Norská služba Forum 18 dlouhodobě sleduje dodržování práva na svobodu vyznání v zemích střední Asie, Ruska, Běloruska, Krymu, jižního Kavkazu a Turecka. Od obnovení ruské invaze na Ukrajinu v únoru letošního roku informuje také o dění v oblastech, které jsou kontrolovány ruskou stranou. Své poznatky zveřejňuje a průběžně aktualizuje zde. Zprávu o omezeních náboženských svobod v nově vyhlášených útvarech Luhanské lidové republiky (LPR) a Doněcké lidové republiky (DPR) jsme v únoru shrnuli zde.
Silné represe vůči obyvatelům jiného než pravoslavného křesťanství s afiliací k moskevskému patriarchátu (zejména baptistům a jiným protestantským denominacím, muslimům, ale i ukrajinským pravoslavným křesťanům) uplatňují ruští úředníci a vojáci i v nově kontrolovaných územích Mariupolu, Chersonu, Záporoží a dalších. Od 19. října platí v Ruskem ovládaných oblastech stanné právo. Ruský zákon o stanném právu z roku 2002 uděluje ruskému prezidentovi pravomoc v oblastech pod stanným právem „zastavit činnost politických stran, veřejných organizací a náboženských sdružení provádějících propagandu nebo agitaci, jakož i jinou podvratnou činnost“. Zpráva serveru Forum 18 hovoří o zatýkání, vyslýchání a mučení náboženských představitelů i řadových věřících, zabavování a ničení majetků a devastaci pietních míst. Institut náboženské svobody v Kyjevě udává za období mezi 24. únorem a 15. červencem letošního roku zničení nebo závažné poškození nejméně 270 modliteben, náboženských vzdělávacích institucí, hřbitovů, památníků a dalších pietních míst.
V polovině června navštívili zástupci ruských sil a úřadů tři kostely v Doněcké oblasti: Centrální baptistický kostel v Mariupolu, kostel Krista Spasitele v Mariupolu a kostel v Manhuš. Provedli v nich prohlídky, zabavili vybavení, požadovali dokumenty a v jednom případě násilně vyhnali členy církve z jejich budovy. V neděli 12. června to bylo v Centrálním baptistickém kostele v Mariupolu, kde se k bohoslužbám sešlo téměř 100 členů církve. Ozbrojení muži shromážděným vyhrožovali a požadovali registrační dokumenty církve. Členové sboru odevzdali originály dokumentů, které si ozbrojenci vzali s sebou.
O tři dny později přišli úředníci za pastorem baptistického sboru Krista Spasitele v Mariupolu a požádali o nahlédnutí do registračních dokumentů církve. Když se dozvěděli, že správce sboru, který má dokumentaci u sebe, právě není ve městě, žádali, aby se dostavil na příslušný úřad projednat registraci církve. Když tak ale po návratu učinil, nikdo s ním žádné další jednání nevedl.
Ve stejný den ruský vojenský personál násilně vyhnal protestanty z jejich kostela a rehabilitačního centra ve vesnici Manhuš, asi 30 kilometrů od Mariupolu.
23. června přivezla ruská armáda do Mariupolu delegaci kněží moskevského patriarchátu. Prohlédli si místní kostely včetně kostela Petra Mohyly Pravoslavné církve Ukrajiny, kterému ekumenický patriarcha udělil autokefalii (nezávislost) v roce 2019. „Po návštěvě moskevských agentů FSB v sutanách vyšlo najevo, že celá velká knihovna shromážděná dobrovolníky a dárci byla zabavena a spálena na dvoře,“ uvedl Petro Andriušenko, poradce ukrajinského starosty Mariupolu, který musel z města uprchnout.
Začátkem července obsadily ruské a Ruskem podporované síly město Lysyčansk v ukrajinské Luhanské oblasti. Během několika dní zabraly baptistický kostel (největší protestantský kostel ve městě). Muži ve vojenském oblečení, kteří se neidentifikovali, vylomili dveře, aby se dostali dovnitř. „Vyházeli ven veškerý náš majetek včetně veškeré naší křesťanské literatury, včetně Biblí a vzdělávacích materiálů,“ uvedl tamní pastor Eduard Nosachov. Baptistický kostel nyní využívá ruská městská správa. Úřady samozvané Luhanské lidové republiky (LPR) kostel využily koncem září k uspořádání referenda o připojení k Rusku.
Dobrou zprávou je, že v pondělí 21. října byli po měsíci zadržování propuštěni pastor Baptistické církevní rady v Mariupolu Leonid Ponomaryov a jeho manželka Taťána. Byli násilně zatčeni maskovanými ruskými vojáky dne 21. září 2022.
Náhledový obrázek: Chrám archanděla Michaela v Mariupolu. Autor: Autor: Вавилен (2010), Wikipedia.
Související příspěvky:
