Jako každý rok přinášíme v Náboženském infoservisu řadu tematických ohlédnutí za uplynulým rokem. K přehledu významných náboženských osobností, které v minulém roce zemřely a ohlédnutím za loňskou náboženskou scénou v Česku nyní přidáváme ještě shrnutí religionisticky zajímavých knižních publikací. Zahrnuje díla česká i cizojazyčná, odborná i beletristická, ale stejně jako v případě předchozích souhrnů, je i tento otevřen čtenářským postřehům, doplněním a rozšířením níže v komentářích.
Knižní produkce roku 2025 potvrzuje, že zájem o náboženství a jeho reflexi zůstává živý nejen v akademickém prostředí, ale i ve veřejném prostoru. Vedle systematických religionistických prací se objevují texty, které náboženství zasazují do právního, psychologického, politického či kulturního rámce, a zároveň roste počet publikací, jež se dotýkají témat náboženské paměti, traumatu, autority a identity. Tato tematická propojenost napříč žánry je pro letošní produkci příznačná.
V oblasti akademické religionistiky zaujala především kniha amerického badatele Jamese Richardsona Minority Religions, the Law, and the Courts: Cases and Consequences (recenze je dostupná zde). Věnuje se vztahu menšinových náboženství a právního systému. Richardson zde navazuje na svůj dlouhodobý výzkum soudních sporů týkajících se náboženské svobody a ukazuje, že právo není jen neutrálním arbitrem, jak si často myslíme, ale aktivním činitelem, který spoluutváří podobu náboženského pluralismu. Historicky orientovaný, avšak tematicky příbuzný pohled nabízí monografie Kate Waggoner Karchnerové Islam and Papal Power in Late Medieval and Early Modern Europe: The Afterlives of a Popular Polemic, sledující proměny protiislámské polemiky od středověku do raného novověku a její přetrvávající vliv na evropské myšlení.
Výrazný interdisciplinární přesah má kniha Hillary L. McBrideové Understanding Spiritual Trauma and the Process of Healing, která se věnuje fenoménu spirituálního traumatu a duchovního zneužití. Recenze je zde. Téma, dosud spíše okrajové, se zde dostává do centra pozornosti a nabízí inspirativní podněty i pro religionistickou reflexi moci, autority a zranitelnosti v náboženských komunitách. K porozumění náboženskému traumatu bezpochyby přispěje také vydání českého překladu knihy německé psychologa Tillmana Mosera Otrava Bohem. Recenze je zde. Tematicky blízká je také kniha Jana Loffelda Když Bůh nikomu nechybí. Úvahy o náboženské lhostejnosti. Recenzovali jsme zde.
K otázkám hranic mezi náboženstvím, magií a každodenní praxí se vrací Anne Lawrence-Mathersová v publikaci The Magic Books: A History of Enchantment in 20 Medieval Manuscripts, která prostřednictvím konkrétních rukopisů ukazuje pestrost středověké religiozity a problematizuje pozdější ostré dělení na „oficiální“ náboženství a okrajové praktiky.
Z mimoevropského prostředí stojí za pozornost terénní studie Massima Introvigneho a Rosity Šorytė The Revelation Spiritual Home: The Revival of African Indigenous Spirituality. Autoři se zaměřují na současné podoby obnovy afrických domorodých spiritualit a ukazují, že i zde vznikají nové náboženské formy reagující na globalizaci, koloniální dědictví i lokální potřeby. Podobně „zlidšťující“ perspektivu přináší historik Anthony Bale v knize Středověký turista, která čtenáře provází zkušeností středověkých poutníků jako konkrétních lidí s tělesnými, sociálními a duchovními potřebami, nikoli jen jako abstraktních nositelů víry.
Česká odborná produkce se v roce 2025 soustředila jak na historická témata, tak na reflexi novodobých náboženských jevů. Jiří Dynda ve své přehledové práci Bohové a bohyně starých Slovanů nabízí kritickou syntézu poznatků o předkřesťanských náboženských představách na českém území i v širším slovanském kontextu. Andrea Štěpánková v knize Mezi strachem a přijetím: Novokřtěnci a předbělohorská Morava přináší detailní a pramenně podložený obraz života novokřtěneckých komunit, v němž se náboženské ideály střetávaly s politickou realitou. Významnou událostí bylo rovněž vydání vzpomínkového sborníku Orient v proměnách mezinárodních vztahů: Památce prof. Eduarda Gombára (1952–2025), který připomíná osobnost předního arabisty a jeho přínos pro česká blízkovýchodní studia. Zdeněk Vojtíšek pak obohatil domácí scénu monografií Hnutí Grálu: Příběh nového náboženství, jež představuje přehledné a analytické zpracování jednoho z méně známých nových náboženských hnutí v evropském kontextu. Do veřejného diskurzu zasáhl také rozhovor Přemysla Houdy s Břetislavem Turečkem Svět je složitější, než se zdá, který reflektuje aktuální nábožensko-politická témata Blízkého východu.
Vedle religionistických akademických titulů vyšla i řada knih psaných z explicitně náboženské pozice a teologických. Úmrtí papeže Františka I. dodalo zvláštní váhu vydání jeho oficiální autobiografie Naděje: autobiografie, která nabízí osobní pohled na životní dráhu i pontifikát jedné z nejvlivnějších postav současného katolicismu. Posmrtně vydaná kniha Ctirada Václava Pospíšila Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého – Zřídla života, identity, svobody a smyslu znovu otevírá otázky teologického jazyka a smyslu víry v současném světě. Vydání strojopisu Vítězslava Gardavského Anděl na hrotu meče pak připomíná existenciální a filosofický rozměr náboženské reflexe inspirované starozákonním příběhem proroka Jeremiáše. Do současné církevní reality nahlíží i kniha rozhovorů Aleše Palána Ten farář je nějakej divnej, o farářkách nemluvě, která tematizuje zkušenosti duchovních pohybujících se na okraji institucionálních očekávání.
Zpěvník Písně Země Sebastiana Praxe osloví především příznivce alternativní religiozity, neboť obsahuje přes 100 skladeb převážně z tvorby komunity Rainbow nebo s vazbou na domorodé obřady, a to i v jiných jazycích než češtině (o uvedení knihy zde). U hudby ještě zůstaneme, a to prostřednictvím knihy teologa Pavla Hoška Jako anděl s polámanými křídly: Duchovní profil Karla Kryla (představení knihy je zde). Jak název napovídá, tento bestseller analyzuje osobnost a tvorbu známého písničkáře a básníka z pohledu teologického a religionistického a zasazuje je do souvislostí Krylova křesťanského (konkrétně katolického) náboženského vyznání. Milovníci komiksové tvorby mohou sáhnout po knize Dalajláma: Dlouhá pouť spisovatele Tomáše Krejčího a ilustrátora Matyáše Namaie. Netradiční zpracování životního příběhu 14. duchovního vůdce Tibetu zaujme nepochybně i mladší generaci.
Výraznou stopu zanechaly také nové překlady náboženských a nábožensko-filosofických textů. České vydání Konstitucí svobodných zednářů Jamese Andersona umožňuje nahlédnout do myšlenkových základů jinak uzavřeného společenství, zatímco pokračující překlad Qušajrího pojednání o nauce súfismu (svazek II) v podání Bronislava Ostřanského (viz zde) či Traktát o probuzení víry v mahájánu v překladu Tomáše Gutmanna zpřístupňují klasické texty islámské a buddhistické tradice českému publiku v odborně fundované podobě (více zde).
Ani beletrie se náboženským motivům v roce 2025 nevyhýbala. Hned v prvním čtvrtletí roku se na pultech knihkupců objevila kniha Patricie Farské s jednoduchým názvem Otec, vyprávějící příběh mladé ženy Rebeky zneužívané katolickým knězem (recenze je zde). Detektivní román J. K. Rowlingové, který vydala pod pseudonymem Robert Galbraith, Hladový hrob, odehrávající se v prostředí fiktivní Univerzální humanitární církve, znovu ukazuje, jak přitažlivým literárním tématem zůstávají uzavřené náboženské komunity. Dan Brown ve své novince Tajemství všech tajemství pracuje s náboženskými symboly a konspiracemi a tentokrát zasazuje děj do Prahy. Česká próza nabídla citlivé zpracování klášterního prostředí v románu Petry Dvořákové Návrat (recenze zde) i kontroverznější literární uchopení mariánských zjevení v knize Sáry Zeithammerové Svatá (recenze zde). Náboženské motivy se objevují rovněž v detektivce Michaely Klevisové přezdívané „královna české krimi“ Letní slunovrat nebo v autobiografickém vyprávění Davida Schorfa Šekelí léta: Ostravák v zemi zaslíbené. Vypráví životní příběh ostravského Žida, který se přestěhoval v 90. letech do Izraele a čtenáři přibližuje osobní zkušenost víry, migrace a identity.
Rok 2025 v literatuře o náboženství představuje průřez tématy a otázkami, které se v různých podobách vracejí napříč obory i žánry. Opakovaně se objevuje zájem o moc a autoritu, o zranitelnost jednotlivce v náboženském kontextu, o paměť a trauma i o jejich způsoby zpracování, ženská témata i proměny náboženství v kontaktu s moderní společností. Tyto motivy prostupují akademické analýzy, kritické edice pramenů, osobní svědectví, rozhovory i beletrii a vytvářejí společné tematické pole, v němž se jednotlivé texty setkávají.
Hodnota letošní produkce spočívá v souběžnosti různých perspektiv, které náboženství zachycují jako dynamický a ambivalentní fenomén. Náboženské myšlení a praxe se zde promítají do práva, politiky, psychologie i každodenní zkušenosti a ukazují šíři oblastí, v nichž náboženství zůstává relevantní.
Související příspěvky:
