Karel Weinfurter zemřel před 80 lety

Karel Weinfurter zemřel před 80 lety

Dnes je tomu osmdesát let od smrti Karla Weinfurtera (1867–1942), pozoruhodné, a snad až jedinečné postavy alternativního náboženského života v české společnosti. Zemřel 14. března 1942 poté, co byl roku 1941 zatčen okupačními úřady a jeho knihovna i rukopisy byly zabaveny. Byl sice propuštěn, ale několik týdnů po návratu zemřel patrně v důsledku podmínek vazby.

Karel Weinfurter je nejvíce je známý jako mystik, ale zasloužil se o popularizaci i několika jiných náboženských směrů, a je známý i jako autor slavné knihy Ohnivý keř (1923), ale skutečností je, že knih s náboženskou tematikou napsal či přeložil téměř stovku. V době První republiky byl skutečnou celebritou alternativní náboženské scény. Weinfurterův životopisec Josef Sanitrák[1] napsal:

Valná hromada 20. ledna 1932 byla ozvláštněna pořádáním první veřejné přednášky Karla Weinfurtera, kterou spolek získal povolení uspořádat ve velkém sále paláce Rádia. Vstupné bylo režijní na uhrazení pronájmu sálu: 2 Kč pro sedící a 1 Kč pro stojící návštěvníky. O tehdejší popularitě protagonisty svědčí počet zájemců, kteří přijeli z nejrůznějších míst republiky, včetně autobusových zájezdů ze Slovenska. Dovnitř se vešlo „jen“ něco přes 1 200 lidí, takže mnozí odešli zklamaní anebo čekali venku, aby Weinfurtera s dávkou štěstí zahlédli a byli alespoň takto symbolicky účastni. Weinfurter sám však poté ve svém časopise s trochou trpkosti uvedl, že mnozí přijeli jen proto, aby ho viděli, a nikoli z hlubšího zájmu o věc. Přednáška měla téma „Bůh v člověku, čili odvěká cesta mystická“.

Není divu, že Karel Weinfurter přímo či nepřímo ovlivnil řadu vůdčích postav alternativního náboženství v české společnosti, které pak působily i ve druhé polovině 20. století: Františka Drtikola (1883–1961), Bedřicha Hejhala (1895–1960), Květoslava Minaříka (1908–1974), Jaroslava Kočího (1908–1989), Jiřího Scheuflera (1911–1996), Františka Bardona (1909–1958), Mílu Tomášovou (1920–2001), Jiřího Vacka (1931–2021) a jistě i další.

Náhrobek Karla Weinfurtera, jeho manželky Boženy a jeho přítele a spolupracovníka Otakara Čapka, druhého manžela Boženy, na Vinohradském hřbitově v Praze. Fotografii autora je možné zvětšit.

Svou duchovní cestu[2] začal Karel Weinfurter už v raném mládí při studiu vyšší reálné školy v Praze jako spiritista. Snaha získat schopnosti média mu způsobila až psychické problémy. Při rekonvalescenci mu pomoh­ly myšlenky a sugestivní pozitivní výroky Prentice Mulforda (1834–1891), představitele tzv. Nového myš­lení. Později viděl spiritismus kriticky jako nízké poznání, které může vyšší­mu poznání dokonce bránit, Mulforda naopak hojně překládal a propagoval. Pod vlivem barona Adolfa Franze Leonhardiho (1856–1908) se roku 1891 účastnil založení theoso­fické lóže U modré hvězdy, později se stal jejím tajemníkem a sblížil se s pozdějším spisovatelem Gustavem Meyrinkem (1868–1932). Spolu s ním z lóže i z theosofické společnosti vystoupil poté, co se vyměnilo její vedení. Roku 1899 vstoupil do martinistické lóže Vyšších neznámých, kterou založil Karel Pavel Dražďák (1872­–1921). V této době pracoval jako asistent obchodníka s uměním, roku 1907 se stal příležitostným sekretá­řem spisovatele Jaroslava Vrchlického (1853–1912) a publikoval několik básní, vedle toho byl v letech 1908–1911 úředníkem rektorátu na české Karlo-Ferdinandově univerzitě.

Od roku 1911 byl činný především jako překladatel a autor; nejprve u nakladatele Josefa R. Vilímka, u nějž také vydal svůj první sešit (Divy a kouzla indických fakírů, 1913), pak u dalších nakladatelů, až roku 1919 vstoupil do pevnější spolupráce s nakladatelstvím Zmatlík a Palička, v němž se věnoval především překladům děl s náboženskou temati­kou i vlastní tvorbě (Odhalená magie, 1922). V letech 1921 a 1922 byl prvním redaktorem Okultní a spiritistické revue. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo, Ohnivý keř (později i anglicky a německy); jako druhý díl této knihy vyšla roku 1925 část knihy Johanna Baptisty Kerninga (1774–1851) Testament s Weinfurterovými komentáři a vysvětleními, třetí díl vyšel roku 1930. Roku 1924 se stal vydavatelem a hlavním autorem časopisu Psyche s podtitulem Revue věnovaná mystice, okultismu a metapsychice. Revue se stala tiskovým orgánem spolku Psyche (též Psyché), založeného roku 1929 a vedeného Weinfurterem, a v knihovně Věčný pramen časopisu Psyche pak spolek od roku 1932 vydával hlavně Weinfurterova díla a překlady. Spolek dosáhl značného vlivu mezi zájemci o alternativní duchovní cesty, měl několik set členů a tisíce příznivců, vytvořil i regionální pobočky. Spolek byl rozpuštěn roku 1941, obnoven roku 1945, znovu rozpuštěn roku 1951, naposledy obnoven v roce 1990 a někdy kolem roku 1996 přestal být veřejně činný.

Slovník nekatolických osobnostíKarel Weinfurter je autorem více než šedesáti spisů, především nábožensky naučných a popu­larizačních, ale též několika pohádkových knih, beletrie a odborné knihy v oblasti ento­mologie. Přeložil více než 40 titulů náboženské literatury. Mezi nejvýznamnější díla patří kromě Ohnivého keře též Mystický slabikář (1930), Bible ve světle mystiky (11 řad v letech 1929–30), Astrologie všeobecná, Astrolo­gie specielní (obě 1931), Druhý mystický slabi­kář (1932), Mistr Ramakrišna I.–II. (1933), Paměti okultisty, Tajné spo­lečnosti okultní, mystické a náboženské (obojí 1933). Kromě Mulforda překládal Vivékánandu, Blavat­skou, Kerninga, Bruntona, Bhagavadgítu (z angličtiny, 1926) a další.

Náhledová fotografie ze zdroje zde.

Poznámky:

[1] Josef Sanitrák: Legenda Karel Weinfurter, Dějiny české mystiky, 1. díl, Praha: Eminent 2006, s. 260–261.

[2] Následující text je autorovým mírně upraveným heslem „Weinfurter Karel“, in: Zdeněk R. Nešpor a kol.: Malý slovník nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století, Praha: Kalich 2019, s. 413–414.

Literatura:

Josef Sanitrák: Legenda Karel Weinfurter. Eminent, Praha 2006.

Josef Sanitrák: Konec zlaté éry, Dějiny české mystiky, 2. díl, Praha: Eminent 2007.

Jiří Scheufler: Mys­tický učitel Karel Weinfurter a jeho doba. Nakladatelství Přátel duchovních nauk, Olomouc 1991.

Psali jsme v Dingiru:

téma „Česká mystika 20. století“, Dingir 10 (2), 2007.

Související článek:

Spolek Psyche: „Buď pln lásky ke svým bližním.“



Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
J. Čížek
J. Čížek
15. 3. 2022 8:11

21. Trojnásobná je brána pekel. Jejich vchody se jmenují chtíč, hněv a lakomství, které způsobují zkázu duše. Proto se jim vyhýbej. 
 22. Ó synu Kuntí, kdokoliv se zprostí těchto tří bran pekelných, pracuje ke svému blahu a pak pokračuje k nejvyššímu cíli. 
 23. Kdokoliv zanedbává napomenutí, obsažených v písmu, a setrvá v chování vedeném svými chtíči, nedosáhne ani nebeského světa, ani štěstí, ani nejvyššího cíle. 
 24. Proto, než se rozhodneš, co máš činit a čeho činit nemáš, nechť je tvým vůdcem písmo, abys konal, podle poznání svého co psaný zákon nařizuje. 

J. Čížek
J. Čížek
15. 3. 2022 8:09

10. Plni vychloubačnosti, sebeoslavování a pýchy, vězí pevně v nenasytné touze, jsou ustáleni v nepravé víře a prostřednictvím slepoty a nečistého chování převládají na zemi.   11. Rovněž se vzdávají bezmeznému blouznění, které se končí pouze smrtí, a jsou přesvědčeni, že smyslové požitky jsou nejvyšším cílem.   12. Vázáni sterými pouty žádosti, uchylujíce se ke hněvu a chtíči jako k nejvyššímu útočišti, jednají nespravedlivě, aby nabyli mnoho majetku a ukojili tak svoje žádosti.   13. Říkají: Toto jsem získal dnes a tamto chci ještě dosáhnout. Tento poklad je můj a tamten mně bude náležet rovněž.   14. Tento můj nepřítel byl zabit a jiné ještě usmrtím. Jsem pánem a užívám! Dosáhl jsem svého cíle, jsem mocný a šťastný!   15.… Číst vice »

J. Čížek
J. Čížek
15. 3. 2022 8:07

Bhagavadgítá – překlad K. Weinfurter 16. kapitola Pravé poznání vlivu bohů a démonů    1. Svatý Pán pravil: Nebojácnost, upřímnost v chování, vytrvalost ve hledání pravého poznání a jeho dosažení, štědrost, zevní klid{74}, oběti, studium, pokání, spravedlnost,   2. nevinnost, pravdivost, vzdalování se hněvu, odříkání, vnitřní mír, pomíjení chyb u jiných, slitování nad jinými tvory, povýšenost nad pokušením, laskavost, cudnost, skromnost,   3. síla, odpouštění, trpělivost, čistota, neubližování jiným, nepřeceňování se — to jsou božské přívlastky, s nimiž může býti smrtelník narozen, ó synu Bharaty.   4. Vychloubačnost, pýcha, egoismus, hněv, posměch, nepravé vědění, to jsou, ó synu Prthy, démonické přívlastky, s nimiž se může smrtelník zrodit.   5. Božské přívlastky vedou k osvobození… Číst vice »