V roce 2019 začal vycházet časopis Archea s výmluvným podtitulem Revue pro archetypovou psychologii, astrologii a kosmologii. Podle programové úvodní stati věnované celkové koncepci revue je hlavním cílem tohoto časopisu zaplnit mezeru na tuzemské intelektuální scéně a nabídnout českému čtenáři kvalitní periodikum zaměřené na jungovskou a transpersonální psychologii, astrologii, archetypovou kosmologii a další příbuzné obory, které bychom mohli zařadit pod hlavičku „nového paradigmatu“. Revue se hlásí k hermeneutice a zároveň k hermetismu, který sebepoznáním člověka ve smyslu analogie či skryté jednoty makrokosmu a mikrokosmu nabízí alternativu scientismu, materialismu a ničivému konzumnímu zaměření moderní mentality. Skutečné řešení problémů moderního světa – redaktoři jmenují environmentální krizi i diskrepanci mezi technologickým pokrokem a emoční infantilitou současného člověka – je možné najít spíše v oblasti psyché než politiky či ekonomiky; cestou z krize je spíše vnitřní práce než vnější aktivismus. Revue Archea chce imaginativním myšlením, jehož kořeny tkví v oblasti symbolů a archetypů, reflektovat pestrou škálu témat od odvěkých filosofických či náboženských otázek až po soudobou kulturu či aktuální politickou situaci. Texty zde zahrnuté by měly spojovat vysokou odbornou úroveň s existenciální angažovaností, výrazem tohoto úzkého sepětí intelektu a srdce by měla být i jejich volnější, esejistická forma. Mezi příspěvky se objevují texty původní i překladové a jedním z důležitých úkolů je českým čtenářům představit některé ve světě aktuální ideové směry, které u nás dosud nejsou příliš známé – archetypovou psychologii a kosmologii, psychologickou astrologii nebo transpersonální psychologii. Revue se hlásí k odkazu výrazné postavy české jungovské i astrologické scény Rudolfa Starého a navazuje mimo jiné i na dílo Carla Gustava Junga, Richarda Tarnase, Liz Greeneové nebo Stanislava Grofa. Záměrem revue je přispět ke změně paradigmatu, kterou pokládá za klíčovou pro budoucnost lidstva.
První číslo takto koncipované revue reaguje na aktuální společenskou situaci, kdy se krize materialisticky zaměřené civilizace projevuje na způsob „vyhřeznutí kolektivního Stínu“ v podobě sílícího extremismu, radikalizace a polarizace společnosti či environmentální krize. Číslo z roku 2019 přináší řadu článků, které reagují na duchovní krizi naší civilizace, zároveň však nabízejí alternativy, které jsou podle tvůrců revue hodnotné a v aktuální situaci nosné. Tak se setkáváme s texty Stanislava Grofa, Richarda Tarnase, Christophera M. Bache a dalších, díky nimž se český čtenář může blíže seznámit s prací katedry Filosofie, kosmologie a vědomí sanfranciské univerzity California Institute of Integral Studies (CIIS), která představuje jeden z hlavních inspiračních zdrojů revue Archea. Dále si můžeme přečíst řadu textů pojednávajících o astrologii, a to jak spíše teoreticky zaměřené stati – autorem jedné z nich je zmíněný Rudolf Starý –, tak texty zaměřené spíše na astrologickou praxi. Astrologii jako přesvědčivou hermeneutiku kultury představují například studie šéfredaktora Petra Lisého a redaktora Milana Hanuše. V obsahu čísla nechybí ani texty explicitně věnované myšlení C. G. Junga – například pozoruhodná studie o souvislostech jeho psychologie s astrologií, opět z pera Rudolfa Starého. Podstatně je v tomto čísle rovněž zastoupena transpersonální psychologie Stanislava Grofa, a to jednak překladem kapitoly „Poznání a nevědomí“ z významné knihy Richarda Tarnase The Passion of the Western Mind (1991), jednak rozsáhlou přílohou věnovanou pražské Mezinárodní transpersonální konferenci ITC 2017. Z celého úvodního čísla revue je patrná snaha představit její celkovou ideovou koncepci prostřednictvím zásadních či shrnujících textů autorů určujících pro její orientaci.
Druhé číslo vyšlo teprve s dvouletým odstupem, což patrně zavinila tíživá společenská situace v době celosvětové pandemie, na kterou nemalá část textů reaguje. Editorial se zmiňuje o tom, jakou pozornost věnoval C. G. Jung dobové atmosféře, která bývá podbarvená aktivací různých archetypů v kolektivní psychice. Tyto „archetypy“ lze do jisté míry chápat astrologicky a sledovat na významných konstelacích, jak to dělá například Richard Tarnas ve výkladu „světových tranzitů“. K aktuální situaci odkazuje i podtitul druhého čísla, „Obrazy doby“. Na duchovní atmosféru pandemie reaguje řada rozsáhlejších textů – kromě statí Rudolfa Starého a Keirona Le Grice si zvláštní pozornost zaslouží velmi zdařilý diptych esejů šéfredaktora Petra Lisého „Tavicí kotel kolektivní transformace“ a „Stíny českého kolektivního nevědomí“. I v tomto čísle nalezneme obecnější či méně časové studie, kupříkladu podnětnou astropsychologickou interpretaci filmu Apocalypse Now rovněž z pera šéfredaktora. Značný prostor taktéž u příležitosti českého vydání jeho hlavního díla „Nová vize psychologie“ dostává myšlení známého psychologa Jamese Hillmana; věnují se mu hned dva rozsáhlé texty. Ze spíše obecně orientovaných textů uveďme ještě závažnou studii Richarda Tarnase „Psyché a kosmos“, která sumarizuje výtěžky autorovy mnohaleté spolupráce se Stanislavem Grofem.
Po přečtení prvních dvou čísel revue Archea můžeme konstatovat, že se časopisu zatím úctyhodně daří naplňovat vytčený program a spojovat čtenářskou atraktivitu s intelektuální náročností. Astrologie zde ve spojení s jungovsky a grofovsky zaměřenou psychologií a novou kosmologií vystupuje jako přesvědčivá hermeneutika, ať už autoři pojednávají o uměleckých dílech, aktuální společenské situaci, anebo třeba i tak obtížně uchopitelných tématech, jako je duch doby, nebo dokonce národní povaha. Obě dosavadní čísla jsou obsahově i tematicky dosti pestrá, nicméně nepůsobí roztříštěně, za což z velké části vděčí redakčním úvodům k jednotlivým statím, které různorodé články zasazují do širšího ideového kontextu i celkové souvislosti revue. Náročné texty revue vizuálně doplňují díla duchovně spřízněných výtvarníků – jmenujme Jana Pražana a Lenku Jirkovou Táborskou, jejichž díla jsou zastoupena v obou číslech. S revue Archea se na české astrologické scéně, a potažmo i v kontextu hnutí nové spirituality či iniciativ souvisejících se snahou nalézt alternativní vědecké paradigma, objevilo mimořádně kvalitní periodikum, které čtenáři rozličnými způsoby nabízí „novou“ – třebaže zároveň prastarou –, v moderním světě zpravidla opomíjenou vizi nedílné jednoty kosmu a duše, světa prostoupeného duchem a skutečnosti těhotné smyslem. Na další čísla se jistě mohou těšit příznivci astrologie nebo archetypové psychologie; Archea by však mohla jako neobyčejně kultivovaný a právem sebejistý hlas z oblasti alternativní spirituality oslovit i širší vzdělanou veřejnost.
Zdroje:
Archea, Revue pro archetypovou psychologii, astrologii a kosmologii, Praga: Spolek pro vydávání revue Archea a Malvern, 2019
Archea, Revue pro archetypovou psychologii, astrologii a kosmologii. Obrazy doby, Praha: Spolek pro vydávání revue Archea a Malvern, 2021