Ve dnech 12. a 13. listopadu 2026 se v prostorách Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích uskutečnila odborná konference s mezinárodní účastí Česká a slovenská islamologie 2026: současná témata a budoucí výzvy. Akci tradičně pořádalo tamní Centrum pro studium evropského islámu, přičemž záštitu nad letošním setkáním převzaly Slovenská spoločnosť pre štúdium náboženstiev i Česká společnost pro religionistiku. Jako pravidelný účastník, který do Českých Budějovic na tuto konferenci jezdí již řadu let, jsem si nemohl nechat ujít ani letošní ročník – byl totiž jubilejní, desátý.
Právě toto kulaté výročí rezonovalo hned při čtvrtečním slavnostním zahájení. Proděkan pro vědu a výzkum TF JU prof. Tomáš Machula v úvodním slově konferenci popřál mnoho zdaru minimálně do dalších deseti let. Na jeho přání bezprostředně a s úsměvem navázal hlavní organizátor setkání Mgr. Martin Klapetek, Ph.D., který připomněl, že by to chtělo dotáhnout alespoň na symbolických jednadvacet ročníků.
Radost z jubilea a přátelského setkání badatelů z různých akademických pracovišť však v samotném úvodu doprovodil také smutný a pietní okamžik. Po úvodních zdravicích Martin Klapetek zavzpomínal na našeho kolegu a přítele Christophera Jasona „Chrise“ Heltona, který se českobudějovické konference v dřívějších letech opakovaně aktivně účastnil se svými příspěvky a jenž nás náhle opustil 6. června letošního roku. Jeho památku jsme na výzvu organizátora uctili společnou minutou ticha.
Samotný odborný program čtvrtečního odpoledne zahájila úvodní přednáška prof. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D. z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, nazvaná Islámský/islamistický extremismus: konceptualizace, výzkumné perspektivy a dopady v bezpečnostní praxi. Autor se v ní zaměřil na problematiku identifikace a označování extremistických postojů, jejichž aktéři se odvolávají na islám. Představil různé přístupy k jejich uchopení, přiblížil rozdíly v tom, jak s touto terminologií nakládá akademická sféra oproti bezpečnostním složkám, a upozornil na soudobé výzvy spojené mimo jiné s rozvojem tzv. hybridního a nihilistického extremismu. Právě vystoupení prof. Mareše podnítilo živou debatu, v jejímž středu stála zásadní metodologická otázka: zda je pro samotné islamologické a religionistické bádání vůbec přínosné, či dokonce nezbytné pracovat s konstruktem a kategorií „islámského“, respektive „islamistického extremismu“. Tato teoretická polemika se pak jako červená nit vinula kuloáry i navazujícími diskusemi po celou dobu konání konference.
Po krátké přestávce čtvrteční program pokračoval panelem, který se tematicky soustředil na aktuální bezpečnostní proměny a geopolitickou dynamiku současného Blízkého východu. Jako první v něm vystoupil doc. JUDr. PhDr. Marek Čejka, Ph.D. (AMBIS Vysoká škola) s příspěvkem Snahy o nový blízkovýchodní řád. Na příkladu vývoje po říjnu 2023 ukázal, jak Izrael opustil dosavadní strategii pouhého udržování a tlumení konfliktů a přešel k otevřené vojenské ofenzivě s cílem oslabit proíránské regionální spojence a silou přenastavit tamní mocenské poměry. Na něj navázal doc. Mgr. Josef Kraus, Ph.D. (Katedra politologie, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity) s tématem Dopady íránské války na bezpečnostní dynamiku regionu. Věnoval se v něm otřesům, které na Blízkém východě vyvolal americko-izraelský vojenský úder na Írán z února letošního roku – konkrétně popsal změny ve vojenských i diplomatických možnostech Teheránu a poukázal na to, jak slábnoucí americká vojenská přítomnost nutí státy Perského zálivu hledat nové bezpečnostní záruky. Čtvrteční panel uzavřel doc. Mgr. Attila Kovács, PhD. (Katedra porovnávacej religionistiky, Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) příspěvkem Hudna a Hamás: historie islámského pojmu v kontextu islamistického hnutí. Na pozadí islámské politické teorie míru a války představil chronologický vývoj konceptu příměří (hudna) a přiblížil konkrétní situace a okolnosti, za nichž tento tradiční pojem ve svých návrzích v rámci izraelsko-palestinského konfliktu využívá hnutí Hamás.
V samém závěru oficiální čtvrteční části programu se pak účastníkům představil spolek Khayrion. Tato analytická a výzkumná platforma sdružuje a propojuje odborníky zabývající se regionem Blízkého východu a severní Afriky, pořádá mezinárodní konference či expertní debaty a publikuje analýzy k aktuálnímu politickému, bezpečnostnímu a společenskému dění v oblasti. Přítomným badatelům byla zároveň nabídnuta možnost navázat s touto iniciativou odbornou spolupráci.
Je na místě zmínit, že celou konferenci tradičně doplňovala také posterová sekce, v jejímž rámci byly letos v hlavní přednáškové místnosti umístěny dva příspěvky. Autorem jednoho z nich byl přímo hlavní organizátor setkání Dr. Klapetek, který představil poster Epigrafie a sekundární výzdoba jako projevy diasporní piety: Analýza muslimského oddělení na hřbitově Pradl v Innsbrucku.
Páteční program odstartoval ranním blokem přednášek (v pořadí konference třetím), který se soustředil na súfismus a podoby žitého islámu v rozličných kulturních a historických kontextech. Jako první v něm vystoupil Ehsan Arzroomchilar, Ph.D. (Katedra sociální a charitativní práce, Teologická fakulta Jihočeské univerzity) s příspěvkem How did Sufis Engage with Technology?, v němž představil hlavní myšlenky své nedávno vydané monografie „A Sufi Ethics of Technology“. Na příkladech ze zkušenosti súfijských mystiků ukázal, jak se v minulosti vyrovnávali s materiální kulturou a technickými výdobytky své doby a jak mohou tyto historické vhledy přispět k současným debatám o morálním rozměru technologií v různých kulturách. Na něj navázal Mgr. Andrej Mentel, PhD. (Ústav sociálnej antropológie, Fakulta sociálnych a ekonomických vied Univerzity Komenského v Bratislave) s prezentací Spievaný súfizmus: iláhije a kasidy v náboženskej formácii bosnianskych dervišov. Přiblížil význam náboženské poezie a zpěvů v bosenském jazyce v současné praxi tamních súfijských taríq, kde slouží nejen jako součást rituálu, ale i jako nástroj k předávání učení a utváření identity dervišů. Své vystoupení navíc názorně doplnil ukázkou z audionahrávky zpěvu. Následně vystoupila Mgr. Gabriela Chochulová ze stejného pracoviště s příspěvkem Medzi normou a praxou: islam v kultúre Hehe (Tanzánia), v němž na základě vlastního terénního etnografického výzkumu z jižní Tanzanie a příkladu tamního svatebního obřadu ukázala, jak se islámské normy setkávají a v praxi vyjednávají s hluboce zakořeněnými místními zvyky a rodovými vazbami.
Následná dopolední sekce se zaměřila na mezináboženský dialog a teologické otázky. Nejprve již tradičně vystoupil doc. Mgr. et Mgr. Jaroslav Franc, Th.D. (Katedra komunikace, Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci), který na českobudějovické konferenci dlouhodobě sleduje vývoj pohledů hlavy katolické církve na islám, muslimy a křesťansko-muslimský dialog. Ve svém letošním příspěvku Od dialogu k mediaci: papež Lev XIV. a proměna katolicko-muslimských vztahů ukázal, jak současný papež přetváří odkaz deklarace Nostra aetate a ideu lidského bratrství v aktivní nástroj náboženské diplomacie. V referátu Polemika s Kennethem Craggem o „božské odpovědnosti“ a teodiceji v islámu se pak Mgr. Radislav Novotný (Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy) zaměřil na to, jak Cragg interpretuje otázku zla, Boží spravedlnosti a lidské odpovědnosti v islámském myšlení. Jeho výklad přitom kriticky poměřil s přístupy klasické islámské teologie a poukázal na rozdíly mezi křesťanským a islámským teologickým rámcem.
Po polední přestávce se páteční program rozdělil do dvou souběžně probíhajících panelů. Zatímco já jsem zamířil na šestou sekci do učebny v prvním patře, v hlavní přednáškové místnosti probíhala pátá sekce, která se tematicky soustředila na současné politické, náboženské a bezpečnostní proměny v šíitském prostředí a na pomezí Střední Asie a Blízkého východu. Jako první v ní vystoupila Mgr. Lenka Hrabalová, Ph.D. (Asociace pro mezinárodní otázky) s příspěvkem Na okraji Afghánistánu: ismāʿílité ve Váchánu mezi marginalizací, talibanizací a geopolitickou proměnou, v němž přiblížila dopady návratu Tálibánu k moci na tamní náboženskou menšinu. Ukázala, jak se tlak sunnitské ortodoxie a oslabování místních struktur pojí s rostoucím strategickým významem Váchánského koridoru pro Tálibán, Čínu i další regionální aktéry. Na ni navázala Mgr. Veronika Sobotková, Ph.D. (Katedra blízkovýchodních studií, Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni) svým vystoupením s tématem Politizace Arba‘ínu: proměny politických témat a symbolů šíitské poutě v letech 2017–2026. Na základě dlouhodobého výzkumu sledovala, jak irácké komunity využívají prostor poutě k politickému vyjádření a jak se ve vizuální kultuře Arba‘ínu prolínají historické motivy mučednictví s reflexí aktuálních konfliktů včetně letošní války v Íránu. Pátý blok pak uzavřel Mgr. Reza Jamali (Department of International Relations and European Studies, Metropolitní univerzita Praha) příspěvkem Betrayal on Probation: Narrating the Nuclear Deal Withdrawal in Ayatollah Khamenei’s May 2018 Ramadan Address. Pomocí narativní analýzy ramadánového projevu ajatolláha Chámeneího objasnil rétorické rámcování, jímž íránské vedení po odstoupení Spojených států obhájilo své podmíněné setrvání v jaderné dohodě s evropskými garancemi.
Šestý panel označil jeho moderátor doc. Attila Kovács v žertu za „separatistickou sekci“ – jako jediný blok přednášek se totiž neodehrával v hlavní přízemní posluchárně. Všechny tři zdejší příspěvky spojovalo jedno téma: podoby a konstrukce islámu v nemuslimských mediálních a kulturních narativech. Blok zahájila studentka Bc. Ema Hlavová (Katedra porovnávacej religionistiky, Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) referátem Bitka pri Moháči: jej súčasné reprezentácie v kontexte kolektívnej pamäti. V souvislosti s letošním pětistým výročím bitvy u Moháče rozebrala současné slovenské mediální výklady i obsah školních učebnic, v nichž tato událost dodnes přežívá jako národní katastrofa. Své vystoupení navíc velice poutavě zakončila audioukázkou skladby vygenerované umělou inteligencí a šířené na internetu, která oslavuje odboj proti Osmanům v této bitvě. Na historicky zakotvené obrazy „jiného“ plynule navázal PhDr. Jozef Lenč, PhD., univ. doc. (Katedra filozofie a aplikovanej filozofie, Filozofická fakulta Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave) příspěvkem Islamofóbia ako súčasť spoločnosti: čo odhalila debata o registrácií cirkví. Ukázal v něm, že slovenská islamofobie není reakcí na reálnou přítomnost muslimů, nýbrž politicky konstruovanou představou, kterou letos znovu probudil návrh veřejného ochránce práv na přezkum zákona o registraci církví, přičemž její hlavní příčinu spatřuje v nedostatcích občanského vzdělávání. Celý „separatistický“ panel pak uzavřela studentka Marianna Kohoutová (Katedra religionistiky, Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy) s příspěvkem Zobrazení a narativ islámu v herním univerzu Trench Crusade. Na příkladu fiktivního Sultanátu železné zdi přiblížila, jak jsou v tomto herním světě islámské eschatologické a věroučné motivy účelově přetvářeny a podřizovány logice permanentního konfliktu. Svou přednášku navíc úzce provázala se stejnojmenným plakátem, který tvořil druhou část již zmíněné posterové sekce.
Sedmá sekce se zaměřila na historické podoby mezináboženských interakcí a jejich pozdější interpretace. Navzdory odlišným tématům se v ní všichni tři přednášející neplánovaně shodli, že řada stereotypů a zjednodušujících šablon, které v bádání i veřejném prostoru přežívají dodnes, má své kořeny v dobových kategorizacích 19. století. Blok otevřel doc. Mgr. Dušan Deák, PhD. (Katedra porovnávacej religionistiky, Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) příspěvkem Učenec, kráľ, vojvodca, mäsiar, fakír, hidžra a šejk: zobrazovanie muslimov v predkoloniálnej maráthskej hagiografii. Ukázal v něm, že v předmoderní indické literatuře nebyli muslimové vymezováni primárně prostřednictvím moderních náboženských či etnických škatulek, nýbrž skrze své konkrétní společenské role a sdílenou zbožnost, což tamním autorům umožňovalo muslimské postavy oceňovat i přirozeně začleňovat do vlastního kulturního světa. Na něj navázal ThLic. Lukáš de La Vega Nosek, Ph.D. (Katedra religionistiky, Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy) tématem Islám a prorok Muḥammad v textu polemiky mezi nestoriánským patriarchou Timotejem I. (740–823) a chalífou al-Mahdím (744–785). Při příležitosti svého chystaného bilingvního arabsko-českého vydání tohoto bagdádského dialogu z konce 8. století představil rukopisnou tradici syrských i arabských verzí textu a z religionistické perspektivy přiblížil, jak je v této rané polemice nahlížen islám a osoba proroka Muhammada. V závěru sekce pak vystoupil také autor této zprávy (Mgr. Tadeáš Vala, Ph.D., Katedra filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a Ústavu historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy) s příspěvkem Conveniencia, nebo „hrubá tolerance“? Středověké křesťansko-muslimské vztahy z pohledu moderní historiografie, ve kterém jsem komparoval vývoj moderních a současných historiografických modelů středověkých mezináboženských vztahů aplikovaných na oblasti západního a východního Středomoří.
Program závěrečné, osmé sekce nabídl tematicky pestrý průřez od vizuální kultury přes demografii až po rituální praxi v jižní Asii. Panel svým příspěvkem Framing the Truth in Turkish Cinema: A Comparative Visual Analysis of Hizmet and State-Sponsored Cinema otevřel Mgr. Alaaddin Uslu (Katedra porovnávacej religionistiky, Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave). Na srovnání trojice filmů spjatých s hnutím Hizmet a tří provládních snímků demonstroval, jak znesvářené tábory uvnitř turecké společnosti využívají kinematografii buď k budování narativu oběti, nebo k legitimizaci státní moci. Následně Mgr. et Mgr. Michal Pečený (Katedra antropologie, Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni) v představení svého výzkumu Vývoj kojenecké úmrtnosti vybraných muslimských států regionu MENA a jejich postavení v mezinárodním srovnání přiblížil pomocí demografických metod proměny příčin i míry kojenecké úmrtnosti od poloviny 20. století do současnosti a zasadil je do širších socioekonomických a kulturních souvislostí Blízkého východu a severní Afriky. Odbornou část konference pak uzavřela Mgr. Katarína Csikosová (Katedra porovnávacej religionistiky, Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) příspěvkem Medzi lokálnou praxou a rabínskou normativitou: minhag prvého strihania vlasov v komunite Bene Izrael podľa Jacoba Saphira. Na základě rozboru Saphirova hebrejského spisu z 19. století ukázala, jak rabínská autorita integrovala místní obřadní zvyklosti indické židovské komunity – formované i kontaktem s okolním muslimským prostředím – do rámce normativního judaismu.
Oficiální tečku za dvoudenním programem udělalo závěrečné slovo hlavního organizátora Dr. Klapetka, který poděkoval všem přednášejícím i diskutujícím za podnětné příspěvky. Jubilejní desátý ročník však zdaleka nestál jen na samotných odborných vystoupeních. Stejně důležitou součástí českobudějovického setkání zůstává jeho neformální, přátelská a otevřená atmosféra, v níž se přirozeně potkávají etablovaní badatelé se studenty doktorských i magisterských programů z České republiky a ze Slovenska. Jako účastník, který se do Českých Budějovic vrací pravidelně, musím konstatovat, že konference si i po deseti letech udržuje vysokou odbornou úroveň a dokazuje, jak potřebný je mezioborový dialog pro hlubší porozumění islámu i muslimským společnostem v jejich historické a současné proměnlivosti. Velké poděkování za perfektní organizaci a pohostinnost proto patří Martinu Klapetkovi i celému zázemí Centra pro studium evropského islámu na Teologické fakultě Jihočeské univerzity.
Dingir 4/2001: Současný islám.
Dingir 4/2014: Reformní hnutí uvnitř i vně islámu.
Dingir 3/2025: Náboženství a migrace.
Související příspěvky:








Moc děkuji a těším se na další dekádu spolupráce