Tradiční masky esenciálně patří k náboženské, kulturní, umělecké i politické rovině života v Africe, a to od nejhlubších kořenů afrických kulturních dějin až dodnes. Napříč kontinentem může cestovatel obdivovat nepřehlédnutelné množství podob masek a jejich významů, stylů výroby, používaných materiálů, ale také – a to nás zde zajímá primárně – spirituálních a magických dispozicí masek. Masky najdeme na kresbách, které mohou pamatovat deset tisíciletí, dochovaných v jeskyních severní i jižní Afriky. O polovinu mladší rytiny v kameni starověkého Egypta jsou potom mimořádně hojné a hrobky egyptských velmožů nám dokonce pohřební masky doručili napříč pěti tisíciletími až do současnosti. Kolik kultur a náboženství v historii Afriky tvořilo unikátní masky, které se nedochovaly a jejichž tvůrci časem nedošli do našich dnů? Mimochodem vůbec nejstarší dochované jednoduché kresby zvířat zhotovené člověkem v celé světové historii nalézáme právě v Africe a jejich datace jde do vysokých desítek tisíc let.[1] Vždyť také odtud, z Afriky, jsme my všichni, lidé celého světa, s velkou pravděpodobností vzešli. Africká maska má pro lidské pokolení zcela výjimečný význam.[2]
Navzdory těžkým ranám, které tradičním maskám zasadila kolonizace, christianizace a islamizace, tyto artefakty vyjadřující samu kulturní dřeň Afriky přežily v nesčetných podobách napříč kontinentem. Dodnes se používají při zemědělských slavnostech, kulturních a náboženských festivalech, tradičních bohoslužbách, přechodových rituálech, spojení s předky a jako umělecké vyjádření.[3] V minulosti se masky kromě těchto příležitostí používaly také v politické oblasti, kdy některé vyjadřovaly panovnickou moc, politickou nadřazenost nebo naopak subordinaci, nebo se používaly při řešení sporů i větších společenských konfliktů.[4] Masky se také často používaly a stále používají spolu s tradičními bubny, které jsou další elementární součástí kulturně-náboženské trestě Afriky.[5]
Původ afrických masek
Masky jsou výrazným prvkem afrického kulturního dědictví. Ačkoli pro studium tradičních masek v dávné historii subsaharské Afriky nemáme s výjimkou jeskynních maleb mnoho pramenů, na rozdíl od hojných egyptských, kúšitských či kartaginských památek, historikové dnes hovoří přinejmenším o třetím tisíciletí před naším letopočtem v souvislosti s používáním masek při společenských a náboženských událostech.[6] Používání masek k rozličným účelům můžeme vysledovat v mnoha starých mýtech nesčetných národů, ale protože většinou nebyly uchovávány písemně, ale ústně, nelze je časově upřesnit. Naštěstí i v subsaharské Africe mnohé doložily archeologické nálezy. Ačkoli Evropané při svém stovky let trvajícím kolonizačním zločinu tradiční africké masky převážně pálili a snažili se jejich výrobu k náboženským účelům vymýtit, mnohé úchvatné masky místo spálení ukradli a instalovali ve svých evropských sbírkách. Díky těmto krádežím dnes můžeme nemálo masek, například slavné (a mimořádně cenné) beninské bronzy (nejstarší ze 14. století), obdivovat v evropských galeriích. Jsou to vesměs kradené artefakty.[7]
Autoři jako je například Alex Asigbo hájí tezi, podle níž bylo používání masek v nejstarší historii zavedeno v rámci určité sociální kontroly. Africkou společnost totiž odedávna ohrožovalo čarodějnictví, a byli to právě tanečníci v maskách, organizovaní v tzv. tajných společnostech, kteří měli mít moc ochránit společnost (vesnici, klan nebo širší rodinu) před čarodějnými útoky a zlými duchy.[8] Někteří autoři právě zde spatřují původ užívání afrických masek – mělo jít o ochranu proti nebezpečí hrozícímu od čaroděje nebo spirituálních sil. V západní Africe se útočnému čarodějnictví věnovaly především ženy, a proto se do tajných (ochranných) společností, jako je například beninská společnost Zangbeto, přijímali pouze muži. Původně tedy byly africké masky snad určeny výhradně mužům, a na základě letitého terénního výzkumu mohu potvrdit, že i dnes jsou masky napříč celou subsaharskou Afrikou vidět spíše na mužích. Přesto ale existují i ryze ženské masky, například obličejové masky pro ženskou tajnou společnost Sande ve Sierra Leone.[9]
Maska jako mystický nástroj, práh a brána do duchovního světa
Masky mohou symbolizovat nejvyššího Boha, nižší božstva, přírodní duchy, duchy předků nebo totemová zvířata. Nejčastější jsou masky obličejové, které zakrývají pouze obličej nositele, někdy jsou ale také takzvaně kloboukové – obličej nezakrývají a jsou posazeny na hlavě tak, že symbolizovanou duchovní entitu vyjadřují nad viditelným obličejem nositele. Časté jsou potom také masky zakrývající celé tělo. V těchto maskách se velmi často tančí a třásně pokrývající tělo dosahují až na zem, aby z tanečníka nebylo nic vidět. Během vystoupení se totiž maskovaný tanečník (podle tamější víry) skutečně proměňuje v ducha nebo prezentovanou duchovní entitu.[10] K těmto maskám neodmyslitelně patří hlasitá rytmická hudba a tanec. Divoce zemitý hudební element má uvolnit diváky z myšlenkových stereotypů všedního dne a naladit se na skutečnosti nadpřirozené, a stejně tak má uvolnit tanečníka a pomoci mu proměnit se v představovanou duchovní entitu.[11]
Maska se tak stává nástrojem mystického spojení s Bohem, božstvem nebo duchem, případně duchem totemového zvířete. Maska je malou materiální částí mnohem větší neviditelné skutečnosti. Je materiální branou do duchovního světa, je prahem. Maska je nevelkou materiální věcí symbolizující obrovskou nemateriální skutečnost, ale i onen malý materiální výhonek celkové zobrazované reality může obsahovat ducha nebo magické ochranné či útočné síly. Maska je zkrátka součástí pro člověka ne zcela pochopitelného širšího celku.
Typy masek
Masek je napříč Afrikou nezměrné množství: pro ilustraci uvedu, že jen mezi malijskými Dogony existuje 78 druhů masek, které reprezentují jednotlivá božstva a přírodní duchy.[12] Některé masky jsou vyráběny realisticky antropomorfně, jiné jsou záměrně abstraktnější nebo se snaží co nejvíce odlišit od lidí či zvířat, aby obraceli pozornost diváka k neviditelnému, spirituálnímu světu. Masky jsou obvykle zdobeny mnoha často nesnadno postřehnutelnými symboly, kterým rozumí jen příslušníci daného etnika či klanu, nebo pouze lidé z příslušné tajné společnosti zasvěcení do tajů náboženské symboliky.
Například ženská maska etnika Mende představuje významnou zemřelou předkyni. Pták na vrcholu masky znázorňuje přirozenou intuici ženy, která jí umožňuje vidět a vědět věci, které muži nevidí. Vysoké nebo široké čelo představuje štěstí. Malá ústa znamenají tichou a pokornou povahu ideální ženy. Znaménka na tvářích představují ozdobné skarifikační jizvy, které dívky získávají při vstupu do ženského stavu. Dále jsou na masce tajné symboly určené pouze pro její majitelku. Mendský zasvěcenec masku vyrábí vždy pouze ze dřeva stromu kpole, a to pouze pro konkrétní ženu. Když je řezbář pověřen výrobou masky pro danou ženu či dívku, musí počkat, až mu ve snu duchové vyjeví podobu masky. Masku potom musí dívka uchovávat na tajném místě.[13]
Masky etnika Senufo z Pobřeží slonoviny mají obvykle oči napůl zavřené, což symbolizuje mírumilovný přístup k lidem, sebekontrolu a trpělivost. V Sierra Leone malé oči a drobná ústa na maskách představují pokoru, zatímco vysoké čelo zase moudrost. V Gabonu velké brady a ústa na maskách symbolizují autoritu a sílu. Masky s kulatýma očima představují ostražitost a také hněv, zatímco rovný nos symbolizuje neochotu ustoupit.[14]
Masky zvířat, symbolika a ženská krása
Vedle božstev a duchů jsou velmi častým motivem afrických masek zvířata. A nejde jen o masky: například hůl, nezbytný doplněk každé dogonského muže pod útesem Bandiagara, má často rukojeť ve tvaru krokodýla, který symbolizuje přechod ze života do posmrtného módu existence, a připomíná svému nositeli smrtelnost a pomíjivost materiální světa.
Zvířecí masky často symbolizují ducha totemového nebo posvátného zvířete, takže nositel masky se stává médiem, a může například požádat lvy, aby se drželi dál od lidských obydlí. Maska antilopy má zajistit bohatou úrodu – její dlouhé rohy představující bujný růst prosa, nohy představující hluboké kořeny, dlouhé uši odkazují na zpívající pracující ženy během sklizně. V mnoha případech je však zvíře symbolem konkrétních ctností: mezi takové motivy patří například buvol, obvykle představující sílu, jako například v kultuře etnika Baoulé.[15] Běžnou metodou při výrobě zvířecí masky je kombinace několika odlišných zvířecích znaků v jedné masce, někdy i spolu se symboly odkazujícími k lidským vlastnostem. Spojení zvířecích vlastností různých zvířat – jako je síla, odolnost, rychlost, velikost, dravost atd. – v jedné masce je prostředkem, jak vyjádřit neobvyklou, výjimečnou osobnost, například náčelníka či výjimečného předka, nebo vysoký status nositele masky.[16]
Dalším častým motivem afrických masek je ženská tvář, obvykle založená na ideálu ženské krásy dané kultury. Například ženské masky etnika Punu v Gabonu mají velmi dlouhé řasy, mandlové oči, malou bradu a tradiční skarifikační ozdoby na tvářích, neboť to vše je považováno za atraktivní rysy ženské krásy. Zatímco přístup k totemovým zvířatům, posvátným dvojčatům, božstvům a duchům se napříč Afrikou významně liší, ženská krása jako nejvyšší míra ve škále krásy jako takové – krásy o sobě – je společná všem kulturám, i když ideál ženy se také liší. Krása, často ztvárněná právě ženskou tváří, má v náboženské symbolice velkou roli. Krása je totiž kvalita darovaná do stvoření nejvyšším Bohem a k němu také člověka odkazuje a obrací. Nazírání krásy je další metodou dosahování mystických výstupů do vyšších sfér reality, a proto mnozí výrobci náboženských masek usilují o ztvárnění krásy ženského obličeje.[17]
Jelikož kult předků je integrálním prvkem většiny tradičních afrických náboženství, jsou významní předkové také běžným motivem masek. Často mají tvar lidského obličeje. Popraskaný povrch odkazuje k vysokému věku zemřelého předka, hladký naopak na skutečnost, že zemřel mladý. Propadlé oči a slzy vyjadřují smutek. Protože uctívání mrtvých je nejčastěji spojováno s plodností a rozmnožováním, mnoho masek mrtvých předků má také sexuální symboly.
Speciální kategorií masek předků jsou ty, které jsou spojeny s významnými historickými nebo legendárními osobnostmi. Často se jedná o zakladatele národa, království nebo význačného rodu. – Další zvláštní kategorií jsou miniaturní verze masek. Ty jsou tradičně používány jako osobní ochranné amulety. Miniaturu masky může člověk nosit stále při sobě a tato miniatura vždy odkazuje na masku běžné velikosti, kterou má její nositel doma. Dříve se Afričan při delší cestě mimo svůj kmen v cizích vesnicích miniaturní maskou prokazoval, aby lidé věděli, odkud pochází a zda s ním nepřichází nebezpečí.[18]
Materiál
Nejčastěji používaným materiálem pro výrobu tradičních masek je dřevo, i když se lze setkat se širokou škálu dalších materiálů: například s kamenem, různými kovy jako jsou měď nebo bronz, různými typy látek, keramiky a dalšími. Některé masky nepoužívají barvy a pracují pouze s přirozenou barvou daného materiálu. Většina masek ale používá barvy a ty mají často vlastní symbolickou výpovědní hodnotu. Na masky se často přidávají předměty, jako jsou zvířecí chlupy, rohy, zuby, mořské mušle, různá semena, skořápky a mnohé další. Pokud je k výrobě masky používáno dřevo, jedná se většinou o dřevo z konkrétního druhu stromu, nebo dokonce z konkrétního kusu posvátného stromu, kde lze použít například větev.[19]
O tradiční africké masky je velký zájem nejen mezi cizinci navštěvujícími Afriku, kteří si masky vozí většinou jako suvenýry (aniž by jakkoli reflektovali jejich náboženský náboj), ale poptávka je rovněž v nejrůznějších obchodech s africkým zbožím po celém světě. Z tohoto důvodu afričtí umělci vyrábějí obrovské množství masek podle původních vzorů, nebo i přizpůsobených poptávce cizinců, které ale nejsou nijak nábožensky aktivovány, zasvěceny nebo dokonce propojeny s duchem či božstvem, ale jsou to (nábožensky prázdné) ozdobné artefakty. Afričanům tento obchod přináší vítaný zisk.
V Africe lze pořídit i skutečnou náboženskou masku, dokonce i masku nebo figuru, která podle tamějšího přesvědčení, obsahuje chyceného ducha (například konžské figury nkisi, nebo malijské masky kanaga), ale takovou masku si zájemce nekoupí na běžném tržišti a už vůbec ne v turistickém letovisku nebo u vstupu do národního parku. V západní Africe existují speciální tržiště s předměty k náboženským účelům, například s vodunskými artefakty, sušenými částmi zvířat, amulety atd., které lze navštívit, i když většinou nikoli ve větších skupinách s evidentní snahou fotografovat, a existují také neveřejná tržiště s čarodějnickými předměty, kde lze vidět mnohé velmi překvapivé a často nelegální věci. Tam se ale cizinec dostane pouze za doprovodu zasvěceného místního člověka po delší vzájemné známosti.
Fotogalerie:
[1]Srov. CLARK, Christa. The Art of Africa: A Resource for Educators. New York: Metropolitan Museum of Art, 2006, s. 13.
[2]Srov. COOKSEY, Susan – POYNOR, Robin – VANHEE, Hein. Kongo across the Waters. African Arts, roč. 46, č. 4 (2013), s. 74–87.
[3]Srov. KART, Susan. The Missing Women of Sande: A Necessary Exercise in Museum Decolonization. African Arts, roč. 53, č. 3 (2020), s. 72–83.
[4]Srov. CLARK, Christa. The Art of Africa: A Resource for Educators. New York: Metropolitan Museum of Art, 2006, s. 26–28.
[5]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025, s. 47.
[6]Srov. NJOKU, Raphael Chijoke. West African Masking Traditions and Diaspora Masquerade Carnivals. London: Boydell & Brewer, 2020, s. 37.
[7]Srov. HICKS, Dan. The Brutish Museums: The Benin Bronzes, Colonial Violence and Cultural Restitution. London: Pluto Press, 2020, s. 138–139.
[8]Srov. ASIGBO, Alex. Transmutations in Masquerade Costumes and Performances: An Examination of Abuja Carnival 2010. Unizik Journal of Arts and Humanities, roč. 13, č. 1 (2012), s. 1–13.
[9]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025, s. 53–55.
[10]Srov. AKINYEMI, Akintunde – FALOLA, Toyin. The Palgrave Handbook of African Oral Traditions and Folklore. Cham: Springer, 2021, s. 735.
[11]Srov. CLARK, Christa. The Art of Africa: A Resource for Educators. New York: Metropolitan Museum of Art, 2006, s. 24.
[12]Srov. GOODY, Jack. Myth and Masks in West Africa. The Cambridge Journal of Anthropology, roč. 22, č. 2 (2000), s. 60–69.
[13]Srov. FISCHER, Eberhard – HIMMELHEBER, Hans. The Arts of the Dan in West Africa. Zürich: Museum Rietberg, 1984, s. 106–109.
[14]Srov. GOODY, Jack. Myth and Masks in West Africa. The Cambridge Journal of Anthropology, roč. 22, č. 2 (2000), s. 60–69.
[15]Srov. KART, Susan. The Missing Women of Sande: A Necessary Exercise in Museum Decolonization. African Arts, roč. 53, č. 3 (2020), s. 72–83.
[16]Srov. GOODY, Jack. Myth and Masks in West Africa. The Cambridge Journal of Anthropology, roč. 22, č. 2 (2000), s. 60–69.
[17]Srov. tamtéž.
[18]Srov. STEINER, Christopher B. African Art in Transit. Cambridge: Cambridge University Press, 2004, s. 139.
[19]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025, s. 65–67.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související příspěvky:
