Já jinak: léčení rodových linií jako duchovní cesta

Současná alternativní spiritualita se z velké části šíří pomocí nových médií, jako je internet, zejména sociální sítě, nebo film. Zdaleka se nevyhýbá ani hájemství seriálů, které by se snad na první pohled mohlo zdát jako oblast pro „náboženskou misii“ zcela nevhodnou. Opak je ovšem pravdou. Mnoha současnými seriály prostupují, někdy méně, jindy více, motivy a ideje současné alternativní spirituality. Tato „misie“ je o to účinnější, že se sama sebe jako misii ve většině případů nechápe. Daleko spíše jde o spontánní sdílení kulturních memů.

Spirituální motivy jsou autory seriálů někdy využívány jako pomyslné „koření“, případně metafyzický rámec jinak plytkého, na komerci zaměřeného narativu. Někdy tomu může být ale i obráceně, a poměrně klišovitý děj může být pouze záminkou, rámcem pro šíření duchovního sdělení. Turecký seriál Zeytin Ağacı (doslova „Olivovník“) se zdá být někde uprostřed. Na české verzi Netflixu je dostupný pod názvem „Já jinak“ a jeho první série spatřila světlo světa teprve letos.

Děj „Olivovníku“ se točí – jako naprostá většina příběhů – kolem mezilidských vztahů. Ty se však neomezují na vztahy mezi žijícími osobami, ale zasahují dlouhá desetiletí do minulosti, napříč generacemi. Základním tématem seriálu je léčení rodových linií – tedy uzdravování ran a bloků, které se předávali z generace na generaci. Jde o jeden z rozšířených konceptů v současné alternativní spiritualitě. Má blízko k zákonu karmy nebo k regresní terapii (která je součástí širšího hnutí transpersonální psychologie), neváže se však na minulé životy naší duše, nýbrž na „minulé životy“ našeho rodu – na naše dětství, na život našich rodičů, prarodičů, praprarodičů, atd.

Základní spirituální osu příběhu tvoří rituál, při němž účastníci vstupují doprostřed kruhu a zde se napojují na postavy z minulosti tazatele. Následně sdělují svoje pocity a zaujímají v kruhu různé postoje k dalším účastníkům inscenace. Tazatel tak údajně může nahlédnout do skryté historie svého rodu a pomocí porozumění a přijetí vyřešit svůj současný problém. Ten má ve skutečnosti být následkem zděděných rodových traumat z vytěsněné minulosti.

V popsaném rituálu není obtížné rozpoznat metodu, známou jako systemické konstelace.  Systemické konstelace jsou metodou na pomezí psychoterapie, dramatické inscenace a spirituálního obřadu, v současné době značně rozšířenou a rozdělenou do mnoha odnoží. Většina konstelací se zaměřuje na kontext rodiny, lze se tedy setkat i se starším označením „rodinné konstelace“. Rozšířené jsou však i konstelace cílící na pracovní kolektivy a existují i četné další varianty. U zrodu systemických konstelací stál německý fenomenologicky orientovaný psychoterapeut a (v té době již bývalý) katolický kněz Bert Hellinger (1925–2019).

Podle praktikujících systemické konstelace („konstelářů“) má účast na konstelacích přímý dopad na pozitivní změny v životě účastníka, počínaje zlepšením rodinných vztahů a konče uzdravením z vážných onemocnění. To se ostatně děje i v „Olivovníku“, kdy se Sevgi, jedna z hrdinek, díky účasti na konstelacích uzdraví z rakoviny. Její kamarádka, striktně racionální lékařka Ada, však přesto odmítá tuto „zcela iracionální“ metodu akceptovat. Adu, archetypálního „nevěřícího Tomáše“, nepřesvědčí ani další ze třetice kamarádek, Leyla, která alternativní spiritualitě propadla již dávno a stejně upřímně jako své závislosti na sociálních sítích.

Celý děj je vlastně zápasem mezi Adinou striktně racionální myslí a jejím pomalu, ale jistě se probouzejícím srdcem. To kopíruje jednu ze základních idejí současné alternativní spirituality, totiž rozpor mezi „egem“ (mysl, racionalita) a „Vyšším Já“ (srdce, duše). V poslední epizodě se nakonec dočkáme Adina nefalšovaného náboženského obrácení: uzná, že i když to nejde racionálně vysvětlit, systemické konstelace „zkrátka fungují“, a dokonce projeví ochotu se „řemeslu“ naučit.

Pan Zaman. Zdroj: zde.

Nelehkými ponory do tíživé rodinné minulosti provází hrdiny seriálu tajemná postava, vystupující pod jménem „pan Zaman“, doslova „pan Čas“. Pan Zaman plní v příběhu roli psychopompa, průvodce duší do zásvětí jejich rodové karmy. V seriálu rovněž sehrává roli archetypálního duchovního mistra. Jeho dům a zahrada působí poměrně honosně (spirituální doprovázení je v alternativní spiritualitě legitimní cestou k materiální hojnosti) a jsou plné spirituálních předmětů a symbolů, odkazujících k současné alternativní spiritualitě. Pan Zaman je však spojen i se svými anatolskými kořeny, jak napovídá scéna, v níž hraje na saz, tradiční turecký nástroj podobný loutně, nefes, alevitskou sakrální píseň.

Originální název seriálu souvisí s metaforou, kterou používá pan Zaman – kromě konsteláře také vášnivý pěstitel oliv – k vysvětlení své práce. Nemá smysl léčit větve olivovníku (symptomy nemocí), když jsou nemocné jeho kořeny (hluboce zakořeněná rodová traumata). Olivovník je tak obrazem mezigenerační posloupnosti a propojenosti, v podstatě symbolickým „Stromem života“.

Synkretismus charakteristický pro současnou alternativní spiritualitu se v seriálu objevuje i v jiných rovinách: dvakrát například dojde na uctívání starořecké bohyně Athény. V prvním případě se hrdinky společně modlí za uzdravení Sevgi v ruinách Athénina chrámu, v druhém případě se již z rakoviny uzdravená Sevgi modlí k Athéně za nalezení šťastné lásky, přičemž sází olivovník.

Na děj „Olivovníku“ je zároveň možné do jisté míry aplikovat „teorii dvou světů“ Zuzany Marie Kostičové, kterou představila ve své knize 2012: Mayský kalendář, transformace vědomí, dva světy a rovnováha (2011). Podle Kostičové je pro současnou alternativní spiritualitu charakteristický nepřiznaný a implicitní dualismus dvou světů – světa vnějšího, mechanického, racionálního, a jemu protikladného světa vnitřního, fluidního a spirituálního. V seriálu by pak onen vnější, racionální, tvrdý svět představoval Istanbul, kam se hlavní hrdinka Ada průběžně vrací za svou prací a spořádaným životem, a odkud vždy znovu utíká do letoviska Ayvalık, kde se nachází onen svět vnitřní, fluidní a tajemný, reprezentovaný panem Zamanem, zázračnými uzdraveními, ale také nebezpečnými ponory do hlubin rodového nevědomí.

Náhledový obrázek: Zeytin Ağacı, „Olivovník“; v české verzi „Já jinak“. Ze zdroje zde.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments