Pochopení hluboké krásy křesťanství díky AllatRa

V seriálu „Duchovní cesty“ zveřejňujeme osobní příběhy náboženského hledání a nalézání. Následující příběh sepsala členka hnutí AllatRa Olga Grynyuková.

Stejně jako mnoho lidí ve východní Evropě jsem vyrostla v zemi, která je považována za křesťanskou. Proč říkám „považována“? Protože pro mnoho lidí je to jen formalita, i když nemohu říct, že by moje rodina byla ateistická — doma jsme vždy měli ikony Krista a Panny Marie, maminka mě naučila modlitbu Páně. Velikonoce, zpověď a přijímání před novým školním rokem, svatby rodiny a přátel byly jedny z mála příležitostí, kdy jsem se ocitla v kostele.

Na základní škole jsme měli předmět „křesťanská etika“, v němž jsme se učili podobenství z evangelia a morálku, která z nich vyplývá. Kdyby se mě někdo zeptal, k jakému náboženství patřím, odpověděla bych: „Jsem křesťanka“. Ale věděla jsem, co to znamená? Myslím, že ne…

S přibývajícím věkem se ve mně začala hromadit vnitřní frustrace způsobená nepochopením a nedostatečným vysvětlením ze strany církve, rodiny nebo jiných zdrojů. Vznikaly ve mně otázky, zda stačí chodit do kostela, modlit se a zapálit svíčku za zdraví nebo jen odříkat jednoduchou modlitbu před spaním? Stačí to k tomu, abych se stala křesťankou a abych se dostala k Bohu, abych se dostala do nebe? Co znamená, že Ježíš odčinil naše hříchy svým ukřižováním? Znamená to tedy, že každý přijde do ráje bez ohledu na to, co dělá? A jestliže jedno ze dvou přikázání lásky, které nám Ježíš, Boží Syn, zanechal, zní „miluj svého bližního jako sebe sama“, jak je možné, že mezi křesťanskými zeměmi probíhají války? Jak to, že mohlo existovat něco jako středověká inkvizice? Jak můžeme stále žít ve vzájemných hádkách a považovat se za křesťany? A tou největší otázkou bylo, jak dojít k Bohu. Náboženství přeci z nějakého důvodu existují po tisíciletí a prostě není možné, aby Bůh byl jen výmyslem lidí… Otázky se hromadily a odpovědi na ně téměř neexistovaly.

Hledání podstaty

Tyto a mnohé další otázky mě přiměly k dalšímu hledání v náboženstvích a alternativních naukách a k cestování po světě na místa, která jsou v různých náboženstvích považována za svatá nebo posvátná. Velmi mě zaujal buddhismus. Jednak kvůli jeho východnímu tajemství a osobnosti samotného Buddhy, který dosáhl osvícení, a pak i mantry, meditace a retreaty mi připadaly mnohem přitažlivější než čtení modliteb a rituály v křesťanských chrámech. Osobní zkušenost však vyvrátila iluze o tom, čím se toto náboženství dnes stalo. Buddhistické reatreaty a cesta do východních zemí mi ukázaly, že i v tomto náboženství je pro mě nepochopitelná rituálnost a odpověď na nejdůležitější otázku, jak dojít k Bohu, jsem nedostala. Buddhističtí představitelé totiž rozhodli, že něco jako Bůh ve skutečnosti neexistuje. Můj příběh však není o tom, které náboženství je lepší nebo horší, ale o hledání. A o tom, kam mě dovedlo.

V té době se v mém životě objevila kniha AllatRa, která nevyvyšovala ani nesnižovala žádné z velkých náboženství, nevyzývala k přechodu od jednoho proudu k druhému, ale jednoduše a přímo odpovídala na všechny otázky, které mě po léta trápily.

Zejména na tu hlavní – kde najít cestu k Bohu a co je podstatou mého života. Fascinovala mě ta jednoduchost. V tom, že tato kniha vede člověka dovnitř, ukazuje přímou cestu a odhaluje všechny krásy jejích zdrojů. Došla jsem k důležitému a hlubokému vnitřnímu pochopení. Toho, že Bůh je k nám opravdu velmi spravedlivý a milostivý, a tak bez ohledu na okolnosti a místo, kde žijeme, na naši kulturu, vzdělání a výchovu, a hlavně náboženskou příslušnost, jsme všichni Boží děti z jedné rodiny, z Jeho rodiny, a jsme na tomto světě z jednoho prostého důvodu: abychom se vrátili k Němu, hodni Jeho lásky.

Byl to můj ohromný aha moment. Okamžik na cestě, kdy se mi otevřely oči a já pochopila, že vše, o čem mluvil Ježíš Kristus, je ta samá cesta domů. Pochopila jsem, že nejdůležitějším dílem křesťana je jeho vnitřní dílo, jeho láska ke Kristu, protože řekl, že „Boží království je v nás“. Zval především k lásce k Bohu, ale také k lásce k bližním. Žádal, abychom je milovali jako sebe samé.

Pochopení, které se přede mnou rozkrylo díky AllatRa, mě také povzbudilo ke studiu spisů a slov těch světců, kteří se proslavili svou křesťanskou angažovaností. A mou knihovnu obohatily knihy těch, kteří se podělili o své zkušenosti z cesty. Například život Nikodéma Hagiority, Serafima Sarovského nebo Řehoře Sinaita, který obzvláště hluboce a nádherně vysvětlil krásu Ježíšovy modlitby. Uvědomila jsem si, že Ježíšova modlitba

„Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou!“, že to nejsou jen náhodně zvolená slova. Že je to ve skutečnosti ta samá cesta k Boží lásce, protože křesťan tuto modlitbu nepronáší jen slovy, ale srdcem. Je to stejná cesta k Bohu skrze naši duši, která je v nás, „neboť Boží království je v nás.“

Víme, že my jsme z Boha, ale že celý svět leží ve zlu

Konečně jsem pochopila, jak je možné, že mnoho lidí, kteří se nazývají křesťany, nežije podle křesťanských zákonů. Ne zrovna příjemným pochopením bylo, co znamenají slova „Víme, že my jsme z Boha, ale že celý svět leží ve zlu“. (1 Jan 5:19). Že ďábel není pohádkové či mýtické stvoření, ale součást nás samých, a že duše jako součást Boha je rovněž v nás. Také jsem dostala odpověď na otázku, proč jsou možné všechny věci, které se v našem světě dějí, a s nimiž je tak obtížné se smířit. Nakonec se pro mě toto pochopení stalo hlubokou inspirací, protože i když svět leží ve zlu, my, já i ty jsme pravdiví – jsme od Boha. A když se vydáme na cestu k Němu, tato pravda, tato krása se začne zjevovat skrze lásku. A k tomu není třeba přebíhat od jednoho náboženství k druhému, měnit šaty a nálepky. Stačí se podívat do hloubky a pochopit podstatu Cesty, na kterou jsme z vůle Pána stali.

Uvědomila jsem si, jak krásná by byla naše společnost, kdybychom před dvěma tisíci lety následovali Krista a jeho výzvy. A je to možné i nyní, když se podíváme do hloubky našich náboženství a pochopíme, že všechna jsou jedno, z téhož Božího zdroje – můžeme se milovat jako bližní, sjednotit se a změnit tento svět, aby se opět líbil našemu jedinému Bohu.

Náhledová fotografie: Pexels, Pixabay.