Izraelské občanství podmíněné židovským statusem a otázky ohledně jeho uznání jsou velkým a mocně diskutovaným tématem od samého počátku existence Státu Izrael. Ruku v ruce s myšlenkou založení židovského státu vznikal problém definice židovství a židovského statusu. Šlo pochopitelně o otázku zcela zásadní, protože „židovský“ stát chtěl ze své podstaty všem židům umožnit v něm žít a zajistit jim právo na domov. Kdo je tedy žid a kdo už ne tak docela…?
Podle halachy (židovského náboženského práva) je židem ten, kdo má židovskou matku. Taková možnost definice však velice brzy narazila na odpor přeživších, kteří byli pro svůj židovský původ nacisty pronásledováni na základě tzv. norimberských zákonů. Začal se tak postupně rodit nový izraelský zákon upravující „právo návratu“. Ten nakonec s přihlédnutím ke všem okolnostem přiznal židovský status umožňující izraelské občanství všem, kdo prokážou, že alespoň jeden z jejich prarodičů byl žid, případně těm, kdo podstoupí giur – konverzi k židovskému náboženství – ovšem pouze podle pravidel ortodoxního judaismu (a kdo se zároveň nehlásí k žádné jiné víře!). Tento zákon byl přijat v roce 1950 a vzhledem k tomu, jak určující vliv má v Izraeli ortodoxní judaismus a ortodoxní bejt din (rabínský soud), jeho znění příliš nepřekvapí. Připomeňme, že například něco jako civilní svatba je v Izraeli stále nemyslitelné a většina otázek ohledně manželského a rodinného práva spadá do jurisdikce ortodoxního bejt dinu.
Tento monopol ortodoxního judaismu v Izraeli je v mnoha ohledech ožehavou záležitostí. Obzvlášť těžce ho pak pochopitelně nesou ti, kdož se hlásí k reformnímu judaismu a sami sebe vnímají jako plnohodnotné židy a ztotožňují se s izraelským státem.
Nedávné rozhodnutí nejvyššího izraelského soudu však poněkud rozvířilo vody a narušilo neochvějnou autoritu ortodoxního judaismu v Izraeli. První březnový den vydal nejvyšší soud prohlášení, že také reformní giur je plnohodnotným giurem, a tomu, kdo podstoupil konverzi vedenou reformním či konzervativním rabínem, by měl být uznán židovský status a tzv. právo návratu. Jeden z požadavků stoupenců reformního judaismu tak dosáhl po 15 letech úspěchu. Právě tak dlouho se totiž odvolávali zástupci reformního judaismu, kteří požadovali uznání svého židovského statusu Státem Izrael a svůj nárok na „právo návratu“. Letos konečně tedy soud vydal své rozhodnutí a jejich práva uznal.
Tento soudní verdikt samozřejmě nezůstal bez odezvy ze strany izraelské pravice, stoupenců ortodoxního judaismu, a především rabínského soudu. Vrchní izraelský rabín David Lau, se nechal slyšet, že ti, kdož podstupují reformní či konzervativní konverze prostě nejsou židy a žádné soudní prohlášení na tomto faktu nic nezmění. Jedním dechem pak rabín Lau zkritizoval Stát Izrael za to, že opakovaně přijímá jako občany židovského státu i lidi, kteří s judaismem nemají nic společného, a tím zpochybňuje jeho základní podstatu.
Nejvyšší soud nyní postavil reformní giur prováděný v Izraeli na roveň ortodoxního ve věci udělení izraelského občanství. Už dříve při tom vyzval k uznání neortodoxních giurů provedených mimo Stát Izrael jako platných pro účely přistěhovalectví. Protože však i nadále zůstává velká část rodinného práva v kompetenci izraelského ortodoxního rabínského soudu, který odmítá neortodoxní konverzi uznat a nepovažuje ty, kdo ji podstoupili za židy, budou mít tito konvertité a právoplatní izraelští občané velký problém například při uzavření sňatku. Jedná se tedy de facto o rozhodnutí do velké míry symbolické.
Přesto všechno je zmíněný soudní výrok historickým momentem. Jen čas pak ukáže, zda jde skutečně o nový trend oslabení ortodoxního monopolu a jeden z kroků na cestě za zrovnoprávněním reformních a konzervativních proudů judaismu ve Státě Izrael.
Náhledová fotografie ze vstupní haly Nejvyššího soudu.
Související články:
Většina Izraelců si přeje uznání neortodoxních a občanských svateb.
Soudní pře o rovnoměrné zastoupení židovských směrů v televizním vysílání pokračuje.
„Černá listina“ vrchního izraelského rabinátu.