V úterý 16. prosince 2025 se v prostorách Malého sálu Městské knihovny v Praze konalo slavnostní představení dvousvazkového vydání knihy od českého arabisty působícího v Orientálním ústavu Akademie věd ČR, doc. Bronislava Ostřanského „Qušajrího pojednání o nauce súfismu“. Rozhovor nad publikací moderovala Marie Povýšilová z nakladatelství Academia.
Jedná se o překlad nejslavnější práce od středověkého súfijského učence, imáma Abú al-Qásim al-Qušjarího (986-1072). Qušajrího texty jsou stále velice populární pro didaktické potřeby současných súfijských učenců. Text, který jsi vzal do rukou a přeložil doc. Ostřanský, se nezaměřuje jen na apologetické ospravedlnění súfijských mistrů, ale má hluboký význam pro pojmosloví, mystickému prožívání nebo nauku o cestě. Překlad originálního Qušajrího textu je rozdělen do dvou svazků, přičemž první svazek obsahuje medailonky a pojmosloví súfijských mistrů. Druhý svazek skrze různá podobenství a zázraky vykládá již zmiňovanou nauku o cestě. Oba svazky českého překladu vyšly v nakladatelství Academia.
V úvodních slovech pan docent poděkoval všem, kteří se podíleli na úspěšném vydání knihy a omluvil kmotra knihy, kterým měl být prof. Luboš Kropáček. Ten se bohužel ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. Pan docent také sdělil divákům v sále, že po dobu večerního moderovaného rozhovoru by byl rád, aby byl co nejvíce přítomen imám al-Qušajrí a ne on sám. Nejprve bylo potřeba vysvětlit, co to vůbec súfismus je. Ostřanský posluchačům vyložit různé významy slova súfismus a porovnal různé překlady tohoto slova s arabským originálem. V předkladech se objevuje koncovka – ismus (súf – ismus), která se v arabském originále nevyskytuje. Vysvětlil, že tato koncovka u nás odkazuje na jakousi doktrínu, avšak z pohledu súfi jde spíše o cestu a studium k Bohu (Alláhu). U druhé otázky se paní Povýšilová zeptala, zda dva svazky mají hlubší význam. Pan docent zdůraznil cíle originálního díla, které bylo napsáno r. 1045 zmiňovaným imámem al-Qušajrím. První z jeho cílů byl didaktický a ten druhý apologický, přičemž onen apologický zaujímá snahu bránit odkaz velkých mistrů. Svazky jsou dále rozděleny do tří okruhů, které jsou úzce spojeny se členěním súfijských textů do tří segmentů. První a druhý okruh tvoří první svazek knihy. Obsahuje medailonky mistrů a súfijské pojmosloví. Druhý svazek, který je dle doc. Ostřanského „čtenářsky vděčnější“, obsahuje nauky o duchovní cestě.
Ve druhé části večera přešel pan doc. Ostřanský do role imáma al-Qušajrího. Představil nám úryvky z textů a přidal k nim krátkou promluvu. Pan doc. Ostřanský se snažil během promluv zachovat co nevíce originálního textu. To spočívalo i v zachování basmaly (islámská fráze „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“) a chvalořečného úvodu (hadíth: zprávy a činy spojovány s prorokem Muhammadem a jeho společníky) před začátkem každého jednoho příběhu. V prvním z příběhů se seznamujeme s výrazem tawba (pokání či kajícnost), se spojitostí s loupežníkem. Ve druhém z příběhů je ovšem výraz hátif. Bronislav Ostřanský to popsal jako „překladatelský oříšek“, jelikož v moderní spisovné arabštině se slovo překládá jako telefon. Druhá možná interpretace je džinn, nebo jakýsi neviditelný mluvčí. Po konci představení malé ochutnávky textů, pan docent připomněl význam súfismu a doporučil navštívit internetový odkaz k Rábi’a al-ˇAdawíja. V originálu se nevyskytují někteří velcí mistrové, a právě absence Rábi’i al-ˇAdawíji, přišla panu docentovi na škodu.
Celý večer se nesl ve velmi milém, přátelském a spontánním duchu. Z dotazů diváků jsme se všichni v sále prostřednictvím pana docenta dozvěděli, že súfismus prochází jakousi renesancí, a proto je dobré se k tématu súfismu neustále vracet a pozorovat ho v současné společnosti.
Související příspěvky:
