Oxford je znám jako univerzitní město – a právem, podle poslední statistiky studuje na Oxfordské univerzitě skoro 27 tisíc studentů (z toho je 40 z Česka). A je to také město s vysokým podílem křesťanů a s tradicí křesťanského aktivismu. Tato tradice se promítla i do názvu jedné ze 43 fakultních kolejí, které tvoří univerzitu: je pojmenována po Johnu Keblovi (Keble College), inspirátoru a jednomu z hlavních představitelů Oxfordského hnutí. Dědictví tohoto hnutí z poloviny 19. století je překvapivě živé i v současnosti.
Od smrti Johna Kebla (1792–1866) letos uplynulo 160 let. Byl to velmi nadějný student – kde jinde než v Oxfordu – a talentovaný básník a literární vědec. Před akademickou kariérou teologa i profesora poezie dal přednost práci venkovského faráře; v jihoanglické obci Hursley působil 31 let (1835–1866). Ještě předtím, než tam nastoupil, měl v oxfordském kostele svaté Marie Panny v červenci roku 1933 kázání s názvem „Národní odpadnutí“, v němž reflektoval společenské a politické změny ve státě a varoval před tím, aby anglikánská církev ztratila svůj vliv ve společnosti. Nešlo ovšem o politický vliv, ale o prostoupení společnosti autentickou vnitřní zbožností.
Právě toto kázání označil anglikánský duchovní John Henry Newman za počátek Oxfordského hnutí. To se brzy vyprofilovalo do podoby tzv. anglokatolicismu, tedy hnutí v rámci anglikánské církve, které přebírá některé liturgické prvky z katolické tradice a které – především – usiluje o uznání apoštolské posloupnosti v anglikánské církvi. Apoštolskou posloupností je myšlen předpoklad, že biskupská svěcení jsou až dodnes předávána v nepřerušeném řetězci, který začíná u Ježíšových apoštolů. O zapojení do tohoto řetězce jsou přesvědčeny pravoslavné církve a katolická církev; u jiných církví, které by o to případně stály, je tento předpoklad někdy zpochybňován.
Anglokatolicismus tedy tvoří jednu vrstvu v diferencované anglikánské církvi. Jak blízko mají tito anglikáni ke katolicismu, dokumentuje příklad již zmíněného Johna Henryho Newmana (1801–1890). Tento anglikánský duchovní a oxfordský teolog prošel v letech 1843–1845 procesem konverze, stal se katolickým knězem a papež Lev XIII. ho roku 1879 jmenoval kardinálem. Jeho význam pro katolickou církev je patrný i po smrti: papež Benedikt XVI. ho roku 2010 blahořečil, papež František ho roku 2019 svatořečil a papež Lev XIV. ho loni na podzim (v listopadu 2025) připojil mezi „učitele církve“. Newmanovo literární dílo je totiž vydáváno dosud (a to i česky). Mělo například také vliv i na konverzi spisovatele Gilberta Keithe Chestertona (1874–1936) ke katolicismu.
A John Keble? Po jeho smrti roku 1866 začali přátelé z Oxfordského hnutí usilovat o vybudování fakultní koleje, která by nesla jeho jméno. Podařilo se to roku 1870 a následujícího roku byla Keble College inkorporována do Oxfordské univerzity. Charakteristické neogotické budovy z červených cihel rozlehlého areálu projektoval William Butterfield (1814–1900), další významný člen Oxfordského hnutí. Duchovní dědictví Johna Kebla připomíná například jídelna: je ze všech oxfordských kolejí největší, protože Keble usiloval o to, aby nikdo z profesorů ani studentů nemusel (a neměl) jíst odděleně, nýbrž aby všichni akademici vytvářeli jedno univerzitní společenství.
Všechny fotografie Keblovy koleje: autor.
Související články:
