Letos jsme celou dovolenou trávili na chalupě na Kokořínsku, tedy na území Litoměřické diecéze Církve římskokatolické. Tato diecéze má zvláštní kouzlo. Kardinál Trochta o ní mluvil jako o „kamenolomu Páně“. Jedná se o diecézi tvořenou ze značné části Sudety, tedy oblastí vysídlených Němců a nových přistěhovalců. Velké kostely, které Němci postavili, dnes zejí prázdnotou. Kněží je málo a farností hodně. Zajímá mě, jak této situaci diecéze uzpůsobila svoji strukturu a správu.
V rejstříku evidovaných právnických osob má diecéze litoměřická zaznamenáno 438 farností. V roce 2012 se diecéze rozhodla k radikálnímu kroku a 55 farností zrušila. Zrušené farnosti byly vždy „sloučeny“ s některou blízkou větší farností. Např. farnost Kadaň „spolkla“ deset okolních historických farností, farnost Chomutov šest. Často se jednalo o farnosti v obcích, které zanikly v důsledku rozšiřování povrchové těžby uhlí nebo výstavby elektráren (např. Ervěnice, Holešice, Kopisty u Mostu, Kralupy u Chomutova, Krbice, Lomazice, Mikulovice u Vernéřova ad.).
V současnosti je tedy v evidenci 383 farností existujících (podle diecézního katalogu 384). Ty spravují 1243 kostelů a kaplí. Kněží v duchovní správě je 101. Zkusil jsem si vyhledat, jak jsou jednotlivé farnosti při těchto počtech spravovány do přiloženého grafu.
Přibližně 20 % farností má svého faráře, děkana, arciděkana nebo administrátora kněze, který bydlí ve farnosti. Přibližně 70 % farností je spravováno administrátorem excurrendo, tedy knězem dojíždějícím odjinud. Takový administrátor to nemá jednoduché – např. podbořanský děkan spravuje excurrendo 16 okolních farností. Zajímavé ale je, že diecéze svěřuje správu stále více farností nekněžím – ať už jáhnům nebo laikům – jedná se o zbylých přibližně 10 % farností. Takový nekněz je pověřen jako „administrator in materialibus“ (správce hmotných věcí) a jeho farnost má vždy ustanoveného některého kněze znedaleka, aby byl „administrator in spiritualibus“ (správce věcí duchovních).
Jistě by bylo zajímavé spočítat, v kolika farnostech se konají pravidelné bohoslužby, resp. naopak kolik formálně existujících farností nevykazuje žádnou činnost. To mě napadá s vývojem legislativy, která na farnosti hrne nové „nezbytné“ povinnosti – např. povinnost evidovat „skutečného majitele“ farnosti (podle evropské směrnice proti praní špinavých peněz) nebo povinnost vybírat si poštu z datové schránky, kterou stát povinně zřídí všem existujícím právnickým osobám.
Se zájmem proto budu sledovat, jak dlouho zůstane v evidenci např. farnost Brtníky, kde byl kostel zbořen za komunistů a fara vyhořela v roce 2012, farnost Fukov, což je obec na hranicích s Německem, která byla srovnána se zemí v roce 1960 nebo farnost zasypané obce Radovesice, jejíž kostel je pohřben pod tunami důlní skrývky od roku 1983 (viz fotku).
Náhledová fotografie: Zasypávání kostela Všech svatých v obci Radovesice. Archiv Severočeských dolů, a.s. Zdroj: ZniceneKostely.cz.
Náboženství na cestách 2022:
