Kolem půlnoci z 31. prosince 1922 na 1. ledna 1923 lehla popelem převážně dřevěná stavba, která byla míněna jako středisko nového anthroposofického hnutí a zároveň byla jeho uměleckým vyjádřením. Budova byla postavena podle návrhu Rudolfa Steinera, základní kámen byl položen roku 1913 a kompletní stavba byla otevřena 26. září 1919. Podle německého spisovatele a přírodního filosofa dostala název Goetheanum.
Budova stála na pahorku nad obcí Dornach, která leží v německy mluvícím švýcarském kantonu Solothurn a v dosahu městské hromadné dopravy Basileje, která však tvoří v konfederaci samostatný kanton. Byla součástí komplexu budov přesahujícího i do sousedního Arlesheimu, sloužících Anthroposofické společnosti. Díky celonočnímu úsilí velkého množství lidí se podařilo je zachránit. Jedna z nich je vyhrazena devět a půl metru vysokému dřevěnému sousoší Reprezentant lidství, které bylo zamýšleno jako koruna stavby Goetheana a požár přečkalo.
Stavbu můžeme přiřadit ke hnutí Gesamtkunstwerk. Měla tedy být útvarem, v němž na sebe bezprostředně navazují architektura s ostatními výtvarnými uměními, hudbou a divadlem. Má stírat hranice mezi estetickým útvarem a realitou. Zatímco klasický Gesamtkunstwerk vznáší na rozdíl od gotiky či baroka nárok na svou vlastní platnost bez ohledu na božské tvoření, odkazuje Goetheanum novým způsobem k transcendenci. Dostalo se mu také názvu Dům Slova. Odehrávala se v něm mysterijní dramata, divadelní představení, která vyjadřovala a poskytovala podnět k iniciaci.
První Goetheanum se rychle stalo centrem zprvu malé kolonie duchovních hledačů. Na stavbě se podílela řada vizuálních umělců: architekti vytvořili neobvyklou dřevěnou konstrukci s dvojitou kupolí na zakřiveném betonovém podkladu, vitráže dodaly prostoru barvu, malíři zdobili strop motivy zobrazujícími lidskou evoluci chápanou v anthroposofii jako evoluci kosmu z duchovních principů.
Budova se skládala ze dvou kruhových částí, větší a menší, které se částečně prostupovaly, obou završených břidlicovými kupolemi. V kompozici je nastíněn třetí kruh mezi nimi, jehož průměr je mezi středy dvou hlavních kružnic. Sloupy podepírající větší kupoli mají planetární motivy jako vyjádření duchovních sil tvořících moudrost činnou v utváření člověka. Ve hře je pojetí člověka, v němž se prostupují matérie a duch, a tím se v člověku ve spojení s vesmírem utváří tělo fyzické, tělo životních sil a tělo duševní. Duše se pozvedá od duše pocitové k duši rozumové a výzvou této doby je duše vědomá. S ní duch ovlivňující člověka vstupuje do lidského nitra, stává se duchovním Já a má perspektivu dalšího vývoje.
Tvary Goetheana byly spíše organické než stroze geometrické. Posvátná geometrie je v pozadí. Sám Steiner se ke Goetheanu vyslovil takto: U modelu tomu má být tak, že člověk formu vnitřně prožívá, takže drží-li určitým způsobem dláto, učí se milovat plochu, kterou zde vytváří a dává jí vzniknout pomocí palice. … Souvisí to s vnitřními nutnostmi. O těchto věcech lze vždy naznačit jen jednotlivosti. Něčím nesmírně moudrým a zároveň velmi intimním je například to, co je základem celého pojetí naší stavby a co v této stavbě musí být vyjádřeno, samozřejmě, že tímto vyjádřením jsou vesměs formy, které ve vnějším fyzickém světě vůbec neexistují.
Spekulovalo se samozřejmě o příčinách katastrofy. Rudolf Steiner vznesl podezření, že se jednalo o žhářství, a hledal jeho aktéra mezi nepřáteli hnutí. Nechtěl však nikoho konkrétně obviňovat. Policie s jeho názorem nesouhlasila. Uvažovala o pachateli z okolí anthroposofie. Pojišťovna Anthroposofické společnosti vyplatila pojistnou sumu podmíněnou tím, že šlo o úmyslné zapálení budovy.
Steiner byl v době požáru přítomen. Druhý den nechal vyklidit jednu ze sousedních budov, výtopnu, aby v ní mohl pokračovat v kurzu Počátky přírodních věd. Vyslovil se: Můžete si být jisti, že ať se stane cokoli, nikdy se nenechám odradit od pokračování na své cestě. Dokud budu žít, budu svou věc zastupovat tak, jak jsem to vždy dělal. … Budeme pokračovat jako dosud
. Je to vnitřní závazek. Doporučoval studovat spisovatele tragédií všech věků. V tragédii se navenek všechno hroutí, zatímco uvnitř roste síla, která vede z katastrofy ven.
Steiner hned 2. ledna navrhl obnovu Goetheana, tentokrát ze železobetonu jako hmotný plášť nad nehmotným, éterickým vzpomínkovým obrazem původní stavby. Jeho realizace se však nedočkal. Zemřel 30 března 1925. Nové Goetheanum se budovalo v letech 1924 až 1928. Je centrem Anthroposofické společnosti. Je v něm velký sál pro tisíc diváků či posluchačů, knihovna, knihkupectví a několik menších přednáškových místností. Bývá řazeno k expresionistické architektuře. Z původní anthroposofické architektury převzalo spíše organické tvary. Prý se zapojením specialistů na lodní stavby se podařilo vyvarovat se pravých úhlů. Stavba má sochařské vyznění.
Ve Švýcarsku je současné Goetheanum národní kulturní památkou. Zůstává však živým středem anthroposofie a navazujících iniciativ v umění, vědě, léčbě, politice, ekonomii a pedagogice.
Náhledový snímek interiéru prvního Goetheana ze zdroje zde, snímek současného Goetheana s původními okolními budovami ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 2/2000: Anthroposofie (plný text čísla zde).
Související články:
