Včera 28. října 2026 uplynulo sto let od chvíle, kdy papež Pius XI. (1857–1939, papežem v letech 1922–1939) v římské bazilice svatého Petra vysvětil šest čínských biskupů. Tato událost představovala zásadní krok v procesu lokalizace církve v Číně. Vysvěcení čínských biskupů neznamenalo okamžité odstranění zahraniční kontroly, ale ustanovilo čínské biskupské vedení jako legitimní normu, a přispělo tak k postupné proměně katolické církve v Číně v místní církev s vlastním vedením.
Vysvěcení vykonal papež osobně v Římě, čímž Svatý stolec záměrně zdůraznil jeho význam. Šestici nových biskupů tvořili: Josef Hu Ruoshan (1881–1962), Šimon Zhu Kaimin (1868–1960), Filip Zhao Huaiyi (1880–1927), Melichar Sun Dezhen (1869–1951), Odorik Cheng Hede (1873–1928), Alois Chen Guodi (1875–1930). Jejich svěcení veřejně potvrdilo, že čínští duchovní mohou nést stejnou odpovědnost jako evropští misionáři.
Již v roce 1659 vyzvala Kongregace pro šíření víry (Sacra Congregatio de Propaganda Fide) k výchově místního duchovenstva a přizpůsobení církve místním zvykům. Prvním čínským biskupem byl dominikán Luo Wenzao (Gregorio Lopez, 1615–1691), jmenovaný roku 1674. V praxi však misie zůstávaly spojeny s evropskými mocnostmi a jejich koloniálními zájmy. K obratu došlo, když papež Benedikt XV. (1854–1922, papežem v letech 1914–1922) vydal apoštolský list Maximum Illud (1919), který zdůraznil potřebu oddělit evangelizaci od koloniálních zájmů. Následně se roku 1922 prvním apoštolským delegátem v Číně stal Celso Costantini (1876–1958), který svolal plenární koncil v Šanghaji roku 1924. Na něm byly otevřeny otázky kulturního přizpůsobení, rovnoprávného postavení čínských kněží a odsouzena představa nadřazenosti zahraničních misionářů.
Noví biskupové přebírali především nově vytvořené či vyčleněné apoštolské vikariáty. Přesto vznikl důležitý precedens: v následujících letech čínských biskupů přibývalo a dosavadní hierarchie mezi evropskými a čínskými katolíky se začala proměňovat.
Výročí má přesah i do současnosti. Jmenování biskupů zůstává ústředním tématem vztahů mezi Pekingem a Svatým stolcem. Prozatímní dohoda uzavřená roku 2018 byla v říjnu 2024 prodloužena o čtyři roky. Jejím cílem je usnadnit řešení otázky biskupských jmenování; sama však nepředstavuje vyřešení všech problémů čínského katolicismu. Ve světle tohoto výročí lze sino-vatikánskou dohodu vnímat jako další kapitolu hledání místa čínské katolické církve mezi místním zakotvením a univerzálním společenstvím. Zatímco v roce 1926 bylo zásadní vůbec připustit, že Číňané jsou schopni vést místní církev a být jmenováni biskupy, dnes se v sino-vatikánských vztazích přesouvá pozornost na to, kdo o jejím vedení rozhoduje a za jakých podmínek. Stoleté výročí připomíná, že místní církev se neutváří pouze národností svých biskupů, ale také možností rozvíjet vlastní duchovní život ve spojení s celosvětovou univerzální katolickou církví.
Náhledová fotografie šesti čínských biskupů po jejich svěcení v Římě. Zdroj: Archives de la Société des Auxiliaires des Missions, Brusel. Fotografie převzata z: https://ewtnvatican.com/articles/its-been-100-years-since-the-catholic-churchs-first-council-in-china-2665.
Psali jsme v Dingiru:
Magdaléna Rychetská, Milovat režim, a až poté Boha?, Dingir 29 (3), 2026, s. 100–101.
Související články:
