Ekonomické strategie oddaných Krišny I.

Série článků pojednává o charakteru a úspěšnosti hospodaření náboženských menšin.

Při promýšlení vztahů jednotlivých náboženských společenství k penězům nelze opomenout ani Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON). Hnutí Hare Kršna, jak je tato společnost veřejnosti více známa, vyvinulo v průběhu své více než padesátileté existence mnoho různých způsobů, jak si zajistit ekonomickou prosperitu. První část textu se zabývá historickými strategiemi oddaných ve světě, v druhém dílu se potom zaměříme na současnou ekonomickou situaci a aktivity hnutí Hare Kršna především u nás.

Rozdávání, rozměňování a převleky

A. Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda. (zdroj)

Podle pokynů zakladatele hnutí Bhaktivédanty Svámina Prabhupády měla být každá komunita hnutí ekonomicky soběstačná, a ještě přispívat do společného rozpočtu, který byl cele využíván na stavbu a otevírání nových chrámů a center po celém světě. V počátcích svého působení (hnutí bylo založeno v roce 1966 v Spojených státech amerických) bylo hlavním zdrojem získávání financí především pouliční „rozdávání“ knih, později se nabídka rozšířila o další předměty jako vonné tyčinky, sladkosti a jiné drobné předměty duchovní potřeby. Oddaní zastavovali kolemjdoucí, hovořili s nimi a nabízeli jim darem některou z duchovních knih. Pokud oslovený knihu přijal, žádali od něho dobrovolný příspěvek v určené minimální výši na tisk další literatury a službu. Tato strategie se ukázala jako velmi funkční a je využívána dodnes.

Zvláště v prvních letech existence rychle rostl počet oddaných a center. Projekty výstavby nových chrámů byly finančně velmi náročné, a tak postupně stoupal i tlak na množství prodejem získaných peněz. Oddaní byli navíc velmi entuziastičtí a ambiciózní, protože úspěch jednotlivců i celých středisek se zejména v 70. letech měřil počtem nových oddaných a finančních zisků, kterými mohli do společné pokladny přispět. Za účelem zvýšení zisků z „rozdávání“ oddaní rozšířili sortiment nabízeného zboží o různé suvenýry, textilní výrobky, ale někdy i o předměty běžné denní potřeby. K výuce technik získávání peněz existovalo dokonce instruktážní video.

Jednou z nejvíce kritizovaných, avšak dnes už opuštěných technik, bylo tzv. rozměňování, kdy oddaný přistoupil k někomu na ulici s drobnými a požádal ho o výměnu za bankovku. Neměl ale celou částku, a tak navrhl, aby dotyčný chybějící peníze věnoval na dobročinné účely.

Další velmi kritizovaná metoda získávání finančních prostředků spočívala v tom, že oddaní ve vánočním čase vybírali peníze v kostýmu Santa Clause, jindy zase nosili paruky a civilní oblečení, aby nebyla jejich příslušnost k ISKCON na první pohled patrná. Při „výdělečné misii“ neopomněli oddaní využít ani krásu mladých členek hnutí. Existovaly ženské kazatelské skupinky, které doprovázel jeden muž. Ženy oslovovaly muže například na letištích a připínaly jim na klopu papírovou květinu se slovy, že dávají květiny jen těm nejrozkošnějším chlapíkům. Peníze ženy vybíraly také v nočních podnicích nebo erotických kinech. Lidé si často stěžovali na agresivitu a neodbytnost prodejců.[1]

Krize v 80. letech

Pověst hnutí Hare Krišna tím značně utrpěla. Zájem o Prabhupádovy knihy i celý ISKCON rapidně klesal i vlivem tehdy velmi silného antikultovního hnutí a negativního obrazu ISKCON v médiích. Zisky z prodeje zboží se snížily a společně s celospolečenskými změnami (především s koncem kontrakulturního hnutí v Americe) hrozila oddaným finanční krize. Nepomohla ani změna prodávaného sortimentu, kdy oddaní prodávali takřka vše (např. gramofonové desky, svíčky, odznáčky sportovních klubů apod.)[2] Prabhupáda sice ještě před svou smrtí v roce 1977 vydal několik pokynů, ve kterých přímo zakázal podvodné techniky prodeje i nemorální chování misionářů, ale negativní publicita už dávno vykonala své. Podvodné taktiky prodeje navíc vedly k několika soudním sporům, na jejichž základě byl oddaným zakázán přístup například na některá letiště, trhy a veřejná prostranství.

V 80. letech 20. století následně vyšly najevo další skandály spojené s finanční situací hnutí. Vrcholnou událostí byla prohlídka střediska Nový Vrndávan v americké Západní Virginii, při které agenti FBI objevili mimo různých druhů falšovaného zboží také zbraně, s nimiž měla komunita údajně také v úmyslu obchodovat.

Dnešní situace je však o mnoho klidnější. Hlavním zdrojem příjmů v současném ISKCON u nás i ve světě je kromě prodeje knih a dalšího zboží z Indie především zemědělství a potravinářství. Oddaní provozují ekologické farmy a zaměřují se na produkci mléka, zeleniny a farmářských výrobků a provoz vegetariánských restaurací. Současným aktivitám hnutí se bude věnovat další díl článku.

[1] Rochford, B. E.: Airports, Conflict a Change in the Hare Krishna Movement. In: Bryant, E., Ekstrand, M. (eds.): The Hare Krishna Movement. The Postcharismatic Fate of a Religious Transplant. Columbia University Press, New York 2004, s. 273–290.

[2] Rochford, B. E.: Hare Krishna in America. Rugers University Press, New Brunswick 1985, s. 183.

Literatura:

ROCHFORD, B. E.: Airports, Conflict a Change in the Hare Krishna Movement. In: Bryant, E., Ekstrand, M. (eds.): The Hare Krishna Movement. The Postcharismatic Fate of a Religious Transplant. Columbia University Press, New York 2004.

ROCHFORD, B. E.: Hare Krishna in America. Rugers University Press, New Brunswick 1985.

HAJAGRÍVA DÁS. Exploze Hare Krišna. RadhaRaman, Praha 2012.

FÁREK, M.: Hnutí Haré Kršna: Institucionalizace alternativního náboženství. Karolinum, Praha 2008.

Psali jsme v Dingiru: