Poprvé se letos v Praze konala událost, která – podle pořadatelů – není „klasický koncert.
Je to živý, komunitní a participativní prostor, kde hudba není jen vystoupením, ale společným jazykem“. Záměrem tohoto setkání „je veřejné vyjádření podpory pokojného soužití kultur, vzájemného porozumění a respektu mezi lidmi různého kulturního a národnostního původu.“ Má vytvořit klidný, bezpečný a kultivovaný prostor, „kde se mohou lidé na chvíli zastavit, naslouchat a případně se zapojit do společného zpěvu“.
„Unite in Babylon“ se odehrál ve středu 17. června v podvečer na pražském Václavském náměstí, jen tři dny po skončení Divine festivalu v Hořicích v Podkrkonoší, s nímž sdílel některé hudebníky a další účastníky. V dolní části náměstí seděli hudebníci v kruhu na dlažbě, uvnitř kruhu i na jeho okraji spontánně tančily ženy oblečené často ve stylu New Age a občas i některý muž, v kruhu se další lidé vlnili nebo aspoň pohupovali do rytmu, řada z nich zpívala podle zpěvníku nebo sluchem zachytila opakující se texty. Atmosféra volnosti, spontaneity a radosti dávala možnost pocítit sounáležitost a zažít ve všedním dni dotyk posvátna. Kolemjdoucí se skutečně zastavovali, alespoň na několik minut či desítek minut naslouchali rytmické hudbě a repetitivním textům (mantrám) a vytvořili stále se proměňující společenství o asi dvou stovkách „sjednocujících se“.
Aktivita „Sjednoť se v Babylonu“ (Unite in Babylon) vznikla podle vlastní internetové prezentace roku 2012 v Izraeli a postupně se rozšířila dále do světa. Inspirátorem se stal izraelský hudebník, zpěvák a také uzdravovatel Ophir Even-Odem, který je aktivní – kromě jiného – také v hnutí Rainbow (viz zde nebo zde). „Babylon“ je v tomto hnutí šifrou pro současnou materialistickou, konzumní společnost, málo citlivou k životnímu prostředí, náchylnou k různým formám omezování a represe a spirituálně vyprázdněnou. Právě uprostřed ní (a symbolicky uprostřed velkoměsta) se shromáždilo několik z těch, kdo vůči této společnosti hledají alternativu. Hnutí Rainbow, alternativní spiritualitu a Divine Festival spojuje osobnost Sebastiana Praxe, jednoho ze zpěváků a hudebníků a také jednoho z pořadatelů. Právě jeho zpěvník „Písně Země“ sloužil jako základ písňového repertoáru.
Všechny fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma: New Age, Dingir 6 (2), 2003, celý text zde.
téma: Nenáboženská spiritualita, Dingir 22 (3), 2019, celý text zde.
téma: Co přišlo po hnutí Nového věku?, Dingir 26 (2), 2023.
Související články:
Není od věci na náboženském webu občas zmínit i Bibli. Ta mimo jiné připomíná, že snaha sjednotit se v Babylonu, je stará jako samo lidstvo (Beréšít/Genesis 11:4). O tom, že takové snahy nemají dlouhého trvání a končí fiaskem, se tam lze dočíst také (Beréšít/Genesis 11:7-9). Bible také svědčí o tom, že i kdyby byl Babylon sebevětší, budoucnost žádnou nemá (Zjevení 17:16, 18:1-24). Těm, kteří s ním spojují a sjednocují svůj život, zbydou jen oči pro pláč (Zjevení 18:9-11).
Je to od věci. Citované pasáže a jejich vyklad nejsou pro toto hnutí relevantní.
Proč právě v Babylonu? Proč ne třeba v Jeruzalémě?
Bojím se, že Vám při vší úctě unikla tato věta v článku: „Babylon“ je v tomto hnutí šifrou pro současnou materialistickou, konzumní společnost, málo citlivou k životnímu prostředí, náchylnou k různým formám omezování a represe a spirituálně vyprázdněnou. Tím hnutím se myslí Rainbow (Rainbow Family). “Unite in Babylon” je výzva se sjednotit uprostřed rozdělené a násilné společnosti.
Děkuji za odpověď, pane Vojtíšku. Moje otázka směřovala na Amurovo tvrzení, že moje zmínka o biblickém pohledu na Babylon je od věci. Rád bych znal jeho názor na to, proč má tedy tato aktivita tuto šifru a ne třeba šifru “v Jeruzalémě”.
Odpověď na tuto otázku neleží v Bibli. Babylon jako symbol sice původně vychází z Bible, ale už od středověku si v umění žije vlastním životem natolik, že zlidověl v pojetích na Bibli nezávislých – ne jak symbol bohorovnosti, ale především jako symbol kosmopolitnosti. Proto vaši snahu napasovat na to biblické pasáže o Babylonu považuji za zcestné.
Mohu Vás ujistit, že jsem žádnou snahu o napasování biblických pasáží na lidovou idealistickou a romantickou představu, která má jen málo společného s historickou skutečností, neměl. Pouze jsem připomněl, co Bible říká k tématu Babylon. Jak jsem již psal, na náboženském webu to není od věci zmínit. Zvláště když je v článku užito jméno města/říše, ke které má Bible, co říci. Nic scestného na tom není.
Genesis a Zjevení také nemají nic společného s historickou skutečností Babylonu a přesto vám přišly natolik relevantní, že jste je citoval. Proto mi přišlo, že to není k tématu. Když už to chceme srovnávat s jinou náboženskou tradicí proč jen tyto pasáže? Proč ne i jiné Biblické pasáže? Proč ne i pasáže z Talmudu a Koránu, které se vyjadřují o Babylonu?
Protože jsem křesťan a Babylon mne zajímá z tohoto pohledu. O Babylonu v Bibli nemluví pouze o Genesis a Zjevení. A nijak nezastírám, že můj pohled je neúplný. Děkuji za věcnou diskuzi.
Přijde mi v tom zajímavá ta symbolika Babylonu jako rozmanitého inkluzivního prostředí.
To je v ostrém konstrastu s jeho použitím některými křesťanskými směry jako symbolu multikulturní dekadence nebo rastafariánského použití jako symbolu tyranského impéria.
Při druhém čtení mi došlo, že samotný Babylon v tomto pojetí není až tak inkluzivní, ale umožňuje inkluzi uvnitř sebe. I to je neotřelé pojetí tohoto symbolu.
Alternativou k současnému Babylonu není nějaká jeho zidealizovaná a zromantizovaná soft verze, kde se lidé spojí a zůstanou v něm. Bible jasně vybízí k odchodu z něj (Zjevení 18:4). Bible říká, že jedinou alternativou k jakémukoli Babylonu je svaté město, nový Jeruzalém (Zjevení 21:2).
Inkluzivní prostředí? Vy považujete zotročování lidí za inkluzi? Vy považujete jejich násilné stěhování do Babylonu za inkluzi? Vy považujete srovnávání cizích měst se zemí za inkluzi? Vy považujete vybíjení obyvatelstva v jiných zemích za inkluzi?
Ne. Zkuste, prosím, číst pozorněji.