Pojem alternativní vzdělávání je i v českém prostředí neodmyslitelně spjat s waldorfskou pedagogikou. Tento zvláštní přístup ke vzdělávání dětí, který pochází od rakouského filosofa a esoterika Rudolfa Steinera, je velmi dobře znám pedagogům i široké veřejnosti. V letošním roce je tomu právě 100 let, kdy vznikla úplně první škola tohoto druhu. Stalo se tak ve Stuttgartu roku 1919 na žádost podnikatele Emila Molta, který si přál zřídit školu pro děti svých zaměstnanců v cigaretové továrně Waldorf-Astoria. I v Česku proto po celý letošní rok probíhají akce, které mají toto výročí připomenout. Jejich kompletní přehled je k dispozici zde.
Rudolf Steiner se narodil roku 1861 a již od dětství žil intenzivním duchovním životem, který později naplno rozvinul ve svém učení nazvaném antroposofie. Steiner vycházel z mnoha esoterických směrů, z nichž můžeme jmenovat především kabalu, hermetismus, křesťanskou mystiku a gnosticismus. S pomocí těchto tzv. tajných duchovních nauk se snažil hledat duchovní podstatu celého lidstva a světa, odkud se teprve má odvíjet všechno hmotné. S tím ruku v ruce přicházely u Steinera úvahy nad sociálními otázkami. Za zvláště důležité a určující pro člověka považoval právě výchovu dítěte a jeho vzdělávání, které by podle něj mělo vést k uvědomování si své duchovní podstaty a jejímu rozvíjení. Stěžejní dílo Steinerovy pedagogiky nazvané Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy vyšlo v německém jazyce poprvé roku 1907.[1][2]
Člověk má podle Steinera čtyři hlavní složky: fyzické tělo, éterné tělo, astrální tělo a Já.[3] Fyzické tělo spojuje člověka se světem minerálů a po smrti se rozpadá. Je to čistá hmota. Éterné neboli životní tělo spojuje člověka s rostlinami. Životní síla v něm způsobuje „pohyb“, tedy růst, rozmnožování, pohyb šťáv a další procesy. Jako třetí má člověk astrální neboli pocitové tělo, které cítí emoce, čímž je spojeno se zvířaty. Nakonec Já, které ho naprosto odděluje od přírody a pomocí nějž je spojen s božským světem.
Od tohoto rozdělení se pak odvíjí i Steinerovo pojetí výuky. Údělem člověka je totiž evoluce Já prostřednictvím reinkarnací. Já sestupuje z duchové oblasti do zmíněných tří těl, nese si s sebou svou karmu a minulé zážitky. Každá činnost působí na jiné ze složek člověka a ovlivňuje jiné jeho části. Ke správné práci musí vychovatel (učitel i rodič) zkoumat podstatu těchto čtyř částí člověka, protože právě na znalosti těchto zákonitostí stojí podle Steinera základ výchovy a vyučování. Vychovatel musí být tedy plně obeznámen s duchovní vědou. Na základě svých znalostí dítě pak dítě pozoruje a je s ním neustále v kontaktu, aby zachytil každou změnu a mohl na ni reagovat. Jednotlivé složky se totiž nevyvíjejí souběžně, ale každá svým tempem a postupně. Z toho vyplývá silná orientace waldorfských pedagogů na neustálý kontakt se žákem i jejich plná odevzdanost procesu žákova učení: důvěrné rozhovory, vedení poznámek a portfolií o každém žákovi, sledování jeho pokroků a výkyvů, návštěvy v rodinách žáků apod.
O pedagogickém přístupu Rudolfa Steinera bylo i v českém prostředí publikováno nespočet textů v pozitivním i kritickém duchu.[4] Autoři nejčastěji vyzdvihují podřízení výuky potřebám žáka, propojování výuky s praktickými dovednostmi, větší zapojení rodičů do správy školy a slovní hodnocení žáků. Kritikové se naopak obávají příliš velké odpovědnosti a autority učitele, neprostupnosti waldorfských škol s běžnými základními školami kvůli vyučování v tzv. epochách a případné neschopnosti dětí se později vyrovnat s tlakem a klasifikací.[5] Nejčastějším předmětem diskusí kolem waldorfského vzdělávání však stále zůstává jeho náboženský charakter. Ten sice není náboženský ve smyslu zřizování waldorfských škol nějakou konkrétní církví či hnutím, ale „duchovní věda“, jak Rudolf Steiner často označoval antroposofii, je bytostnou podstatou a jednotícím prvkem všeho, co dělá waldorf waldorfem. Tento fakt však obvykle nebývá v pedagogických textech ani veřejné diskusi příliš reflektován.
Podle letošní výroční zprávy existuje ve světě aktuálně 1911 mateřských waldorfských škol a 1182 škol základních a středních.[6] V Evropě je jich nejvíce v Německu a Nizozemsku. V Česku je registrováno 21 mateřských, 20 základních, 1 škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, 5 waldorfských lyceí a jedna škola, která kombinuje lyceum a odborné učiliště.[7] Činnost těch to škol u nás zaštiťují Asociace waldorfských škol České republiky a Asociace waldorfských mateřských škol.
[1] Česky STEINER, Rudolf. Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy. Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2007.
[2] Německý originál STEINER, Rudolf: Die Erziehung des Kindes vom Gesichtspunkte der Geisteswissenschaft (1907) je dostupný zde.
[3] STEINER, Rudolf. Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy. Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2007, s. 9–12.
[4] Stručně např. ULLRICH, Heiner: Svobodné waldorfské školy na miskách vah. Dingir. 2011. 16 s.
[5] Podrobněji viz např. VÁŇOVÁ, Miroslava. Alternativní školy. Dingir [online]. 2011, 14 (4), s. 116 – 119 [cit. 2019-05-09]. Dostupné zde.
[6] Waldorf World List [online]. Freunde der Erziehungskunst Rudolf Steiners, 2019 [cit. 2019-10-09], s. 10. V německém jazyku dostupné zde.
[7] Přehled a kontakty jsou dostupné zde.
Náhledové foto: JS
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 2/2000: Anthroposofie (plný text čísla zde)
Dingir 4/2010: Náboženství a děti (plný text čísla zde)
Dingir 4/2011: Pedagogika a náboženství (plný text čísla zde) + příloha: studie Svobodné waldorfské školy na miskách vah (lze zakoupit i samostatně zde).