Vážený přítel Inanny,[1] pilný badatel a chápavý vysokoškolský učitel Blahoslav Hruška by dnes oslavil 80 let.
Sumerologa Blahoslava Hrušku jsem poprvé slyšela coby studentka druhého ročníku studia na Husitské teologické fakultě (1994–1995), kdy jsem měla zapsaný kurz „Dějiny Izraele“. Akademik z Orientálního ústavu s dýmkou dodávající jeho přátelskému vzhledu vážnost i eleganci hovořil o starověkých předovýchodních civilizacích s nadšením a způsobem, který přímo zval do starého světa. Díky jeho vypravěčskému talentu i schopnosti přednášet jsme z učebny zavítali k zikkuratům, šli cestou přežití na stezce z Uru do Cháranu, uvědomili si, že panovníkem se stává člověk, jenž pochází z vrstvy, která je na starověkém Předním východě životně důležitá, tedy buď rolník nebo pastýř, a také zjistili, proč jsou Asyřané neprávem považováni za krutý národ. Do paměti se nám vryla úvaha o tom, z jakého důvodu se cedr stal vhodným kandidátem na mýtický strom života i jak se lze dívat na deset egyptských ran z hlediska enviromentalistiky let devadesátých. Tento povinný kurz i návštěva přednášek o mytologii, kosmologii a myšlení starověkého Sumeru mě oslovily na tolik, že po vypsání témat bakalářské práce z dějin náboženství a religionistiky jsem si vybrala vedení tehdy již docenta B. Hrušky.
Dovolím si zavzpomínat a krátce referovat o odborných horizontech představované osobnosti v časových úsecích.
Blahoslav Hruška (5. května 1945 – 26. června 2008), pocházející z rodiny lékaře a spisovatelky, se rozhodl pro studia starověkého písma, historie a archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Konec šedesátých a počátek sedmdesátých let
V českém prostředí studoval u asyriologa Lubora Matouše, jehož tehdejší překlad mezopotámského klínopisného veledíla, Epos o Gilgamešovi, během seminářů naší fakultní četby velmi oceňoval. Dokázala jsem si živě představit, jak mohlo probíhat Hruškovo studium hebrejštiny u Jaroslava Oliveria a zprostředkovaně také přednášky z židovských dějin u Vladimíra Sadka.
Mladý výzkumník zahájil svou důkladnější odbornou činnost v roce 1967 vydáním dizertace Babylónský epos o bohu moru Errovi (kritická edice, historické základy a komentář) a pozoruhodnou filologickou studií Das spätbabylonische Lehrgedicht, Inannas Erhöhung.[2] Svoji expertízu v oblasti sumerologie aktivněji rozvíjel a prohloubil při stipendijním pobytu DAAD[3] v Mnichově, kde studoval u sumerologů D. O. Edzarda[4] a C. Wilckeho; se sumerologem Edzardem později udržoval přátelské vztahy.
Sedmdesátá léta
Společné studium a následná dlouholetá spolupráce v oblasti asyriologie jej spojovala s dalším německým badatelem Hansem Neumannem.[5] Z těchto i dalších zmínek je zjevné, že Hruškovým primárním cizím jazykem byla němčina. V té je také vydána řada jeho odborných příspěvků od recenzí až po obsáhlé studie. Sedmdesátá léta se pro B. Hrušku nesla ve znamení překladů sumerských mýtických klínopisných tabulek ze sumerštiny. Dodnes se čte a cituje antologie překladů předovýchodní literatury Mýty staré Mezopotámie: sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách (edice Živá díla minulosti, Praha: Odeon, 1977), k níž přispěl zejména svými překlady a komentáři sumerských tabulek.
Osmdesátá léta
V osmdesátých letech vyjel B. H. na expedici do Iráku a brzy po návratu byl zapojen do německého[6] a posléze i anglického[7] projektu o mezopotámském a sumerském hospodaření, s nímž je vždy skrytě či zjevně spojen také náboženský kult. Vzpomínky na Irák se mu silně otiskly v paměti. Vyprávěl nám o archeologickém výzkumu v Iráku (v okolí Mosulu a Hadíthy), kterého se v roce 1981 účastnil. S nadšením nám sděloval a na fotkách ukazoval prostředí i nálezy, ale také osobní historky a zkušenosti z výzkumu, z nichž vzešlo pro budoucí badatele v terénu hojné poučení. Například toto: „Nikdy se nekoupejte v Tigridu, v říční vodě se vyskytuje mnoho škodlivých parazitů, kteří se následně mohou podepsat na zdraví.“ Touto expedicí byla inspirována Hruškova popularizační publikace Pod babylonskou věží (edice Kamarád. Praha: Práce, 1987).[8] Stejně tak nelze zapomenout na jeho zaujaté vyprávění o výrobě piva ve starověkém Sumeru, jež bylo pochopitelně i kultovním artiklem.
Devadesátá léta
V tomto období již i v roli mého učitele se pravidelně podílel na projektech, věnovaných problematice poznání ve starověké Mezopotámii. Tento aspekt jeho výzkumu, který mě osobně velice zaujal, byl patrný v jeho habilitační práci Kultovní život starého Sumeru.
K jeho odborným pracovištím tohoto období patřil Orientální ústav AV ČR, Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy a řada německých univerzit. Úzkou spolupráci navázal zejména s univerzitami v Münsteru a v Berlíně. O kultuře a náboženství starověkého Předního východu přednášel na řadě konferencí a sympózií po celé Evropě.
První desetiletí 21. století
V prvním desetiletí 21. století byl jmenován profesorem pro starověké dějiny na Univerzitě Palackého v Olomouci, vyučoval též na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Vzdělal a do problematiky starověké filologie, dějin i náboženství uvedl několik mých kolegů.[9]
Bibliografie Blahoslava Hrušky je víc než úctyhodná,[10] životní příběh plný dobrodružství i vzácných poučení. Jeho odkaz a lásku ke starověkému světu, člověku a jazyku kromě bibliografických citací a nostalgické vzpomínky na vůni jeho tabáku uchováváme pro další generace již třetím rokem kontinuální četbou eposu, jehož sumerským klínopisným dílům sám věnoval nemalou pozornost a mnoho hodin svého života. Četba, překlad a rozhovor nad textem klínopisné skladby o hrdinném králi Uruku Gilgamešovi nás oslovuje z dáli a spojuje v online prostředí kroužku „Gilgamešologů“ každou neděli od 18:00 hodin. Zůstává otázkou, zda bych k tomuto okruhu nadšenců patřila, kdyby se moje studijní dráha nesešla s učitelem Blahoslavem Hruškou, který nás k lítosti i škodě opustil náhle v červnu roku 2008. Vzpomínky na jeho leckdy vtipné komentáře k textu – my Hruškovi pamětníci – sdílíme s našimi studenty alespoň v orální tradici. Do doby, než je možná někdo další sepíše.
Poznámky:
[1] Sumerské bohyně lásky, plodnosti a politické moci, známé například ze skladby Povýšení Inanny. Tato mytologická kompozice je mezi sumerology známa jako „nin-maḫ ušu-ni gìr-ra“ („paní povýšená, jež je mocí samotnou“).
[2] Archiv orientální 37 (1969), 473–522.
[3] Deutscher Akademischer Austauschdienst.
[4] Dietz Otto Edzard byl badatel se zaměřením na starověký Přední východ a gramatiku sumerského jazyka.
[5] Hans Neumann je německý asyriolog.
[6] Alexander von Humboldt Stiftung an der Freien Universität Berlin, Institut für Altorientalistik.
[7] Sumerian Agriculture Group, Cambridge.
[8] Kniha vyšla ještě v reedici v roce 1988 a 2011.
[9] Za všechny si dovolím jmenovat Luďka Vacína a Kláru Matoušovou (dříve Břeňovou).
[10] VACÍN, Luděk (ed.). U4 DU11-GA-NI SÁ MU-NI-IB-DU11: Ancient Near Eastern Studies in Memory of Blahoslav Hruška. Online. 1rd edition. Dresden: ISLET-Verlag Dresden, 2011. Dostupné zde [cit. 2025-05-04], s. 1-30.
Fotografie: archiv Jitky Sýkorové.