Laura E. Anderson, When Religion Hurts You: Healing from Religious Trauma and the Impact of High-Control Religion, Brazos Press 2023.
Kniha psychoterapeutky Laury Andersonové Když ti náboženství ubližuje: Léčba náboženského traumatu a dopady náboženství s vysokou mírou kontroly se před téměř dvěma lety stala pro americkou veřejnost událostí (na tomto základě zveřejnil Náboženský infoservis rozhovor s autorkou). Andersonová totiž výrazně posunula debatu, která rezonuje v americké společnosti a která je postupně stále slyšitelnější i v dalších koutech světa, včetně toho našeho: diskuse se vede o tom, jaké psychické potíže může způsobit náboženská příslušnost a jak je možné lidem s těmito potížemi pomoci. U nás tuto debatu teď poněkud oživil spor Ministerstva kultury a Náboženské společnosti svědkové Jehovovi o doktrínu „vyhýbání se“ a o její důsledky (více viz zde).
Jako náboženství, které může ublížit, má Američanka Andersonová před očima pochopitelně evangelikalismus, zvláště ten konzervativní (fundamentalistický). Z takového prostředí navíc sama pochází. Právě konzervativní evangelikalismus se v posledních letech dostává pod palbu kritiky, a to nejen kvůli politické orientaci (téměř bezvýhradné podpoře politiky Donalda Trumpa, viz např. zde), ale také a hlavně kvůli náboženským postojům, jejichž důsledkem mohou být psychické nesnáze (třeba učení o pekle, viz například zde nebo zde). Jak autorka sama uvádí (str. 82), módním slovem (angl. „buzzword“) se stala „dekonstrukce“, čímž se obvykle myslí revize a opuštění tuhých myšlenkových struktur, převzatých od evangelikálních rodičů a pastorů a osvojených v dětství a dospívání.
Posun v debatě způsobila základní teze Laury Andersonové, podle níž nevhodná náboženská výchova v rodině a v církvi může způsobit trauma. Tuto tezi opírá například o zkušenost (str. 167 i jinde), že lidé, kteří internalizovali evangelikální „kulturu čistoty“ (striktní pravidla pro projevy sexuality před manželstvím) často trpí stejnými symptomy jako oběti sexuálního násilí. Zařazení tzv. náboženského traumatu do kategorie traumat poskytuje klientům Andersonové vhodný rámec pro uchopení jejich potíží a umožňuje jim s nimi pracovat v procesu uzdravení. Takové klienty Andersonová vidí jako lidi trpící posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), a navíc v důsledku dlouhodobosti a mnohotvárnosti její komplexní variantou (CPTSD). Trauma je přitom subjektivní: není tím, co se dělo, ale tělesnou a nervovou odpovědí na to, co se dělo. To, co se dělo, nazývá Andersonová „náboženským zneužíváním“ (ovšem připomíná, že nemusí být záměrné). V náboženských skupinách „s vysokou mírou kontroly“ („high-control religion“) se nejedná jen o jednotlivý případ zneužívajícího chování, ale o celý „zneužívající systém“ (str. 40). Důsledky, které má dlouhodobé a systematické náboženské zneužívání na nervovou soustavu, se projevují dlouho po opuštění společenství a nemusejí se ztratit nikdy.
Po kapitolách 2.–4. přinášejících a vysvětlujících tuto konceptualizaci, se Laura Andersonová věnuje až do konce knihy (kapitoly 5.–13.) tématům, na nichž mohou lidé trpící náboženským traumatem sami nebo pod vedením terapeuta pracovat. Jde v nich o vybudování nové identity (po dekonstrukci), o navázání vztahu s vlastním tělem, o stabilizaci nervového systému, o vytvoření nových, vlastních osobních hranic pro styk s jinými lidmi, o truchlení nad ztrátami, které způsobil dosavadní život, o oživení a rozvinutí širokého spektra emocí, o dopřání si potěšení (také ze sexuality), o vytvoření zdravých vztahů s lidmi a konečně o integraci zkušenosti traumatu do života. Dost místa je v těchto kapitolách věnováno praktickým a konkrétním radám a příkladům anonymních klientů nebo samotné autorky.
Autorčina vlastní osobnost je také proto v knize přítomna více, než bychom v populárně odborné knize čekali. Vzhledem k situaci v současných Spojených státech je možné pochopit, že problematika obtíží s náboženstvím je zúžena pouze na evangelikální prostředí. Ale autorka je podle mého názoru až příliš zaujatá tímto prostředím a kniha vytváří dojem, že je primárně určena čtenářům z konzervativně evangelikálního prostředí. Andersonová tak působí trochu jako misionářka (což ostatně byla její role, když ještě byla evangelikálkou): své čtenáře oslovuje, zmiňuje se o své víře (str. 170), ubezpečuje, že tuto víru není nutné v procesu práce s traumatem opustit, a snaží se poněkud rozšířit jejich úzkou fundamentalistickou antropologii a teologii (str. 134). Přináší srdce na dlani ve svém životním příběhu (jímž celá kniha začíná), v množství krátkých osobních příběhů, ale i v úryvcích z deníku nebo ve vlastní básni (str. 192–193). Tento silný „misijní záměr“ uskutečňovaný prostřednictvím „osobních svědectví“ tak čtenáře občas vede k pochybnostem o serióznosti autorčiných tvrzení, zvláště těch, která jsou postavena na neoficiálních („anecdotal“) výzkumech a pozorováních.
To ale nic nemění na skutečnosti, že kniha Laury Andersonové je skutečně významná. Autorce, která doširoka otevřela nové pole velice užitečné veřejné debaty, můžeme silné osobní angažmá odpustit. Ostatně – bez něj by taková kniha těžko vznikla.
Náhledový obrázek z internetové prezentace autorky.
Psali jsme v časopise Dingir:
téma Opustit víru, opustit společenství, Dingir 10 (3), 2007.
Související články:
Moc děkuji za článek. Toto téma má u nás velmi málo prostoru a věřím, že tento článek přispěje ke změně.
Nicméně žel musím podotknout, že článek je v několika ohledech zavádějící. Vyznívá tak, že ten koncept náboženského traumatu je velmi recentní a že jeho autorkou je Anderson. Už v roce 1993 ale tyto potíže obsáhle rozebrala Marlene Winell ve své knize Leaving the Fold a už od roku 2011 usiluje o uznání syndromu náboženského traumatu jako nozologické jednotky, především v kruzích kognitivněbehaviorální psychoterapie.
Smutný příběh. Je škoda, že někoho náboženství takto zdevastuje. Paní Anderson mi je líto. Ono nebývá vždy snadné rozplést to klubko důvodů, které někoho dovedou k tomu, že mu náboženství způsobí trauma. Ježíš Kristus hovořil o tom, že jeho jho je příjemné a jeho břemeno je lehké (Evangelium Matouše 11:30 Český studijní překlad), takže důvod nebude v samotných vysokých mravních požadavcích Bible nebo v biblických naukách. Příběh paní Anderson bych si rád přečetl.