Hnutí Hare Krišna se na Slovensku rozvíjí

První střediska hnutí Hare Krišna na Slovensku vznikala na začátku našeho století, a to v Prešově, Košicích a Abranovcích. Roku 2011 byly téměř současně ve jmenovaných městech otevřeny vegetariánské restaurace Góvinda a uváděn do provozu statek Nová Ekačakra v obci Abranovce asi 15 kilometrů od Prešova, v krásné, ale poněkud odlehlé krajině. Teprve asi o čtyři roky později vznikla Góvinda v Bratislavě a postupně přibyla i centra Goloka v obci Čierna Voda nedaleko Bratislavy a Vraja Mandala ve Zvolenu (více zde). Zdá se, že pozitivním impulsem pro rozvoj hnutí je mise Trilokátmy prabhua, dlouholetého mluvčího hnutí Hare Krišna v Česku, který již několik let na Slovensku misijně a organizačně pracuje (rozhovor z ním je na str. 42–43 k dispozici v Ekačakra magazínu 3, srpen 2018, zde).

Statek Nová Ekačakra (prezentuje se zde) působí ve středečním ránu velmi hezkým a klidným dojmem. Možná až příliš klidným: Jeden z obyvatel, Mahasankaršan dás, se v rozhovoru zmiňuje, že na začátku existence statku zde žilo až 25 oddaných Krišny. Dnes jsou stálými obyvateli chrámu pouze dva muži a jedna žena. Tento pokles obyvatel ovšem není možné interpretovat jako neúspěch, ale spíš jako přirozený vývoj: v okolí totiž žije devět rodin oddaných, které se aktivitách chrámu významně podílejí.

Vývoj v Nové Ekačakře tak dobře dokumentuje změny, k nimž v posledních desetiletích došlo v podstatě na celém světě. Dva z mnoha ideálů zakladatele tohoto hnutí na Západě Bhaktivédanty svámího Prábhupády (1896–1977) se nenaplnily: většina oddaných nežije v celibátu, ale vytváří rodiny, a většina oddaných nežije v chrámech nebo jiných středicích hnutí, ale obvykle se s rodinou usídlí v okolních obcích. Obstarává si totiž živobytí mimo chrám (třeba péčí o chod restaurací Góvinda nebo ve zcela „světské“ sféře). Ukázalo se, že Prabhupáda snad podcenil lidskou touhu po rodinném životě a že snad naopak přecenil schopnost statků a farem uživit všechny své obyvatele.

Každopádně: jídlo, které v Nové Ekačakře připravují pro prešovskou a košickou Góvindu, je velice chutné a nápadité. Také interiér statku působí velmi upraveným a klidným dojmem. Název střediska odkazuje v obci Ekačakra v Bengálsku, k níž se váže několik historických a mytologických událostí. Kromě jiného se tam asi roku 1474 narodil Nitjánanda, nejbližší žák a přítel Šrí Čaitanji (1486–1534), velké osobnosti gaudíjského višnuismu, v němž má hnutí Hare Krišna své kořeny.

Z chrámové místnosti je pěkný výhled dolů do krajiny, a hlavně na Abranovce, které si na přítomnost oddaných v obci hned naproti kostelu prý již zvykli. Dokonce i místní bezdomovec napsal na kamennou zídku pozitivní hodnocení místní komunity („Hari Krišna OK“). Jeho grafitti provedené dost neuměle svítivě oranžovou barvou se bude těžko odstraňovat… Podobně stabilní se ale zdá nyní i Nová Ekačakra a celé hnutí Hare Krišna na Slovensku.

Fotografie: autor.

Viz též studii Matej Karáska: Akulturácia višnuizmu a kultúrne konštruovanie priestoru v neindickom prostredí (na príklade etnografie slovenskej komunity Nová Ekačakra), dostupné na https://www.academia.edu/.

Psali jsme v Dingiru:

Téma čísla 3/2000: Náboženské komunity (plný text zde)

Téma čísla 1/2007: Hnutí Haré Kršna (plný text zde)

Téma čísla 2/2018: Náboženské komunity (obsah a vybrané články zde)

Související příspěvky:

Festival Ratha játrá se letos konal dříve

Padajátrá: oddaní Krišny putují po kraji s volským potahem 

Oddaná Krišny usiluje o úřad prezidenta Spojených států

Souhrn aktivit českého společenství oddaných Krišny

Mantra, hnutí a svámí, který to všechno začal

Lanšperk včera a dnes: vzpomínka na počátky Haré Kršna v Československu