Mystika se představuje jako duchovní zkušenost bezprostředního a osobního setkání s božskou skutečností. Může zahrnovat odpoutání od smyslového vnímání a všech rušivých představ. Mystik směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení, nebo dokonce splynutí s Absolutnem. Někdy není výslovně řeč o osobním Bohu, který je charakteristický pro křesťanství (a další dvě abrahámovská náboženství), spíše jde o prožitek zklidnění, hloubky a celistvosti. V tomto smyslu sotva může být masová.
Přesto Eduard Tomáš narozený českým rodičům v polské Přemyšli roku 1908, označovaný okolím jako český mystik, dokázal v závěrečném období svého života naplnit velký sál pražské Lucerny, který pojme dva tisíce pět set posluchačů. Měl tam sérii přednášek. V červnu a v říjnu 2001 na téma Zkratky duchovní cesty a v únoru 2002 Nebeská stezka. 26. května téhož roku zemřel. Dnes uplývá dvacet let od jeho odchodu. Při různých příležitostech jsme ho zde připomněli. Dnešní výročí poskytuje příležitost podívat se na něj prostřednictvím výběru z jeho rozsáhlé autorské aktivity.
Za komunistického režimu mohl veřejně vystoupit jen v řadě promluv v sídle pražské obce unitářů v Karlově ulici poblíž Karlova mostu. Mluvil o tibetské buddhistické cestě pod názvem Jóga velkého symbolu. Knižně vyšly tyto podněty pod stejným názvem v nakladatelství Gemma 89 bez udání roku vydání, pravděpodobně roku 1991. Vadžrajánovému buddhismu se věnoval rovněž v knize Milarepa, v níž vypráví příběh tibetského jogína, básníka a mudrce.
Podobné téma předkládá čtenářům v Jóga pozornosti, která je zaměřena na mentální a filozofické stránky jógy a na výcvik sebeovládání, které vyhovuje mentalitě a časovým možnostem dnešního člověka. Nabízí sedm na sebe navazujících cvičení a filosoficky je vykládá. Seznamuje čtenáře se zástupci indických tradic v kontextu západní mentality, zejména theosofie, jimiž jsou Šrí Ramana Maharši, Jiddu Krishnamurti a jejich britský žák Paul Brunton.
Tomáš i v jiných případech vkládal doporučení k mystické cestě do beletristického rámce. Činí to v mírně satirické knize Duha v zrcadle: mystický román z nedávné současnosti (Praha: Avatar, 2007, první vydání asi 2000). Přináší v ní kromě zamýšleného nadčasového duchovního poučení o úskalích na duchovní cestě i o realizaci nejzazší pravdy života lehce zašifrovanou, avšak velmi cennou zprávu o mystickém kvasu v šedesátých letech 20. století. Píše o tříbení charakterů, o nadějích ztracených i znovuobjevených, o ryzím přátelství i zradě. Jsou to příběhy jeho současníků s pozměněnými jmény. Přes určitou lehkost jde o hledání nejvyššího ideálu člověka.
Spíše lidské situace než filosofické spekulace najdeme též ve dvou dílech Metafyzických příběhů (oba díly Praha: Avatar, 2000). Podtitul je Tajemství jogínovo. Tomáš pojímá jógu ve volné návaznosti na indickou tradici z raných textů bráhman a upanišad a z dalšího rozvoje jógových směrů a škol. V těchto knihách povídek jsou události líčeny prostým jazykem. Podle nakladatelské anotace upoutají brilantní formou dialogů, popisem nevšedních přírodních krás i bohatými duchovními zkušenostmi, které spolu s autorem zažijí čtenáři do všech hloubek a detailů. Na Metafyzické příběhy navazuje další díl se samostatným názvem (podtitulem) Růžový elixír (Praha: Avatar, 1994). Motivy duchovní inspirace jsou v ní spojeny s prvky fantastična, humor a napětí s tajemnou mystickou atmosférou.
Příběhy, které Tomáš vyprávěl v televizním cyklu, jsou obsahem jeho autobiografie Paměti mystika, televizní cyklus (Praha: Avatar, 1998). Je to přepis životní cesty k sebepoznání prostřednictvím mystiky a jógy. I tam jsou propleteny životní zkušenosti autora a jeho přátel, návody s radami a pravidly pro meditaci. Iniciační roli sehrála v běhu jeho života jeho manželka Míla Tomášová (1920-2001).
Spíše praktickým doporučením k cvičením meditace se Tomáš zabývá ve spisech 108 meditací, jógových rad, postřehů a pokynů pro pokročilé (Praha: Avatar, 2008) a 999 otázek a odpovědí na cestě Poznání (Praha: Avatar, 2016).
Za připomenutí stojí Tomášovy dvě brožury z doby, kdy ještě nebyl duchovním učitelem. S právnickým vzděláním jako úředník státní správy po 2. světové válce se zabýval osidlováním pohraničí po vyhnání československých obyvatel německého jazyka. Jsou to Konfiskáty do služeb lidu (Praha: Tiskové oddělení osidlovacího úřadu-fondu národní obnovy, 1946) a Poslední příležitost k osídlení: Seznam míst v pohraničí, kam ještě možno přesídliti (tamtéž, 1948). Později (r. 1955) byl pro své názory z úřednické pozice přeložen na manuální práci. Větší část veřejného působení prožil v posledních dvanácti letech života po sametové revoluci.
Náhledový snímek Eduarda Tomáše ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
Miloš Tomáš, Jsme božské podstaty, Dingir 10 (2), 2007, str. 58–59, zde.
téma „Česká mystika 20. století“, Dingir 10 (2), 2007, text celého čísla je k dispozici zde.
Související příspěvky: