Dnes se dožívá sedmdesáti let jeden z významných evropských učitelů zenového buddhismu, vystupující jako róši Kaisen, nověji spíš pod svým mnišským jménem Sandó Kaisen. Ve své rodné Francii se ještě jako Alain Krystaszek (*1952) setkal roku 1968 poprvé s Taisenem Dešimaruem (1914–1982), japonským misionářem zenového buddhismu školy sótó na Západě, a pod jeho vedením se roku 1979 sám stal mnichem. Strávil s ním posledních 13 let jeho života.[1] Dešimaruovu linii rozšířil po roce 1989 ve střední a východní Evropě (kromě Česka jsou jeho centra ještě na Slovensku, v Polsku, na Ukrajině a v Rusku). Ve Francii je ústřední klášter v obci Larzac asi 150 kilometrů východně od Bordeaux. V Česku vzniklo roku 1993 první dódžó (meditační místnost) v Mostě pod vedením Roberta Slapničky. V současnosti reprezentuje v Česku Dešimaruovu a Kaisenovu linii školy sótó osm center pod společným jménem „Buddhovo sezení“.
O róšim Kaisenovi se možné snadno dohledat základní informace (heslo ve Wikipedii (včetně seznamu knih, jichž je autorem), jeden díl pořadu v cyklu České televize „Cesty víry“, článek v časopise Dingir nebo rozhovor v knize Jednota v rozmanitosti[2]). Zde je tedy doplněno jen to, co v těchto zdrojích snad není.
Róši hovoří často o své katolické zkušenosti, kterou prožíval po osm dětských let, kdy byl s otcem v Polsku a bydlel u své babičky. Méně je ale známé to, že jeho matka a babička z matčiny strany byly také křesťanky, ovšem protestantky.[3] Svou cestu ale mladý Alain našel po návratu do Francie roku 1967 nikoli ve skomírajícím francouzském křesťanství, ale díky Dešimaruovi v buddhismu.
Na návštěvě v Česku byl róši (tedy: starší učitel) mnohokrát: v 90. letech se setkal s prezidentem Václavem Havlem, roku 1998 přednášel v Mostě, v Ústí nad Labem a v Praze, roku 2006 přednášel v pražské Unitarii, domě Náboženské společnosti českých unitářů, a také v Ostravě a Brně, roku 2011 přednášel a meditoval v Brně a Olomouci, některé roky byl v Česku za svými žáky i několikrát.
Navzdory stereotypním představám nežije tento mnich trvale v celibátu ani není vegetariánem: „Jím, co mi lidé dají. Nabídnou-li maso, jím maso.“[4] A v rozhovoru s Ilonou Manolevskou[5] pro časopis Regenerace upřesnil, že mu maso nedělá dobře, ale
„jsem-li na misi a někdo mi podá maso, neodmítnu. Je mé zdraví důležitější než jeho dar? Mé tělo je také jen maso… Mistr Dešimaru říkal, že pokud by bylo v buddhismu zapotřebí být vegetariánem, byli by nejlepšími buddhisty krávy.“
Róši Kaisen vytvořil dlouhodobý vztah s francouzskou mniškou, z předchozího partnerství ještě před před svou konverzí k buddhismu má dítě.[6] V klášteře se ale žije v celibátu: „Sex není láska, je to masáž. Někdy dobrá masáž, ale já ji nepotřebuji,“ uvedl v rozhovoru pro Regeneraci. [7] Snad nejzajímavější je ale jeho touha vytvořit evropskou verzi buddhismu: „Kdysi byla vlna zenu, která se šířila v Indii nebo Japonsku, teď je na řadě Evropa.“ [8] Tuto snahu ostatně zdědil od mistra Dešimarua, který se také snažil přizpůsobit zen maximálně svým evropským posluchačům.
Náhledová fotografie: Buddhovo sezení.
Poznámky:
[1] MÜNZOVÁ, Pavla, Jsme všemi věcmi – setkání s Alainem Kaisenem, Dotek (2) 8, 1999, s. 12.
[2] HONZÍK, Jan, Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice, Praha: DharmaGaia 2010, s. 172–178.
[3] FLIEDR, Bob, Evropa se sjednotí, ale nebude to brzy. Buddhistický opat: Kláštery by neměly být závislé na jednotlivých náboženstvích, Lidové noviny, 31. 1. 1998.
[4] Tamtéž.
[5] MANOLEVSKÁ, Ilona, Postavím-li na stůl pohár kalné vody, klid vodu vyčistí. Rozhovor se zenovým mnichem Alanem Kaisenem, Regenerace březen 1998, s. 4.
[6] FLIEDR, Evropa…
[7] MANOLEVSKÁ, Postavím-li… s. 4.
[8] JIROUŠEK, Martin, Po Indii a Japonsku se teď bude zen šířit v Evropě, říká Mistr Kaisen, Mladá Fronta Dnes 17, 2007, s. B4.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Zenový buddhismus v Česku, Dingir 19 (3), 2016.
Sovisející články:
„Souhvězdí Buddhy“ poskytuje dobrý obrázek o buddhismu v české společnosti