Při zachování pravidla Chatham House, které dovoluje vynést informace, ale nikoli identitu mluvčího, se ve středu 14. ledna konala na půdě Akademie věd České republiky neveřejná prezentace zprávy Bezpečnostní rizika Pravoslavné církve. Ačkoliv v české společnosti působí i menší a v podstatě alternativní pravoslavná společenství (například Řecká pravoslavná starostylní církev, o níž jsme informovali například zde), bezpečnostní rizika představují pouze dvě z nich: Pravoslavná církev v českých zemích a Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice (krátká zpráva o správním řízení s první z nich a o vývoji v druhé je zde).
Pravoslavná církev v českých zemích představuje v současnosti druhou největší náboženskou instituci v Česku. Při posledním sčítání lidu (2021) se k ní přihlásilo 40 681 občanů s trvalým bydlištěm na území České republiky. Po invazi Ruské federace na Ukrajinu roku 2022 do Česka přišlo půl miliónu uprchlíků, z nich někteří (patrně velká většina) mají náboženské kořeny v pravoslavné tradici. K Ruské pravoslavné církvi se přihlásilo 497 občanů. Po úvodních referátech se rozhovor expertů a vybraných novinářů stále stáčel ke dvěma hlavním tématům bezpečnostních rizik:
Zásadní je podpora ruské politiky, jmenovitě Vladimira Putina, a podpora ruské agrese na Ukrajině a ruského imperialismu. Děje se prostřednictvím šíření proruských narativů na sociálních sítích, pravděpodobně i materiální podporou prorusky orientovaných kněží na Ukrajině nebo uprchlých z Ukrajiny. Proruské narativy bývají spojovány s podporou tzv. tradičních hodnot a s obranou před společenskými změnami, které se prosazují na Západě, a tak v části českého obyvatelstva nabývají na atraktivitě. Podpora ruské politiky mezi duchovenstvem vyplývá primárně z jejich osobních vazeb na základě studia v Moskvě nebo i na základě duchovenského působení v Moskevském patriarchátu. Tyto osobní vazby doprovázejí v některých případech i agenturní vazby na bezpečnostní složky Ruské federace, možná posílené kompromitujícím materiálem, prokazujícím polokriminální či kriminální činnost.
Podpora Ruska ze strany duchovenstva má značný vliv, a to jednak kvůli autoritě, jíž se kněží v pravoslavných obcích těší, jednak kvůli autoritě Moskevského patriarchátu jako početné tradiční instituce v roli „třetího Říma“. Pravoslavná církev v českých zemích sestává ze dvou eparchií, přičemž daleko silněji zaznívá podpora současné ruské politické orientace ze strany české eparchie pod vedením arcibiskupa Michala (Michala Dandára, *1947). Ilustrativní je setkání arcibiskupa a dalších představitelů české a srbské pravoslavné církve se zástupci ruského gangu motocyklistů „Noční vlci“ v Jindřichovicích u Sokolova v červenci roku 2023. Naopak biskup olomoucko-brněnské eparchie Izaiáš vyjádřil rozhodný nesouhlas s ruskou agresí na Ukrajině hned po jejím vypuknutí. I když v obou eparchiích působí kněží, kteří v případě podpory Ruské federace stojí na opačné straně než jejich církevní nadřízení, drtivá většina kněží i laiků ruské napadení Ukrajiny odsuzuje. Protikladné postoje vedou ke sporům, v případě jedné brněnské obce dokonce k násilné hádce. Paradoxní situace často nastává pro ukrajinské uprchlíky, když se v prostředí pravoslavné církve setkají s proruskou rétorikou. Rozkol působí i úřad pražské eparchie tím, že zadržuje mzdy kněžím, kteří nesdílejí inklinaci jejího vedení k Rusku.
S touto podporou jsou těsně provázány rizikové ekonomické aktivity obou problematických pravoslavných církví. Pravoslavná církev v českých zemích disponuje značným nemovitým majetkem a restituční náhrada jí připadla ve výši 1,15 miliardy korun. Okolnosti hospodaření s těmito prostředky nejsou v některých případech známy ani vrcholným kolektivním orgánům církve: metropolitní radě ani sněmu. Je ovšem nepochybné, že toto hospodaření provázejí převody majetku, které viditelně nejsou v zájmu církve, například mnohonásobně předražená koupě ruiny zámku v Brnkách u Prahy, bezúplatný převod zámku v Loděnici u Berouna, nedávno nákladně restaurovaného na ženský monastýr, a to na podezřelého ruského podnikatele. Takových více či méně křiklavých případů je ještě několik. Tento způsob hospodaření vedl k insolvenci církve, jíž se nyní zabývá soud, a k zahájení správního řízení, které s ní kvůli insolvenci s církví vede Ministerstvo kultury ČR.
K těmto netransparentním ekonomickým aktivitám v rámci celé církve je třeba jako bezpečnostní riziko připočíst i kriminální aktivity jednotlivců a částí struktury obou rizikových církví. Někteří duchovní i laici jsou například zapojeni (minimálně nepřímo) do pašování zboží (včetně kradených aut) do Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu již od 90. let minulého století. Po roce 2022 jsou téměř jisté i další ilegální aktivity, jako je zprostředkování falešných identit nebo legalizace pobytu v Evropské unii. Praní špinavých peněz a výnosy z ilegální činnosti jsou nábožensky legitimovány lidovým přesvědčením (nikoli oficiální církevní naukou), že dary pro církevní účely „očišťují“ finance, jejichž část byla darována.
Na kriminálních aktivitách se podílejí obě rizikové pravoslavné církve; Pravoslavná církev v českých zemích ovšem disponuje tzv. zvláštním právem zachovat zpovědní tajemství. Právě tuto situaci by ale mohlo změnit současné správní řízení, neboť registrující orgán (Ministerstvo kultury ČR) může podle zákona 3/2002 Sb. zrušit oprávnění k výkonu zvláštních práv, například „pokud registrovaná církev a náboženská společnost porušuje závažným způsobem nebo opakovaně závazky vůči státu nebo třetím osobám“ nebo pokud „přestala být bezúhonná“ (§ 21, odst. 1, písm. a) a d)). Někteří účastníci diskutovali i o možnosti zrušení registrace (a tím i právní subjektivity) Ruské pravoslavné církve, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice, a to podle § 22 téhož zákona. Každopádně právě apel na odpovědné české úřady (především ovšem bezpečnostní) byl účelem akademické zprávy (policy brief) Bezpečnostní rizika Pravoslavné církve a její prezentace.
Náhledová fotografie setkání Nočních vlků s představiteli pravoslavné církve je převzata z facebookového profilu pražské eparchie prostřednictvím publikace Bezpečnostní rizika Pravoslavné církve.
Psali jsme v Dingiru:
téma Pravoslavné křesťanství, Dingir 7 (2), 2004.
J. Jandourek: Opora moci i její oběť, 2/2022, s. 40.
Související články:
Já se omlouvám, pana Vojtíška si vážím, ale tady mele neskutečné nesmysly. Jaké konkrétní bezpečnostní hrozby předestavuje Pravoslavná církev v českých zemích? Jak konkrétně podporuje ruskou politiku? Teda kromě těch “narativů”, kdy podle téhle logiky podporuje Rusko každý, kdo bezvýhradně nepodporuje Ukrajinu, EU a USA (aha, vlastně USA už asi ne). Ví pan Vojtíšek, že většinu kněží tvoří u nás duchovní z Ukrajiny? Jak mohou podporovat Rusko? Ale možná by jim pan Vojtíšek mohl vysvětlit, jak se mají na situaci na Ukrajině dívat. Pak je tam ten nesmysl “Pravoslavná církev v českých zemích disponuje značným nemovitým majetkem” – tak to opravdu ne. Neovitý… Číst dále ->
Pane Jukle, jmenovitě Nikolaj Liščenjuk, metropolita Ilarion a jejich doložené vazby na ruské státní struktury, včetně bezpečnostního aparátu, ukazují, že problém není hypotetický. Stejně tak případ Přemysla Ivana Hadravy ukazuje, že proruské postoje a aktivity se v českém pravoslavném prostředí reálně objevují, byť rozhodně nejde o celek. Rozumím Vašemu požadavku na konkrétní důkazy, ale právě u vlivových a bezpečnostních rizik platí, že ne všechno lze nebo má být veřejně doloženo v podobě, jakou by vyžadoval soudní spor. To, že většina duchovních – zejména ukrajinských – Rusko nepodporuje, na této skutečnosti nic nemění; spíše to potvrzuje nutnost rozlišování, nikoli popírání problému. Z Vašeho příspěvku… Číst dále ->
Otec Liščenjuk a metropolita Ilarion jsou členové Ruské pravoslavné církve – nikoli České pravoslavné církve, respektive Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku). Tedy zcela jiného subjektu státního i církevního práva. samozřejmě, otec Hadrava! Ale jak říkám, veškeré uvedené věci proti české pravoslavné církvi jsou to, že otec Hadrava něco udělal (možná, odsouzen ještě není) před 5 či šesti lety a že se náš arcibiskup před třemi lety vyfotil s Nočními vlky. Takže nechť pan Vojtíšek doloží, jaká ta bezpečnostní rizika jsou (a mně samotného by to zajímalo, abychom jim u nás v církvi mohli čelit), nebo ať si odpustí tak silná… Číst dále ->
K tomu bych měl pár bodů – kdo jim daroval chrám v Karlových Varech, kde teď působí? Česká pravoslavná círlev. Kdo souhlasil, že tady můžou působit? Opět česká pravoslavná církev. Nebo se podívejte na pobočku Svazu pravoslavných novinářů, která zde začala působit a který je v mnoha zemích považován za nástroj proruské propagandy – viz např. zpráva bulharské národní televize, nebo ukrajinských bezpečnostních složek. Pak se podívejte na Slovensko, kde je vedení vaší církve a se kterým tvoříte jednu organizaci – na vaše kněze, kteří asistují na akcích takových proruských a polofašistických skupin jako je Brat za brata, nebo pořádají akce pod… Číst dále ->
Není třeba se omlouvat vážený pane Jukle, polemika je v Náboženském infoservisu vítána. Jen bych chtěl zdůraznit, že můj článek je zprávou o prezentaci zprávy “Bezpečnostní rizika Pravoslavné církve”. Na výzkumu jsem se nepodílel a na prezentaci jsem byl jen jako diskutující účastník. Od informací v článku tím ale nedávám ruce pryč: výzkumu důvěřuji a jeho výsledky odpovídají mým poznatkům a zkušenostem.
Pane Vojtíšku, doslova píšete: “Při zachování pravidla Chatham House, které dovoluje vynést informace, ale nikoli identitu mluvčího, se ve středu 14. ledna konala na půdě Akademie věd České republiky neveřejná prezentace zprávy Bezpečnostní rizika Pravoslavné církve.” Ale žádné informace z téhle zprávy nepřinášíte. Co ale píšete dál jsou silná slova a silná obvinění – bez jediného důkazu. krom toho, kdo se s kým jednou někde vyfotil. Což je o to smutnější, že to zcela zapadá do snahy (předpokládám, že hlavně minulé) mocenské garnitury odejmout Pravoslavné církvi v českých zemích výkon zvláštních práv. Čili celý článek vyznívá ve stylu “my něco víme, my to nikomu nepovíme, ale… Číst dále ->
Pořád jste to bohužel nepochopil, vážený pane Jukle. Tak tedy ještě jednou: můj článek je zprávou o prezentaci zprávy “Bezpečnostní rizika Pravoslavné církve”. Na výzkumu jsem se nepodílel a na prezentaci jsem byl jen jako diskutující účastník. Naštěstí je ode dneška zpráva přístupná všem na webu Akademie věd (https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/veda-pro-tvorbu-politik/), takže to snad už bude úplně jasné.
Takže jako (spolu-)autor tohoto pamfletu jste uveden omylem? To jsou věci…
https://www.avcr.cz/export/sites/avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/veda-pro-tvorbu-politik/S4P/2025-03.pdf
Spoluautor? Co to je za nesmysl, pane Nováku? Četl jste v tom policy paperu, jaké má autory? Jsou tři. Jsem mezi nimi? – Vypadá to, že Vám hněv brání vidět i to, co je zjevné.
Výborně, nejlépe by bylo ji zrušit. Ale to zdaleka nestačí, dále by bylo potřeba se pořádně podívat i na ty, co sdílejí tradiční hodnoty i v jiných křesťanských denominacích. Protože to je další jasné bezpečnostní riziko.
Pane Kratochvíla, máte zajímavou obrannou strategii. Je evidentní, že jde o ironii a hyperbolu, ale pokud bychom reagovali tak, jako byste to myslel vážně, ukáže se slabina logiky tohoto obranného postoje. Zákaz, tak jak jej navrhujete, by situaci naopak zhoršil a napomohl by další polarizaci společnosti, podobně jako omezení dezinformačních webů v roce 2022. Zákazy těmto webům neublížily, naopak v mnoha případech posílily jejich pozici. V tomto případě by šlo o principiálně stejný problém – zákaz by byl v tomto ohledu spíše kontraproduktivní. K Vaší pozici: je pochopitelné, že člověk brání to, na čem mu záleží, a je to v pořádku a správné. Zároveň je ale… Číst dále ->