Fipové – nebo také Wafipové – jsou bantuským etnikem žijícím převážně v jihozápadní Tanzanii v počtu přibližně dvou set tisíc osob.[1] Hovoří jazyky fipa a mambwe patřícími do nigero-konžské jazykové rodiny. Dnes se přibližně 70 % Fipů hlásí ke křesťanství v mnoha denominacích a 30 % k sunnitskému islámu.[2] Stále si ale připomínají své tradiční náboženství, které mezi křesťanskými a muslimskými Fipy funguje zároveň jako jednotící element. Mnozí Fipové jej stále vyznávají (a mají tak vícečetnou náboženskou identitu), někteří praktikují jejich synkretismus, jiní si tradiční náboženství připomínají pouze jako součást svých dějin.[3] Historie Fipů je úzce spojena s jezerem Tanganika, což je nejhlubší a druhé největší jezero v Africe na hranici Tanzanie a Demokratické republiky Kongo.
Fipové žijí v menších vesnicích po dvaceti až třiceti malých domcích kruhového půdorysu pro tři až pět osob. Většina se živí zemědělstvím, hlavní plodinou je proso. U jezera Tanganika je rovněž zásadní rybolov. Nejvyšší postavení ve společnosti, hned po náčelníkovi vesnice, měli odedávna kováři, kteří se v rámci řemesla učili také tradiční magii.[4] Když kovář pracuje na výrobku, měl by se zdržet pohlavního styku, neboť jeho řemeslo je považováno za druh magie a duchové přítomní výrobě rozličných předmětů zaslouží úctu prokazovanou právě dočasným celibátem.[5]
Nejstarší náboženství bylo koncentrováno kolem úcty k duchům kamenů, hor, řek a jezera. Zvláštnímu kultu se těšila posvátná krajta královská. V některých oblastech měla svůj kult také chtonická božstva. Mezi Fipy patrně nebyl rozšířen žádný iniciační rituál. Člověk se stával členem náboženského společenství narozením, neboť kultura a náboženství se v těchto tradičních společnostech nerozlišuje; jde o jeden společenský celek. Fipové nepraktikovali ženskou ani chlapeckou obřízku. Chlapecká obřízka se mezi nimi objevila až s příchodem islámu.[6]
Podle tradičního přesvědčení Fipů pochází každá nemoc od zlých duchů nebo od čaroděje, který může být najat nepřátelským kmenem, znepřátelenou rodinou nebo i hospodářskou (či jinou) konkurencí. Léčitel proto nejprve zjišťuje, zda se u klienta jedná o rozezlené duchy nebo o útok čaroděje. Na základě tohoto zjištění potom navrhuje léčbu, často ve spolupráci s dalším čarodějem, který jediný může odvrátit útok jiného čaroděje.[7]
Nejvyšší Bůh stvořitel se v tradičním fipském náboženství nazývá Umweele. Modlitby ale – podobně jako u okolních tradičních náboženství – nejsou nikdy adresovány Umweelemu, neboť by je nevyslyšel, ale směřují k nižším božstvům a přírodním duchům. Nejvlivnějším nižším božstvem je Katai, který také může stát za nemocemi; zejména jsou mu přičítány neštovice. Často se objevuje ve snech věřících v podobě psa se svítícíma očima. Může se zjevit také jako myš, mladý cizinec nebo kouř, který nemá žádný zdroj.[8]
Pokud je Kataiovi správně obětováno, oplácí lidem zdravím. Pokud je ale s obětí nespokojen, trestá nemocí. Fipové před rozšířením křesťanství a islámu věřili, že každý kopec, každá skála, větší kámen nebo zvláštně rostlý strom v sobě ukrývají ducha. Fipové předpokládali, že kněz kultu krajty královské byl vyvolen a obsedlán specifickým duchem, který jej k výkonu kněžské funkce opravňoval. Tradičně byl rozšířený kult předků, který stále praktikuje i většina křesťanských a muslimských Fipů.[9] Před příchodem křesťanství a islámu Fipové věřili, že duše člověka po smrti sestupuje do podsvětí, odkud se může znovu vtělit do novorozence ve své rodové linii. Pokud je novorozenec léčitelem identifikován jako reinkarnace předka, dostává automaticky předkovo jméno.
Dvojčata jsou mezi Fipy považována za vtělené božstvo a mají mít moc ovlivňovat déšť v období sucha. Některá okolní etnika, která rovněž považovala narození dvojčat za projev ducha nebo božstva, ihned po narození dvojčata obětovala. Věřilo se, že tato oběť přinese celé společnosti mocné požehnání. Fipové dvojčata neobětovali, naopak jim po celý život přinášeli dary a prokazovali jim úctu.[10] Události, jako je narození, svatba nebo sklizeň, jsou oslavovány bez významnější náboženské stopy. Fipové si vyrábí vlastní bubny a flétny. Žádná oslava se neobejde bez bubnování, které je mimochodem rovněž součástí tamější katolické liturgie.
Více v knihách:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024 (dotisk 2026).
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
Poznámky:
[1] Srov. BARNDON, Randi. Fipa Ironworking and its Technological Style. In: SCHMIDT, Peter R. Culture and Technology of African Iron Production. Gainesville: University Press of Florida, 1996, s. 58–73.
[2] Srov. WILLIS, Roy G. The Fipa and Related Peoples of South-west Tanzania and North-east Zambia. Londres: International African Institute, 1966, s. 21–23.
[3] Srov. HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue, roč. 92, č. 3 (2022), s. 291–309.
[4] Srov. BARNDON, Randi. An Ethnoarchaeological Study of Iron-smelting Practices among the Pangwa and Fipa in Tanzania. Oxford: Archaeopress, 2004, s. 42–45.
[5] Srov. BARNDON, Fipa Ironworking… s. 58–73.
[6] Srov. HAVELKA, Ondřej. Islám v Africe: Pevná tradice, výjimečné univerzity i synkretismy. Dingir, roč. 26, č. 1 (2023), s. 2–6.
[7] Srov. WILLIS, The Fipa and Related Peoples… s. 21–23.
[8] Srov. BARNDON, Fipa Ironworking… s. 58–73.
[9] Srov. tamtéž.
[10] Srov. tamtéž.
Psali jsme v Dingiru:
téma Náboženství v současné Africe, Dingir 18 (4), 2015.
Související články:
