Jedna z nejvíce fascinujících skutečností při studiu náboženství je bezesporu proměna jednotlivých tradic, vyplývající z jejich schopnosti přizpůsobit se měnícím se společenským podmínkám. „Svět se nevrátí k tomu, jaký býval, a už nikdy nebude takový,“ slyšíme často kolem sebe v souvislosti s odeznívající vlnou pandemie. Ani náboženská společenství (anebo alespoň jejich velká většina) nebudou stejná: pandemie „prověřila“ hloubku sounáležitosti těch, kdo je tvoří, a naučila je provádět náboženské úkony a komunikovat mezi sebou jinak, než byli zvyklí.
Změny současného světa jsou rychlé, nečekané a někdy bolestné (kromě pandemie nemůžeme v těchto týdnech nemít na mysli také to, že představitelé Ruské federace rozpoutali v Evropě válku). Redakční rada časopisu Dingir připravuje témata jednotlivých čísel s více než ročním předstihem. Dnes vidíme, že když jsme na konci léta roku 2020 poprvé hovořili o tématu „Proměna náboženství v pandemii“, neuměli jsme si tu proměnu vlastně vůbec představit. A dnes také víme, že na všechny závěry o této proměně je zatím velice brzy.
Přesto je až překvapující, jak velkou výpovědní hodnotu nejen o náboženství, ale o celém měnícím se světě následující články mají. První z nich nám pomáhá zakotvit své přemýšlení o vztahu náboženství a pandemií v dějinách. Historik medicíny Karel Černý nás nenechává na pochybách, že jakkoliv překvapivé pro nás bylo vypuknutí pandemie, nejednalo se a nejedná se o unikátní jev. Různá náboženská společenství samozřejmě postihuje v různé míře: jak se dozvídáme z článku religionisty Aleše Weisse, kvůli specifickému životnímu stylu se pandemie stala pro ultraortodoxní Židy těžkou zkušeností. Z článku religionistky Olgy Cieslarové, která se zabývá výzkumem veřejných rituálů, zaznívá poněkud odlišné poselství: nepříjemné důsledky pandemie lze překonat hravou a vynalézavou formou. Jednorázovou slavnost dobře situovaných a sekulárních obyvatel Basileje ovšem není možné srovnat s dlouhodobým tlakem na příslušníky nábožensky silně angažovaných ultraortodoxních společenství. Z pozorování teologa a nemocničního kaplana Matěje Hájka vyplývá potvrzení trendu posledních desetiletí (a nejen v české společnosti): náboženský rozměr (spiritualita) je pro mnoho lidí velmi důležitý, ale to neznamená, že musí být spojen s náboženskou institucí. Pandemie potvrzuje i další trend: jednotlivé společnosti (nejen ta česká) jsou hluboce rozděleny a toto rozdělení probíhá i náboženskými společenstvími: vyplývá to z článku religionistů Jana Sušera o pravoslavných křesťanech i z článku Vojtěcha Tutra o katolících, ale hlavně – až s mrazivými důsledky – z článku brazilianistky Šárky Grauové o evangelikálech během pandemie v Brazílii. S podobným angažmá amerických evangelikálů se vyrovnává i americký novinář Michael Gerson, jehož článek pro Dingir vybral a přeložil religionista Pavel Hošek. Méně dramatický a spíše nadějný závěr vyplývá ze zprávy Josefa Bartoška o schopnosti indických tradic reagovat na nové podněty a také z rozhovoru Martina Ořešníka s Martinem Staňkem o tom, jak pandemii zvládala jedna z výrazných pražských katolických farností. Jako doplněk k tématu je zamýšleno „čtení“ na třetí straně obálky: ukazuje vztah pandemie a náboženství v podobě zcela odlišné od všeho předchozího.
Nechybí samozřejmě ani články s aktuální tematikou v ostatních stálých rubrikách. Aktuální číslo otevírá článek Kateřiny Hlaváčové, který sumarizuje vývoj okolo konspirační teorie QAnon. V zahraniční rubrice se obracíme na Slovensko. Religionista Michal Puchovský popisuje současný (nejen) slovenský fenomén Svedkovia Liehovovi a Lucia Grešková ze slovenského ministerstva kultury shrnula výsledky v otázce náboženství v tamním sčítání lidu. Nechybí ani recenze nových knižních titulů. Obsah a některé vybrané články jsou k přečtení zde, možnost objednání papírového i elektronického vydání je tamtéž.
Kromě přání inspirativního čtení chceme tentokrát čtenářům i připomenout, aby si do diářů zapsali datum „dingirovské“ konference: bude se konat v sobotu 15. října. Více je o ní na zadní straně obálky.
Náhledový obrázek: Hinduistka přinášející ohňovou oběť během svátku Díválí. Shutterstock.
Související příspěvky:
„My sme cirkev, ktorá dáva priestor individualite.“ – rozhovor s Gabrielem Žifčákem