Džinisté: mravností k ekonomickému úspěchu

Džinisté: mravností k ekonomickému úspěchu

Série článků pojednává o charakteru a úspěšnosti hospodaření náboženských menšin.

Džinisté patří v Indii i ve světě mezi nejvzdělanější a nejbohatší část populace. Toto je fakt, který nikdo nezpochybňuje. To samozřejmě vyvolává otázku: proč tomu tak je?

Džinistická komunita (tírth) je čtyřstupňová a tvoří ji mnichové a mnišky (sádhú, sádhví) a laikové a laičky (šravaka, šraviká) a žije v naprosté harmonii. Mnišská část poskytuje komunitě „duchovní servis“ a laická zajišťuje materiální zázemí, aniž by se jedna nad druhou vyvyšovala nebo zpochybňovala její roli[1].Tato tradice je velmi stará. Je založena na principu dávání[2] (dáná), které podle džinistického přesvědčení přináší prospěch dárci i obdarovanému. Jako všechny principy v džinismu i tady je velmi podrobně situace analyzována podle vlastností dárce i obdarovaného. Je zajímavé, že ani ten, kdo je pro své vlastnosti nehodný něco dostat (kupatras, apatras) a jehož obdarování dárci nepřináší žádnou kladnou karmu (púnja), není z charity (dáná) vyloučen. Rovněž je zajímavý dar soucitu (karuna dáná), který se poskytuje komukoliv, lidem i obyvatelům spodního světa (kam se ovšem žijící člověk nemá, jak dostat). Je čtverého druhu: 1. jídlo (ahara), 2. léky (asudha), 3. povzbuzení a útěcha vystrašených (abhaja), 4. docílení znalostí (vidja)[3]. Vzhledem k podrobným analýzám tohoto procesu je zřejmé, že tato problematika džinisty vždy hluboce zajímala. Prof. Hampana se domnívá, že právě dáná pomohla džinistům při akceptování muslimy. Skeptici namítají, že to bylo spíš obchodní know how, které muslimové potřebovali.

Jako příklad nezištného dávání je uváděn příběh Šalibhadry, obchodníka a současníka zakladatele džinismu Mahávíry, který je obecně známý a hojně citovaný[4]. Šalibhadra byl velmi bohatý obchodník a žil svůj spokojený život se svými třiceti dvěma manželkami ve městě Rádžagriha v Rádžasthánu. Jako oddaný džinista se zdokonaloval v dodržování slibů (vrata) a nakonec dospěl k poznání, že veškerý pozemský majetek i vztahy jsou překážkou při dosažení osvobození (mókša) z koloběhu životů (samsára). Rozdal svůj majetek a opustil všech 32 žen, odešel do bezdomoví a stal se asketou. Nakonec podstoupil dobrovolnou smrt hlady (salékháná)[5] a docílil mókši[6]. Džinisté jsou komunita obchodníků od nepaměti a příběhy bohatých obchodníků Virdží a Šantidase se rovněž hojně citují[7]. Oba dali přednost morálnímu jednání před finančními výhodami[8].

Typický „životopis“ dnešního bohatého džinisty vypadá třeba takto: Pan Ashok Patni pochází z bohaté rodiny obchodníků s obilím. V roce 1989 založil společnost „R. K. marbles and Wonder cement“, která doluje a zpracovává mramor. Množstvím jeho produkce se zapsala do Guinnessovy knihy rekordů. Pan Ashok Patni je velmi oblíbený a je vzorem pro spoustu lidí pro svůj charakter. Je to jeden z nejbohatších a nejinspirativnějších lidí pro džinisty.“ Tyto životopisy mají takřka charakter moderních hagiografií a vyskytují se na mnoha džinistických diskuzních portálech[9].

Více o tématu ekonomiky a náboženství zde

Z průzkumu, který jsem provedl mezi džinisty uvedu jeden charakteristický příspěvek: „Džinisté jsou eticky uvědomělí a probuzení lidé. Tyto vysoké morální hodnoty vnášejí do obchodu a obchodní partneři jim věří a mohou se na ně spolehnout. Od dětství jsou v těchto hodnotách vychováváni, jako teenageři nepijí alkohol a jsou pracovití. Také věří na karmanový zákon, a tak se snaží být stále dobří, což jim získává respekt a přináší další zákazníky[10].“

A na závěr jedno lakonické sebehodnocení: „My džinisté máme zkrátka obchod v krvi“.

 

[1] Acharya Mahaprajna. Economics of Lord Mahavira. JVB University,Ladnun, 2001.

[2] Saraswathi Vijayakumar, An Encyclopaedic Dictionary of Jaina Technical terms. Institute of Prakrit Study and Research. Sravanabelagola, 2009.

[3] Ibid.

[4] Helmuth von Glasenapp. Jainism: An Indian Religion of Salvation. Motilal Banarsidas, 1999.

[5] Josef Bartošek. A peaceful death of a Jain. In Academia.edu.

[6] V čase Mahávíry to ještě bylo možné; krátce po Mahávírově smrti tato možnost zanikla. Více zde.

[7] Paul Dundas. The Jains. London, 2002.

[8] Michael Naylor Pearson. Merchants and Rulers in Gujarat. University of California Press, 1976.

[9] Např. https://www.quora.com/

[10] Kusum Jain, korespondence autora.

 

Související příspěvky o džinismu:

Mahamastakáabhíšéka 2018

Kalendář: Mahávír džajantí, narozeniny Pána Mahávíry

Vzrůstá počet mladých džinistů, kteří se dobrovolně zříkají světa

 

Předchozí články série:

Pársové umírají na úspěch

Tahouni pokroku: východokřesťanské menšiny jako elita společnosti



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments