V pátek 15. dubna 2022 si západní křesťanský svět připomínal Velký pátek, tedy den, kdy byl podle křesťanské víry na Kalvárii ukřižován a zemřel Ježíš Kristus. Toto datum se letos shodovalo také s termínem jediného svátku, který je slaven ve společenství svědků Jehovových, a sice s tzv. Památnou slavností. Ta je rovněž připomínkou událostí souvisejících se smrtí Ježíše Nazaretského – odkazuje k poslední večeři Krista s učedníky, při níž jim uložil, aby si ho pitím vína a jedením chleba připomínali.
Datum Památné slavnosti u svědků Jehovových odpovídá počátku židovského svátku Pesach, podle židovského kalendáře připadá na 14. den měsíce nisanu. Pesachová večeře měla být právě tou poslední, kterou Ježíš Kristus se svými učedníky pojedl před tím, než byl zajat a umučen. Podle tradice zahrnuje pesachová večeře pokrmy připomínající kvapný odchod Izraelitů z Egypta včetně obětování beránka pro záchranu izraelských novorozenců, čímž se tedy symbolikou shoduje i s křesťanským pojetím obětování nevinného Krista. Stejně tak měl podle tradice i Kristus vyzvat své učedníky, aby si chlebem připomínali jeho tělo a vínem jeho krev.
Účast na připomínce Poslední večeře, její podoba i četnost se pak v různých křesťanských společenstvích liší. Zatímco v katolické církvi se slaví eucharistie („mše svatá“) téměř při všech bohoslužebných shromážděních s výjimkou Velkého pátku a Bílé soboty, užívá se tzv. hostií (kulaté nekvašené „chleby“ připomínající oplatku) a víno (často bílé) přijímají zpravidla kněží, v pravoslavných církvích je přijímána svatá tajina Těla a Krve Kristovy pod obojí a chléb je kvašený, v protestantských denominacích se obvykle slaví jednou měsíčně jako Večeře Páně a užívá se také běžný chléb a červené víno, svědkové Jehovovi si tyto události připomínají jen jednou ročně Památnou slavností. Při ní jen někteří přijímají nabídnutý nekvašený chléb a červené víno.
V navštíveném sboru společenství svědků Jehovových v pražském Podolí se v pátek 15. dubna 2022 u příležitosti Památné slavnosti konala hned dvě shromáždění. První začínalo v 19 hodin, druhé pak bylo od 21 hodin. Pro mnohé z účastníků to byla po pandemické pauze jedna z prvních příležitostí k návštěvě Sálu království (o obnovení shromáždění svědků psali jsme zde), navíc velmi slavnostní a zásadní z hlediska celého roku, a tak se očekávala hojná účast zejména při prvním z nich, kde byla početně zastoupena i dětská a seniorská skupina. Téměř plný byl sál i při druhém, kde zase dominovali mladí lidé a dospělí v produktivním věku.[1] Přítomno bylo asi šest desítek osob, z toho někteří byli hosté, většina však členové společenství. I přes zrušená protipandemická opatření měli téměř všichni účastníci po celou dobu nasazené respirátory, a to i v neformální části setkání.
Po úvodním přivítání začalo přibližně hodinové shromáždění společným zpěvem písně „Zvláštní vlastnictví“ ve stoje za doprovodu reprodukované hudby, text byl promítán na zeď. Po písni následovala modlitba, v níž bylo vyjádřeno poděkování Jehovovi za možnost připomínat si jeho dar v podobě Ježíše Krista, připomínka svědků, kteří se scházejí u příležitosti Památné slavnosti v Rusku, na Ukrajině či v jiných zemích, kde jsou pronásledováni nebo čelí obtížným životním okolnostem, a nakonec prosba, aby přítomné co nejvíce obohatila následující biblická přednáška. Řečník se zaměřil se na roli Ježíše Krista v dějinách lidstva, která v mileniální naději svědků Jehovových směřuje k životu v blaženosti a plnosti Božího tisíciletého království. Hovořil o stvoření Adama a určení k dokonalému životu, jeho pádu do hříchu a přenesení tohoto hříchu na zbytek lidstva, z nějž ho vysvobodil svou obětí Ježíš Kristus. Ve svém výkladu vyzýval přítomné k nalistování citovaných biblických oddílů a vysvětloval je ve vztahu ke Kristovu osudu a roli v dějinách spásy.
Součástí přednášky bylo také vysvětlení podoby Poslední večeře, v jaké je slavena ve společenství svědků Jehovových, a instrukce k průběhu. Přednášející vysvětlil celou symboliku i to, že přijímání chleba a vína je určeno jen těm, kdo se hlásí k „pomazaným“ a mají „nebeskou naději“. Tato naděje znamená, že budou po smrti vzkříšeni do nebe a budou spolu s dalšími 144 tisíci pomazanými v nebi s Kristem a budou představovat Boží Království, které bude spravovat očištěnou zemi. Ostatní mají „pozemskou naději“ a ti budou žít na očištěné zemi. O tom, kdo patří mezi pomazané, nerozhoduje vnější autorita ani zásluhy. Tito svědkové mají mít tuto informaci a ujištění v sobě. Pokud si někdo není jist, pak mezi tyto vyvolené s nebeskou nadějí nepatří. Po modlitbě pak starší podali do každého ze čtyř sektorů židlí nejprve talířek s nekvašenými chleby, nad nímž se většina přítomných jen krátce pomodlila a podala ho svému sousedovi, ale našli se i nejméně dva lidé, kteří z něj přijali sousto. Podobně se to zanedlouho opakovalo i se sklenicí vína. Pro každé oddělení byla opět určena jedna.
Po skončení připomínky Poslední večeře hovořil přednášející ještě o přiblížení k Bohu a vztahu s Jehovou, o potřebě přátelství a komunikace s Bohem, důležitosti modlitby a studia Bible, vděčnosti za Ježíšovu výkupnou oběť. Na přednášku navázalo ještě oznámení s pozváním do kurzu studia Bible a k návštěvám shromáždění svědků a internetové prezentace. Na úplný závěr programu zazněla píseň „Buďme vděčni za výkupné“, kterou společenství zakončilo modlitbou díků za shromáždění, prosbou o blízkost Boha v životech a účinek vyslechnutého biblického vyučování. Nejméně další hodinu po skončení přednášky pak velká část návštěvníků ještě setrvala v sále v rozhovorech či úklidu: ženy a dívky obdržely každá květinu z výzdoby v místnosti, členové společenství přicházeli pozdravit hosty a seznámit se s novými tvářemi, nebo si vyprávěli novinky ze soukromého života v malých skupinkách.
Poznámka:
[1] V uplynulých dvou letech se totiž Památná slavnost konala prostřednictvím aplikace Zoom.
Související téma v časopise Dingir:
3/2009 Svědkové Jehovovi a vývoj jejich společenství: zde.
Některé související články:
Svědkové Jehovovi celosvětově: méně sborů, více nebeské naděje
Odmítání transfúze krve svědků Jehovových – pohled do současné praxe