V Bengálsku se podzimní dny nesou v duchu oslav bohyně Durgy. Durga púdža, jak je její desetidenní slavnost nazývána, byla Bengálci přenesena i do Česka. Právě jejich část indické diaspory v ČR je nejaktivnější na poli popularizace své kultury a komunitních oslav různých svátků, a to jak náboženských, tak i světských (například oslava výročí narození bengálského literáta Rabíndranátha Thákura).
Indická Durga púdža
Durga púdža je jednou z mnoha slavností, které na podzim otřásají indickým subkontinentem. Oslavy spojuje téma vítězství dobra nad zlem, což se v Bengálsku projevuje oslavou vítězství Durgy nad buvolím démonem Mahišou. Zároveň se slaví její návrat do rodičovského domu, který opustila po sňatku se Šivou. Tento motiv odráží tradičně patrilokální bengálskou společnost.
Durga púdža trvá deset dnů, z nichž nejdůležitější je poslední pětice. Šestý den (šašthí) se totiž Durga vrací k rodičům a odchází během rituálů dne desátého (dašamí). Doprovází ji čtveřice dalších božstev, v kontextu slavností chápaná jako její děti: Ganéša, Lakšmí, Sarasvatí a Kárttikéja. Pro jejich sochy (múrti) vyrobené z hlíny jsou stavěny dočasné bambusové přístřešky (pandaly), kterých je tou dobou zejména v Kalkatě nepočítaně.
Sedmý den ráno se dělá kalábau snán, rituál, při kterém je Durga uctěna v podobě banánové palmy a případně dalších rostlin, které symbolizují různé formy této bohyně. Den osmý se často koná rituál jménem kumárí púdža, během kterého je vybraná mladá dívka oslavována jako bohyně. Múrti božstev jsou během dašamí slavnostně vhozeny do vody, kde se jejich hliněná těla rozpustí.
Durga púdža ale neznamená pouze samotné rituály, ale má i zásadní společenský rozměr. Je to čas, kdy se rodiny a přátelé navštěvují, vzájemně obdarovávají a v nových šatech společně obcházejí pandaly a užívají si dobré jídlo.
Česká Durga púdža
V České republice má průběh Durga púdži na starosti organizace Utsav, která sdružuje především Bengálce. Datum páté Durga púdži v Praze spadalo na víkend 17.–18. října; to kvůli tomu, že v týdnu jsou lidé zaneprázdněni prací. Od slavností minulých let se odlišovala místem: azyl tradičně poskytovala Česká zemědělská univerzita, kvůli rekonstrukcím však musel Utsav hledat místo jinde. Našel ho v bývalém klášteře svatého Gabriela (Gabriel Loci) na Smíchově. Celá událost probíhala v bývalém atriu kláštera. Venku se nacházely stánky s indickým jídlem. Uvnitř bylo postaveno nízké pódium pro Durgu s jejími božskými dětmi; jejich múrti byly plastové a Utsav je po akci ukládá, aby mohly být použity příští rok. Před božstvy s různými rituálními předměty manipuloval púdžárí původem z Rádžasthánu. Jak nám jeden z organizátorů sdělil, žije tento muž v Česku a rituály pro Utsav dělá běžně, ač bengálsky neumí. Účastníci byli většinou Bengálci, ale mezi mluvenými jazyky byla rozpoznatelná i hindština a tamilština. Přišli i někteří Evropané, převážně Češi. Velmi časté byly páry a rodiny s malými dětmi. Téměř všichni byli oděni do indických oděvů (ženy v sárí, muži v kurtách).
První den – sobota – začal sledem obřadů, protože bylo potřeba stihnout za jeden víkend rituály posledních pěti dnů festivalu, jež jsou nejdůležitější. Přestávky mezi jednotlivými segmenty byly určeny různým soutěžím (například hádání písniček ze slavných bollywoodských filmů). Z rituálů tohoto dne lze vypíchnout kalábau snán, rituál běžně konaný sedmého dne ráno, při kterém byla uctěna bohyně v podobě malé banánové palmy, následně zabalena do nového slušivého sárí a umístěna až do konce festivalu po Ganéšově pravici. Větší míru participace publika vyžadoval obřad Pušpáňdžali, během kterého se několikrát zhruba dvacet lidí nashromáždilo před božstvy a s kvítím v sepjatých rukách opakovalo mantry, které četl jeden z organizátorů ze svého mobilu. Květiny byly následně vhozeny do krabice a obětník je jako oběť přiložil k nohám bohyně.
Večerní program pak začal proslovem představitelů organizace Utsav, kteří představili svou činnost. Slovo měl i indický velvyslanec, který všem popřál šťastnou Durga púdžu. Poté začal bohatý kulturní program složený z vystoupení tanečníků či zpěváků – tento rok spojený s uctěním památky nedávno zesnulé zpěvačky Áši Bhóslé. Proto během večera zaznělo mnoho jejích písní. Výběr tohoto motivu slavil úspěch mezi všemi přítomnými, ať byl jejich věk, mateřština či rodný kraj jakýkoli. Den slavnosti byl formálně zakončen rituálem árati, při kterém se bohyni dostává především kroužení zapálenou olejovou lampičkou.
Nedělní rituály proběhly velmi podobně; lze však vypíchnout ten, který se konal kolem poledne: uctívání malé holčičky jako Durgy v rámci kumárí púdži. Ta, zavinutá v nepoměrně velkém bíločerveném sárí a s tradičním bílým bengálským líčením, trpělivě seděla a čekala, než ji přítomné ženy namalují ruce a nohy červenou barvou, dají závoj, korunku a květinový věnec. Když byla řádně nastrojena, byla púdža vykonána pro ni jako pro ztělesnění bohyně Durgy. Obětník holčičce omyl nohy a nabídl jí tácy s obětinami jedlými (ovoce) i nejedlými (kosmetika). Její otec ji pak vzal do náruče a obešel s ní celou místnost. Mnozí z těch, které míjeli, ji pozdravili sepjetím rukou, protože pro tuto chvíli byla jejich Matkou, bohyní Durgou samotnou. Po dokončení obchůzky se holčička opět navrátila mezi „pouhé“ návštěvníky.
Po soutěžích (v troubení na lasturu a v devocionálním tanci dhunuči) následovala dašamí púdža, během kterého nás Durga opustila a vrátila se zpět na horu Kailáš ke svému manželovi; kulturní program však pokračoval dále. Tentokrát se tanci a písněmi vzpomínalo na herce a režiséra Uttama Kumára.
„Kousek bengálského domova v České republice“
Během neformálních rozhovorů s návštěvníky jsme v jejich slovech mohli slyšet jistou míru nostalgie. Například pro mladého studenta bengálského původu byly motivací jeho návštěvy symbolický návrat domů a indické jídlo. Zároveň se chtěl setkat s komunitou bengálské diaspory. Jiní informátoři, pár středního věku, zase chtěli svým dětem ukázat kulturu, ze které jejich rodina pochází.
Motivaci Bengálců účastnit se pražské Durga púdži nejlépe shrnul jeden z organizátorů, který byl ochoten nám odpovědět na pár otázek: pražská Durga púdža je pro účastníky „kousek bengálského domova“. Společně s ním jsme se shodli, že akce místní diaspoře pomáhá především udržovat komunitní vazby, uchovávat si kulturní identitu a předávat ji mladší generaci.
Poeticky tak lze říci, že stejně tak, jako Durga na moment opustila svého milovaného manžela a navrátila se ke svým rodičům, i bengálská diaspora se během říjnového víkendu mohla alespoň symbolicky navrátit do své domoviny, aniž by opustila Českou republiku.
Poznámka: hlavním zdrojem tohoto textu jsou osobní zkušenosti, zúčastněné pozorování a neformální rozhovory s účastníky akce.
