Kikujové jsou africkým bantuským etnikem pocházejícím z oblasti střední Keni[1] – jejich jazyk je příbuzný jazykům embu a mbeere. Geograficky se Kikujové nachází především v okolí hory Mount Kenya (5199 m n. m.). Z archeologických nálezů vyplývá, že jejich příchod do širšího regionu, kde dnes žijí, se datuje asi do 3. století, kdy se sem přesouvala větší skupina Bantuů. Asi ve 13. století se Kikujové usadili v blízkosti Mount Kenya.[2]
Nejvyšším Bohem stvořitelem je v tradičním kikujském náboženství Ngai.[3] Toto jméno pro nejvyššího Boha používají nejen Kikujové, ale také příbuzní Embuové a Kambaové i další etnika. Meruové a Embuové nazývají Ngaie také Mũrungu nebo Mũlungu (varianta slova odkazujícího na Stvořitele). Všechny oběti Ngaiovi se dříve konaly pod platanem (Mũkũyũ), a pokud ten v okolí nebyl, vyhledal se fíkovník (Mũgumo).[4]
Ngai je Stvořitel a dárce všech věcí. Stvořil první lidské bytosti a poskytl jim všechny zdroje potřebné k životu: půdu, déšť, rostliny a zvířata. Ngai sice není viditelný, ale projevuje se ve slunci, měsíci, hvězdách, kometách, meteorech, hromu a blesku, dešti, duze, ale také ve velkých fíkovnících. Tyto krásné a často velmi statné stromy proto sloužily jako místa uctívání a obětování. Přestože Ngai žije na nebesích, pověsti říkají, že se čas od času prochází po zemi, aby ji zkontroloval, udělil požehnání nebo vyměřil trest. Když Ngai přichází na zemi, odpočívá na hoře Kenya. Hrom je vykládán jako pohyb Ngaie a blesk je zbraň, kterou Ngai používá k uvolnění cesty při přesunu z jednoho posvátného místa na druhé.[5]
Vesmír se podle tradiční kikujské náboženské věrouky skládá ze vzájemně působících a propojených sil, jejichž projevem jsou fyzické věci, které vidíme, včetně lidských bytostí, ale také včetně skutečností, které nevidíme. Všechny tyto síly ve vesmíru pocházejí od Boha, který má v sobě od počátku věků vitální božskou tvořivou sílu. Vše, co Bůh stvořil, si zachovává vazbu na Boha. Je to nepřerušitelná relace mezi Stvořitelem a jeho tvorem.[6]
První stvoření lidé měli největší vitální sílu pramenící z blízké přítomnosti Boha. Protože byli první lidé tak těsně spojeni s Bohem, byli ve své mimořádné vitalitě téměř jako bohové. Dnešní člověk je s Bohem spojen jen prostřednictvím předků a jeho vitální síla je kvůli dlouhému řetězci zemřelých mnohem slabší, než bývala a stále slábne. Přesto jsou to na Zemi právě lidé, kdo má ze všech tvorů nejvíce vitální síly.[7]
Kikujové věří, že veškeré stvoření je zde pro člověka, aby mu umožňovalo zesilovat jeho vitální sílu. Všechny věci mají vitální sílu, ale některé předměty, rostliny a zvířata jí mají více. V každé stvořené věci existuje bod nebo místo, kde se koncentruje většina této vitální – lze říci božské – síly.[8]
Člověk může manipulovat s věcmi ve svůj prospěch tím, že najde tento bod koncentrace vitální síly. Existují lidé, kteří mají o těchto silách větší znalost a mohou s nimi manipulovat podle své vůle tak, že si pro své účely přivolají vyšší síly. Vyšší síly vyvolávají lidé vždy za pomoci nižších sil prostřednictvím zvířecích nebo rostlinných obětí. Obracet se přímo na vyšší síly je tzv. thahu (ohavnost, která vede k prokletí).[9]
Mezi lidmi je vždy několik málo elitních jedinců velmi zručných v umění manipulovat s vitálními silami, aby posílili svou vitální sílu nebo oslabili sílu protivníka. Vůdcem lidské společnosti by měl být vždy ten, kdo disponuje nejvyšší vitální silou, neboť ten je také nejblíže Bohu. Takový člověk by měl být schopen vyživovat ostatní lidi vitální silou tím, že je svým prostřednictvím přiblíží Bohu a dokáže přimět nižší síly, aby posílily lid. Tento silný jedinec je díky božské vitální síle také mimořádně spravedlivý a jedná vždy pravdivě.[10]
Množství vitální síly v člověku ovlivňuje jeho zdraví. Člověk, kterému chybí vitální síla, zdravotně strádá, až nakonec zemře. Léčitel, který je schopen podpořit v člověku vitální sílu se nazývá Mũgo. Čaroděj, který útočí na člověka, aby mu oslabil vitální sílu, se nazývá Mũrogi. Existují předměty – ochranné amulety –, které obsahují velké množství vitální síly a chrání člověka před útokem čarodějů, zlých duchů nebo negativních sil. Takový ochranný amulet se nazývá githitt.[11]
Mezi důležité přechodové rituály patří mužská i ženská obřízka. Kikujové obřezávají chlapce pouze v určité roky. Mezi nimi bývá až čtyřletá pauza. Dívky jsou však obřezávány každý rok, jakmile dospějí do určeného věku. Obřízka je přechodovým rituálem, ale pro Kikuje je zároveň součástí rituálů iniciačních.[12]
Dnes se většina Kikujů hlásí ke křesťanství (v rozličných denominacích), ovšem lze se setkat se synkretismem křesťanství a kikujského náboženství v rozličných formách a s vícečetnou náboženskou identitou. Mezi Kikuji je také nevelká muslimská minorita a několik desítek Kikujů v oblasti Kusuku se hlásí k judaismu.[13]
V dubnu 2018 vydala Presbyteriánská církev východní Afriky usnesení, kterým svým členům zakázala starobylý kikujský náboženský obřad Mburi cia Kiama, což vyvolalo velké nepokoje mezi věřícími v oblasti Mount Kenya. Presbyteriánská církev podmínila členství ve společenství odmítnutím všech tradičních kikujských náboženských obřadů.[14]
Poznámky:
[1]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024, s. 231–232.
[2]Srov. Peak Revision K.C.S.E. History & Government – Knihy Google.
[3]Srov. African religions & philosophy: Mbiti, John S: Free Download, Borrow, and Streaming: Internet Archive.
[4]Srov. tamtéž.
[5]Srov. tamtéž.
[6]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024, s. 232.
[7]Srov. TEMPELS, Placide. Bantu Philosophy. Paris: Présence africaine, 1959, s. 25–53.
[8]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024, s. 232–234.
[9]Srov. TEMPELS, Placide. Bantu Philosophy. Paris: Présence africaine, 1959, s. 25–53.
[10]Srov. tamtéž.
[11]Srov. MURIUKI, Godfrey. A History of the Kikuyu, 1500-1900. Oxford: Oxford University Press, 1974, s. 108–115.
[12]Srov. LAMBERT, Harold E. Kikuyu Social and Political Institutions. London: Oxford University Press, 1956, s. 31–49.
[13]Srov. In Kenya’s highlands, a Jewish community struggles for recognition | The Times of Israel
[14]Srov. PCEA ban on Kikuyu rite sparks big storm | Nation
Náhledová fotografie: OH.
Psali jsme v Dingiru:
téma 4/2015: Náboženství v současné Africe
Související příspěvky:
