Cestování se po covidové pandemii pomalu obnovuje a výuka na vysokých školách se vrací k normálu. V prvním květnovém týdnu jsme měli příležitost navštívit naše kolegy z Katolické teologické fakulty Univerzity v Sarajevu. V následujících odstavcích chci nabídnout svůj pohled na současné Sarajevo. Pro zkušené cestovatele se to může stát letmou připomínkou vlastních zážitků. Pro ty, kteří se na cestu do hlavního města Bosny a Hercegoviny teprve připravují, zase pozitivním impulsem. Vyrazíme tedy společně proti proudu času do srdce metropole.
Sarajevo se rozkládá ve dlouhém údolí řeky Miljacky a je obklopeno vysokými svahy posetými rodinnými domy. Je to scenérie, která nově příchozího pokaždé uchvátí. Z mezinárodního letiště návštěvníka převeze až do historického centra autobus městské hromadné dopravy. Projíždí nejprve velkými panelovými sídlišti, které nabídnou roztodivnou škálu architektonických detailů. Nejen religionistu jistě zaujme monumentální mešita krále Fahda z přelomu tisíciletí. Jedná se o hmatatelný doklad různorodosti současného islámu v Bosně.
Betonová sídliště s rekonstruovanými mešitami jsou však jen jednou z pomyslných třetin města. Druhá část je ohraničena mimo jiné rušnou křižovatkou, na které stojí rozsáhlý komplex amerického velvyslanectví. Pozornost spíše zaujme slavná budova obnoveného olympijského hotelu Holiday. V letech 1992-1996 se díky přítomnosti štábů zahraničních novinářů stal jedním ze symbolů obléhaného Sarajeva. Hned naproti se nachází Zemské muzeum Bosny a Hercegoviny dokončené v roce 1913. Nádvoří je upraveno jako botanická zahrada, ve které se vedle vzrostlých stromů nalézají doklady tradiční bosenské pohřební kultury. Návštěvu lze doporučit nejen zájemcům o rozsáhlé dílo českého architekta Karla Paříka, s nímž se v Sarajevu setkáme opakovaně. Nedávno bylo po dlouhé rekonstrukci znovu otevřeno archeologické oddělení, kde se nachází mimo jiné i materiální doklady tamní duchovní kultury. Historické oddělení navazuje na samostatnou instalaci bohatě ilustrované Sarajevské hagady. Realizace interiéru tradičního bosenského domu, která tvoří celé první patro etnologického oddělení, je však bohužel aktuálně v přestavbě.
Okolo budovy Filosofické fakulty Univerzity v Sarajevu, která nabízí nejen širokou škálu jazykovědných studií, se návštěvník dostane až ke katolickému kostelu sv. Josefa. Jedná se o další doklad různorodé práce Karla Paříka. Přítomnost odlišných náboženství v jednom městě se neprojevuje jen rozdílnou architekturou, ale například také pravidelnými hlasy svolávajícími k muslimským modlitbám nebo zvukem zvonů oznamujících poledne. Za další rušnou křižovatkou se nachází mešita Alího Pašy z 16. století obklopená nevelkým hřbitovem. Bílé stély na historických i moderních hrobech jsou dokladem rytmu běžného života města, ale i tragických událostí z první poloviny 90. let 20. století. Od tohoto místa se nabízí hned několik paralelních cest směřujících hlouběji do centra města.
První z nich vede po nábřeží řeky Miljacky, na kterém stojí honosné budovy národních, městských i univerzitních institucí. Religionistu zaujme mimo jiné Akademie výtvarných umění v Sarajevu. Jedná se o výrazně přestavěný evangelický kostel z konce 19. století, který byl postaven také podle návrhu Karla Paříka. Další zastavením bude jistě Aškenázská synagoga v neomaurském slohu vyprojektovaná stejným architektem. Navazující budovy se sídlem různorodých židovských organizací dokládají běžný život komunity v současném Sarajevu.
Druhou možností, jak se procházet centrální částí města, je široká třída maršála Tita. U památníku obětí válek, před kterým plane věčný oheň, lze pak pokračovat slavnou pěší zónou Ferhadija. Architektura se okolo návštěvníka postupně mění. Od moderních fasád se přirozeně přesouvá k prvkům z druhé poloviny 19. století typickým pro města Rakousko-Uherska. Po pravé straně se příchozímu otevře Náměstí osvobození, na kterém se nachází pravoslavná katedrála Narození Přesvaté Bohorodice dokončená v polovině sedmdesátých let 19. století. Monumentální stavba s novobarokní zvonicí vybízí návštěvníka k prohlídce či tiché modlitbě před zdobným ikonostasem. Religionista tak má příležitost poznat další rovinu náboženského života Sarajeva.
Následující charakteristickou stavbou této čtvrti je katolická katedrála Nejsvětějšího Srdce Ježíšova stojící na křížení Ferhadije se Strossmayerovou ulicí. Před sochou sv. Jana Pavla II. návštěvník na chvíli znejistí, jestli se vlastně neprochází po některém ze středoevropských měst. Zpátky do reality první poloviny 90. let 20. století ho navrátí tzv. sarajevské růže, které se nacházejí mimo jiné i v bezprostředním okolí neogotické katedrály. Jedná se o místa dopadu granátů, která byla vyplněna červenou hmotou připomínající krev nevinných obětí obléhání města. Kousek za katedrálou se vedle sídla papežského nuncia tyčí budova katolické teologické fakulty s novorenesančním kostelem sv. Cyrila a Metoděje. Tato stavba, kde jsme trávili většinu našeho pracovního času, uzavírá druhou část města.
Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se setkává západ s východem? Myslím si, že podobná otázka napadne nejednoho cestovatele ze střední Evropy. V Sarajevu to máte jednoduše napsáno na konci ulice Ferhadija. Je to jedno z nejpopulárnějších turistických míst, kde si prostě každý „musí“ udělat tu svoji fotografii. Stačí několik kroků a před návštěvníkem se otevře pomyslná třetí část města, kam patří především obchodní čtvrť Baščaršija. V takovou chvíli je potřeba být připraven na davy turistů nejen z Evropy, ale z celého muslimského světa. Na různorodých budovách z 16. století lze číst jméno osmanského místodržícího Gazi Husrev-bega. Některé z nich se proměnily v muzea, jiné však stále plní svoji funkci. Mezi ně patří mimo jiné velkolepá mešita s krásnou hrobkou zakladatele nebo naproti stojící historická madrasa sousedící s dervišským internátem upraveným na galerii. Není to ale jen pečlivě oprašovaná minulost. Hned vedle se tyčí pozoruhodná budova knihovny s výjimečnou sbírkou rukopisů a moderní škola spojená s kancelářemi náboženské nadace. Dále je možné navštívit bývalé lázně, stále funkční krytý trh (bezistan) či zájezdní hostinec, kde se nachází kavárna vyhledávaná především konzervativní mládeží. Ale to není zdaleka všechno. Před příchozím se objeví uličky s patrovými domky, kde je možné nakoupit všemožné suvenýry nebo se občerstvit v čajovnách a rodinných restauracích. Nabídka tamních bister a obchůdků zahrnuje různorodé bosenské a turecké sladkosti, grily s mletým masem, falafel a humus, najdeme zde i zapadlé podniky s vodními dýmkami. Všechno pomalu směřuje k fotogenické dřevěné fontáně na volném prostranství mezi dvěma historickými mešitami.
V takové chvíli se návštěvník nachází v samotném srdci „Balkánského Jeruzaléma“. Na poměrně malém prostoru stojí budovy, které tuto charakteristiku společně naplňují. Jedním z mých nejoblíbenějších míst v Sarajevu je nedaleký chrám svatých archandělů Michaela a Gabriela z 16. století spojený s významným muzeem ikon. Ve stínu budov obklopujících nádvoří s chrámem si lze na chvíli odpočinout od ruchu dopravy, která proudí jednou z nejrušnějších ulic města. Pomyslný trojúhelník s Gazi Husrev-begovou mešitou pak uzavírá stará a nová sefardská synagoga s muzeálními sbírkami a galerií.
Kde najít tu správnou tečku naší pomyslné procházky? Ideálním řešením je vystoupat čtvrtí Kovači okolo Hřbitova mučedníků, historických mešit nebo súfiského centra (tekke) na Žlutý bastion. Právě z něho je každý ramadánový večer výstřelem z děla oznamováno přerušení půstu. Religionista má najednou město jako na dlani. Vlevo se pod svahy pohoří Trebevič nachází bělostné náhrobky slavného muslimského hřbitova ve čtvrti Alifakovac. Vedlejší čtvrť Bistrik je pak zastoupena františkánským kostelem sv. Antonína Paduánského s dalším teologickým učilištěm a Císařskou mešitou. Její historická budova byla na počátku 20. století doplněna podle návrhu Františka Paříka o správní budovou Islámského společenství v Bosně a Hercegovině. Opodál se nachází fotogenická budova historické radnice, která později fungovala jako Národní a univerzitní knihovna Bosny a Hercegoviny. Její destrukce se stala jedním z ikonických symbolů obléhání města. To nedaleká budova Fakulty islámských studií Univerzity v Sarajevu postavená podle návrhu od stejného architekta měla větší štěstí.
První návštěva podobného města obvykle sklouzává po povrchu a je směřována k tradičním turistickým lákadlům. Pokud se objeví příležitost přijet na delší čas, stačí prostě zamířit do vedlejší uličky, vystoupat po svahu a nechat na překvapit architekturou, krásnou přírodou a každodenním životem. Sarajevo je jednoduše příležitost poznat pestrou kulturu a nechat se obohatit novými zkušenostmi.
Kompletní fotogalerie autora:
Související příspěvky:
Náboženství v oblasti řeky Indus – od buddhistických pramenů k islámské deltě 1/4
Náboženství na řece Niger: kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 1/4