Náhledová fotografie z pražské oslavy svátku Díválí je poněkud zavádějící: na fotografii mezi sochami bohyně Lakšmí a boha Ganéši je Satja Saí Baba (1926–2011), osobnost, která se stala inspirací také pražskému kruhu jeho stoupenců. Ti byli na oslavě sice přítomni a vedli zpěv bhadžanů, ale sama oslava se konala v centru jiného společenství: náboženské společnosti Višva Guru Díp Hindu Mandir. Fotografie jejího zakladatele a gurua, svámího Mahéšvaránandy, byla umístěna nad oltářem a také na zvláštním křesle vedle oltáře. Nad oltářem visely obrazy dalších duchovních učitelů, z jejichž života a díla Mahéšvaránanda čerpal: Mádhavánandy (1923–2003), Maháprabhudžího (1828–1963)[1] a Šrí Dévpurídžího.
Ačkoliv hlavní oslavy Díválí se konaly až včera, společenství Višva Guru Díp Hindu Mandir ji pořádala z praktických důvodů už v neděli v podvečer, a to v budově své sesterské organizace Jóga v denním životě v Praze na Malé Ohradě. Na rozdíl od oslavy před třemi lety (psali jsme o ní zde) byl program připraven v horní, menší místnosti budovy. Také hostů v této „post-koronavirové době“ bylo méně: asi 40. Slavnost vedla svámí Parvátí, jedna ze zakladatelů společenství, a hned po několika úvodních slovech a modlitbě ke Ganéšovi (Ganapatimu) pozvala ke krátkému vstupu návštěvu z indického velvyslanectví. Atašé se zmínil o tom, že motivace slavení svátku Díválí je v Indii velmi rozmanitá, ale že převažuje připomínka návratu prince Rámy a jeho manželky Síty po čtrnáctiletém exilu do jejich královského města Ajódhja. Při tomto návratu měla být jejich cesta na uvítání osvětlena řadami svící. Proto je Díválí svátkem světel a proto se spojuje hlavně s bohyní Lakšmí, která se do princezny Síty vtělila.
O Lakšmí, bohyni zdaru a všestranné prosperity, a také o podobně laskavém a příznivém božstvu Ganéšovi, o Sarasvatí, bohyni moudrosti, ale i o Rámovi a Sítě byly bhadžany, jejichž zpěv naplnil další desetiminuty oslavy. Se soumrakem pak byly vykonány ohnivé oběti (aráti), a to k poctě Ganéši, Lakšmí a Gurudévy, jímž je výše zmíněný paramhans svámí Mahéšvaránanda. Následovaly další bhadžany a rozdávalo se obětované jídlo (prasád): sladké pečivo a ovoce. Dvě ženy obcházely všechny přítomné; jedna z nich malovala na čela tilak (červenou tečku) jako znamení účasti na obřadu, druhá vázala účastníkům na zápěstí šňůrku jako znamení jednoty všeho a všech.
Poznámka:
[1] Jeho stoupenci skutečně uvádějí tato data a poukazují na jeho dlouhý život.
Všechny fotografie: autor.
Více o Višva Guru Díp Hindu Mandir – českém hinduistickém společenství v Religionistické encyklopedii.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Hnutí svámího Mahéšvaránandy: Dingir 15 (3), 2012. Obsah čísla a ukázky jsou zde.
Související články:
