Alphonse a Rachel Goettmannovi, Zasvěcení do meditace. To, co nás přesahuje, je v nás, Praha: Lukáš a syn 2022.
Autoři knihy Zasvěcení do meditace, manželé Alphonse a Rachel Goettmannovi založili roku 1983 v malé francouzské vesnici Gorze centrum duchovního setkávání Βéthanie (místo leží nedaleko od města Metz, česky Mety). Otec Alphonse (1935–2020), kněz řecké pravoslavné církve, tu společně s manželkou Rachel (1931–2014) organizovali několikadenní semináře na témata liturgických motivů, spirituálního hledání, meditace nebo tradic otců pouště. Vydávali také čtvrtletník Le Chemin (Cesta). Napsali několik publikací, například Modlitba Ježíšova – modlitba srdce, Radost: Boží tvář v nás, Dialog na cestě zasvěcení: úvod do života a myšlení Karlfrieda hraběte Dürckheima.
A právě posledně zmíněné jméno je příčinou odbočky, kterou musíme vykonat. S velkou úctou v knize často zmiňovaný a citovaný Karlfried hrabě Dürckheim byl pro manžele Goettmannovy duchovním učitelem. V samotné knize i v anotacích na ní je prezentován jako diplomat, psychoterapeut, filosof a mystik. Zcela jsou však pomíjeny informace, které o Dürckheimovi přinášejí například cizojazyčné verze Wikipedie.
Německý diplomat Karlfried hrabě Dürckheim (1896–1988) od počátku podporoval nacionálněsocialistický stát – Německou říši – a pracoval v různých funkcích pro nacistickou diktaturu. Od roku 1935 působil v hodnosti sturmmanna v SA (útočných oddílech). Vstup do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) mu byl ale odepřen, protože jeho babička byla Židovka. Z pověření führerova zástupce Rudolfa Hesse pracoval během Druhé světové války v německém tiskovém oddělení v Japonsku. (O tom, že jeho pozice nebyla pouze formální, svědčí například fakt, že při oslavě vůdcových narozenin pronesl v německo-japonském institutu dvouhodinový projev. Za svou práci pak v roce 1944 dostal Válečný kříž druhé třídy za zásluhy.)
V Japonsku se Dürckheim seznámil se zenovým buddhismem. Po japonské kapitulaci byl Američany zatčen a 16 měsíců vězněn. Během internace meditoval a pocítil prožitek konverze. Odsoudil svou válečnou zločinnost a – podle jeho slov – se mu život otočil o 180 stupňů: „přesunul se od přirozené lidské existence k nadpřirozenému centru“. Po návratu do Německa se věnoval existenciální psychologii a vyvinul iniciační terapii – synkretickou metodu, pro niž se inspiroval hlubinnou psychologií a tělesnou psychoterapií (Körperpsychotherapie). Připojil k nim i arteterapii a dramatickou výchovu. Ovlivnil jej také italský esoterik Julius Evola (1898–1974), který se během války profiloval jako antisemita, rasový teoretik a sympatizant s fašismem. Přátelil se rovněž s Prabhupádou (1896–1977), zakladatelem hnutí Hare Krišna. Svým mentorem ovšem hrabě nazýval německého mystika Mistra Eckharta (1260–1327).
Dürckheim v meditačních technikách postupem času vyškolil řadu dalších učitelů a podílel se tak na rozšíření zenu v poválečné Evropě. Samotnou práci Karlfrieda Dürckheima po konverzi výše popsané skutečnosti nikterak nesnižují. Jako ale víme, že svatý Pavel kdysi býval Šavlem (Saulem), i k hraběti patří jeho temné období.
Kniha o meditaci, do níž Goettmannovi zasvěcují své čtenáře, vyšla ve francouzském originále v roce 2009. Manželé, inspirováni Dürkheimem, synkreticky využívají různé náboženské tradice. Blízká je jim zenová meditace i praxe jógy, která je čtenářům doporučována při dechových cvičeních a pro meditativní sedy a pozice. Tento mnohavrstevný základ je pro autory ale pouhým prostředkem pro čistě křesťanské a ortodoxně kristocentrické vedení duchovního života meditujících. Přinášejí neotřelé inspirativní postřehy i objevné interpretace novozákonních témat. Nabízí se tu přirovnání k dílům Thomase Moorea (např. Kniha o duši), Thomase Mertona (v Infoservisu recenzovaná publikace Mystici a zenoví mistři) nebo Anselma Grüna, z jehož mnoha knih zmiňme alespoň Hlubinně psychologický výklad Písma.
Mimochodem, populární autor a benediktinský mnich a kněz Anselm Grün (*1945) sám na adresu hraběte Dürkheima poznamenal: „Setkání s ním pro mě bylo víc než pouhou možností sebepoznání, bylo to zjevení (Offenbarung). Dal mi odvahu vidět klášterní život novýma očima. Dostal jsem nový cit pro rituály bohoslužeb, pro modlitební gesta i význam a cenu starých symbolů. A najednou ve mně vyrostla hrdost být mnichem. Tehdy panovala v našem konventu pesimistická nálada, jestli my mniši nejsme už přežitkem. Ale při setkání s tímto mužem a s jeho myšlenkami jsme cítili, že náš mnišský život má smysl a že máme důležitý úkol v církvi i ve společnosti.“
Cestou meditační technik manželů Goettmannových je potřeba našlapovat opatrně a s rozvahou, rozhodně není pro každého, a není ani jedinou možností, jak křesťansky meditovat. Přečtení knihy se ale – vzhledem k myšlenkové bohatosti a širokému rozhledu – rozhodně vyplatí.
Související články:
