vážně. A přece bylo zároveň jasné, že se baví a že například posvátnost ohně, hořícího v betonových skružích, je brána s humorem a nadsázkou. Typicky západní uvažování, které vyžaduje odpověď „buď, anebo“ („buď tomu účastníci věří, anebo z toho mají legraci“), zde zjevně naráží na své limity.

Všechny fotografie: autor.

Ukázky ze Sueneého spontánního bubnování:

Spontánní bubnování, tanec a zpěv na Vyšehradu.

Spontánní bubnování v čajovně Šamanka.

Spontánní bubnování na magických místech: Panenský Týnec.

Spontánní bubnování na Astrovíkendu roku 2017.