Karel Weinfurter zemřel před 80 lety

Dnes je tomu osmdesát let od smrti Karla Weinfurtera (1867–1942), pozoruhodné, a snad až jedinečné postavy alternativního náboženského života v české společnosti. Zemřel 14. března 1942 poté, co byl roku 1941 zatčen okupačními úřady a jeho knihovna i rukopisy byly zabaveny. Byl sice propuštěn, ale několik týdnů po návratu zemřel patrně v důsledku podmínek vazby.

Karel Weinfurter je nejvíce je známý jako mystik, ale zasloužil se o popularizaci i několika jiných náboženských směrů, a je známý i jako autor slavné knihy Ohnivý keř (1923), ale skutečností je, že knih s náboženskou tematikou napsal či přeložil téměř stovku. V době První republiky byl skutečnou celebritou alternativní náboženské scény. Weinfurterův životopisec Josef Sanitrák[1] napsal:

Valná hromada 20. ledna 1932 byla ozvláštněna pořádáním první veřejné přednášky Karla Weinfurtera, kterou spolek získal povolení uspořádat ve velkém sále paláce Rádia. Vstupné bylo režijní na uhrazení pronájmu sálu: 2 Kč pro sedící a 1 Kč pro stojící návštěvníky. O tehdejší popularitě protagonisty svědčí počet zájemců, kteří přijeli z nejrůznějších míst republiky, včetně autobusových zájezdů ze Slovenska. Dovnitř se vešlo „jen“ něco přes 1 200 lidí, takže mnozí odešli zklamaní anebo čekali venku, aby Weinfurtera s dávkou štěstí zahlédli a byli alespoň takto symbolicky účastni. Weinfurter sám však poté ve svém časopise s trochou trpkosti uvedl, že mnozí přijeli jen proto, aby ho viděli, a nikoli z hlubšího zájmu o věc. Přednáška měla téma „Bůh v člověku, čili odvěká cesta mystická“.

Není divu, že Karel Weinfurter přímo či nepřímo ovlivnil řadu vůdčích postav alternativního náboženství v české společnosti, které pak působily i ve druhé polovině 20. století: Františka Drtikola (1883–1961), Bedřicha Hejhala (1895–1960), Květoslava Minaříka (1908–1974), Jaroslava Kočího (1908–1989), Jiřího Scheuflera (1911–1996), Františka Bardona (1909–1958), Mílu Tomášovou (1920–2001), Jiřího Vacka (1931–2021) a jistě i další.

Svou duchovní cestu[2] začal Karel Weinfurter už v raném mládí při studiu vyšší reálné školy v Praze jako spiritista. Snaha získat schopnosti média mu způsobila až psychické problémy. Při rekonvalescenci mu pomoh­ly myšlenky a sugestivní pozitivní výroky Prentice Mulforda (1834–1891), představitele tzv. Nového myš­lení. Později viděl spiritismus kriticky jako nízké poznání, které může vyšší­mu poznání dokonce bránit, Mulforda naopak hojně překládal a propagoval. Pod vlivem barona Adolfa Franze Leonhardiho (1856–1908) se roku 1891 účastnil založení theoso­fické lóže U modré hvězdy, později se stal jejím tajemníkem a sblížil se s pozdějším spisovatelem Gustavem Meyrinkem (1868–1932). Spolu s ním z lóže i z theosofické společnosti vystoupil poté, co se vyměnilo její vedení. Roku 1899 vstoupil do martinistické lóže Vyšších neznámých, kterou založil Karel Pavel Dražďák (1872­–1921). V této době pracoval jako asistent obchodníka s uměním, roku 1907 se stal příležitostným sekretá­řem spisovatele Jaroslava Vrchlického (1853–1912) a publikoval několik básní, vedle toho byl v letech 1908–1911 úředníkem rektorátu na české Karlo-Ferdinandově univerzitě.

Od roku 1911 byl činný především jako překladatel a autor; nejprve u nakladatele Josefa R. Vilímka, u nějž také vydal svůj první sešit (Divy a kouzla indických fakírů, 1913), pak u dalších nakladatelů, až roku 1919 vstoupil do pevnější spolupráce s nakladatelstvím Zmatlík a Palička, v němž se věnoval především překladům děl s náboženskou temati­kou i vlastní tvorbě (Odhalená magie, 1922). V letech 1921 a 1922 byl prvním redaktorem Okultní a spiritistické revue. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo, Ohnivý keř (později i anglicky a německy); jako druhý díl této knihy vyšla roku 1925 část knihy Johanna Baptisty Kerninga (1774–1851) Testament s Weinfurterovými komentáři a vysvětleními, třetí díl vyšel roku 1930. Roku 1924 se stal vydavatelem a hlavním autorem časopisu Psyche s podtitulem Revue věnovaná mystice, okultismu a metapsychice. Revue se stala tiskovým orgánem spolku Psyche (též Psyché), založeného roku 1929 a vedeného Weinfurterem, a v knihovně Věčný pramen časopisu Psyche pak spolek od roku 1932 vydával hlavně Weinfurterova díla a překlady. Spolek dosáhl značného vlivu mezi zájemci o alternativní duchovní cesty, měl několik set členů a tisíce příznivců, vytvořil i regionální pobočky. Spolek byl rozpuštěn roku 1941, obnoven roku 1945, znovu rozpuštěn roku 1951, naposledy obnoven v roce 1990 a někdy kolem roku 1996 přestal být veřejně činný.

Karel Weinfurter je autorem více než šedesáti spisů, především nábožensky naučných a popu­larizačních, ale též několika pohádkových knih, beletrie a odborné knihy v oblasti ento­mologie. Přeložil více než 40 titulů náboženské literatury. Mezi nejvýznamnější díla patří kromě Ohnivého keře též Mystický slabikář (1930), Bible ve světle mystiky (11 řad v letech 1929–30), Astrologie všeobecná, Astrolo­gie specielní (obě 1931), Druhý mystický slabi­kář (1932), Mistr Ramakrišna I.–II. (1933), Paměti okultisty, Tajné spo­lečnosti okultní, mystické a náboženské (obojí 1933). Kromě Mulforda překládal Vivékánandu, Blavat­skou, Kerninga, Bruntona, Bhagavadgítu (z angličtiny, 1926) a další.

Náhledová fotografie ze zdroje zde.

Poznámky:

[1] Josef Sanitrák: Legenda Karel Weinfurter, Dějiny české mystiky, 1. díl, Praha: Eminent 2006, s. 260–261.

[2] Následující text je autorovým mírně upraveným heslem „Weinfurter Karel“, in: Zdeněk R. Nešpor a kol.: Malý slovník nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století, Praha: Kalich 2019, s. 413–414.

Literatura:

Josef Sanitrák: Legenda Karel Weinfurter. Eminent, Praha 2006.

Josef Sanitrák: Konec zlaté éry, Dějiny české mystiky, 2. díl, Praha: Eminent 2007.

Jiří Scheufler: Mys­tický učitel Karel Weinfurter a jeho doba. Nakladatelství Přátel duchovních nauk, Olomouc 1991.

Psali jsme v Dingiru:

téma „Česká mystika 20. století“, Dingir 10 (2), 2007.

Související článek:

Spolek Psyche: „Buď pln lásky ke svým bližním.“