Synanon: a začalo to tak dobře… 1/2

Dávka kultu Synanon: Stal se z léku kult? (The Synanon Fix), režie: Rory Kennedy, scénář: Mark Bailey, USA 2024, HBO, čtyřdílný seriál (po 78 minutách).

Tento text sice vychází v rubrice „recenze“, ale čtyřdílného seriálu v komerční televizi HBO se dotýká jenom v několika zmínkách a v posledních odstavcích. Čtenáři, který měl zatím šanci se o Synanonu dozvědět jen ve dvou krátkých pasážích v českých knihách,[1] je totiž třeba toto společenství především představit. Tak mu seriál bude srozumitelnější.

Historie Synanonu je dlouhá třicet let a plná zvratů, takže i její stručný popis spolu s nejdůležitějšími charakteristikami společenství musí být delší, než jsou obvykle texty v Náboženském infoservisu. Proto ho dělíme do dvou částí: v první je společenství Synanon spíš na vzestupu (do poloviny 70. let), ve druhé bude popsán jeho postupný úpadek a rozklad.

Vznik skupiny, která později přijala jméno Synanon, je spjat s Američanem s německými a katolickými kořeny Charlesem E. Dederichem (1913–1997). Ve svých pětačtyřiceti letech měl tento muž za sebou 20 let zápasu s alkoholismem, který se podílel na rozpadu jeho dvou manželství, a také dva roky zkušeností se svépomocným sdružením Anonymní alkoholici (Alcoholics Anonymous, AA). Podpory AA si vážil, ale pouhé docházení do svépomocné skupiny mu připadalo nedostatečné. Roku 1958 tedy dal k dispozici svůj byt v Ocean Park (na okraji kalifornského města Santa Monica) pro budování intenzivnějších vzájemně podpůrných vztahů. Jeho skupina, neformálně zvaná Citlivá a láskyplná péče (Tender Loving Care, TLC), se rozrůstala, a tak najal bývalý obchod a klubovnu, kde mohli přespat ti, kdo neměli kam jít. Do společenství začali být postupně přijímáni i drogově závislí. S AA se Dederich sice rozešel, ale název nadace, kterou založil a jejímž prostřednictvím se osamostatnil, obsahoval nejen původně řeckou předponu „syn“ ve významu „spolu“, přítomnou v několika anglických slovech, ale i názvuk na AA („anon“). Tak ještě roku 1958 vznikla Nadace Synanon jako právnická osoba.

Tyto počátky jsou v seriálu v televizi HBO z pochopitelných důvodů jen střídmě naznačeny; zato je zdůrazněno, že závislost na drogách byla tehdy považována za nový fenomén a že neexistovala žádná pobytová zařízení, která by se těmto závislým věnovala, ani žádný obecně přijímaný způsob jejich léčby. Tato skutečnost pomohla rychlému růstu společenství Synanon a způsobila také většinou velkou chválu ze strany médií i politiků. Společensky progresivní bylo také to, že charakter společenství – a také třetí sňatek Chucka s Betty – rušil tehdy obvyklé rasové bariéry.

Roku 1961 se komunita přestěhovala do bývalé zbrojnice ve městě Santa Monica. Už tehdy se sice dostala do konfliktu s úřady, a Dederich dokonce na krátký čas do vězení pro porušení městských předpisů,[2] ale nepřiznanou příčinou zatím byla „jen“ nechuť místních lidí mít ve své blízkosti alkoholiky a další „závisláky“. Obdivuhodnou organizací práce a vynalézavostí získávala komunita prostředky k životu a rozrůstala se.

Hlavní a neznámější terapeutickou metodou v Synanonu byla Hra (The Game), encounterová skupina asi deseti až patnácti lidí, facilitovaná jedním starším nebo úspěšnějším členem komunity. Na rozdíl od podobných skupinových setkání Anonymních alkoholiků sestávala Hra z řízené verbální agrese, jejímž prostřednictvím byly řešeny jak aktuální neshody v komunitě, tak dlouhodobé problémy jejích členů. Účastníci skupinového sezení byli povzbuzování k upřímnému a otevřenému projevení svého prožívání a svých emocí. K pozitivnímu posunu při Hře mělo sloužit i „horké křeslo“, které vzniklo, když se útoky začaly soustřeďovat na jednu osobu. Při Hře se uplatňovaly etické zásady komunity, jež byly vyjádřeny v trojici „nenásilí, pravda, otevřenost“. Agresivní upřímnost ostatních byla chápána jako projevy jejich lásky, neboť prostřednictvím těchto útoků měli účastníci získat odstup od svého prožívání a zdravější náhled na ně. Veškerá verbální agrese byla omezena pouze na Hru; mimo Hru se k sobě účastníci měli chovat maximálně přívětivě, ohleduplně a nápomocně. Hra trvala v této fázi vývoje Synanonu asi tři hodiny a členové komunity se jí účastnili třikrát až čtyřikrát týdně. Také díky Hře se účastníci cítili respektováni a přijímáni takoví, jací jsou. Účelem Hry bylo účastníky motivovat k převzetí odpovědnosti za vlastní životy.

Úspěch, který Hra měla, byl ale poněkud jiný, než Dederich pravděpodobně čekal. Spolu s aktivitami, při nichž se členové komunity učili řemeslům, obchodu a mnoha dalším dovednostem, a také spolu s motivací, kterou představovaly odměny za výkonnost a za konformitu vůči skupinovým pravidlům, vedla Hra k dlouhodobé abstinenci, ale nikoliv k léčbě závislosti. Členů, kteří byli schopni komunitu opustit a začlenit se do běžného života, bylo relativně velmi málo.[3] Naopak – odcházející se často vraceli. Z programu, který měl původně trvat nejvýše dva roky, se stala celoživotní záležitost. V důsledku tohoto posunu začaly být do komunity přijímány i děti jejích členů.

Tento úspěch-neúspěch ale nebyl reflektován veřejností: nekriticky oslavován byl Synanon v médiích a populární kultuře (byl o něm dokonce natočen hraný film) a postupně si získal důvěru politických i kulturních celebrit. Jeho střediska vznikala po celých spojených státech a Synanon pronikl i do zahraničí – do Německa, Malajsie a na Filipíny.[4] Roku 1968 Synanon získal velkou budovu hotelu v Santa Monice a uváděl asi 3 400 členů.

Jiný, původně asi nezamýšlený důsledek úspěchu Hry, souvisel s atmosférou 60. let, k níž patřila touha mladé generace experimentovat. Do klubů Synanonu začaly na Hru kolem roku 1966 chodit tisíce lidí, kteří nebyli závislí a nebydleli v komunitě. Po zkušenosti s Hrou se řada z nich rozhodla ke komunitě alespoň částečně připojit a zažívat ji jako způsob života (life-style). Tito tzv. life-styleři často pocházeli z bohatší střední třídy a byli ochotni poskytnout Synanonu značné finanční prostředky. Popularita přinášela Synanonu také mnoho sponzorských darů. Finanční situaci vylepšilo i ohromné právní vítězství nad mediálním impériem Williama R. Hearsta. Do něj patřily i noviny San Francisco Examiner, v nichž roku 1972 vyšel dehonestující článek o Synanonu. Díky všem těmto zdrojům se Synanon stal prosperujícím podnikem s mnoha středisky (i zemědělskými), který disponoval velkými finančními možnostmi a rozsáhlou dobrovolnickou prací. Střediska spojila rozhlasová síť a hlas Chucka Dedericha mohl nadále promlouvat ke každému členu společenství. V polovině 70. let se společenství Synanon ocitlo na vrcholu.

Dokončení článku plánujeme na 31. 12. 2024.

Poznámky:

[1] LUŽNÝ, Dušan, Nová náboženská hnutí, Brno: Masarykova univerzita 1997, s. 44; HRABAL, F. R., Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společenství, Bratislava: CAD Press 1998, s. 388.

[2] MELTON, J. Gordon, Melton’s Encyclopedia of American Religions, Eighth Edition, Gale 2009, s. 1206.

[3] OFSHE, Richard, “The Social Development of the Synanon Cult: The Managerial Strategy of Organizational Transformation”, Sociological Analysis 41, 1980, s. 110. – Citováno podle: Nguyen, Teresa, “Synanon”, World Religions & Spirituality Project [online], 24. 7. 2001.

[4] HRABAL, Lexikon…