Rozhovory

Nemusíš nikomu nic říkat a o vše je postaráno. – Rozhovor se Sebastianem Praxem o subkultuře Rainbow Family

Nemusíš nikomu nic říkat a o vše je postaráno. – Rozhovor se Sebastianem Praxem o subkultuře Rainbow Family

Sebastian Prax (*1996) je cestovatel, hudebník, přírodovědec, spisovatel a komunitní facilitátor. Zároveň je dlouhodobě jednou z nejvýraznějších osobností česko-slovenské komunity Rainbow Family (Duhové rodiny žijícího světla, The Rainbow Family of the Living Light). Občas přispívá svými články do Náboženského infoservisu a loni na podzim mu vyšel autobiografický duchovní román Hledání střední cesty (Klika, 2023).

Sebastian Prax.

Jak bys ve stručnosti vysvětlil, co je to Rainbow Family, někomu, kdo o ní nikdy neslyšel?

Rainbow Family je celosvětová komunita a hnutí lidí, kteří jsou inspirováni tradicemi severoamerických indiánů a duchovními proudy Asie. V tomto duchu se každoročně setkávají (ve většině zemí světa) v panenské přírodě, v kruhu ohně, aby společně sdíleli své zkušenosti, názory i emoce. Pro bližší pochopení Rainbow stylu života se doporučuji podívat na francouzský film Nádherná zelená (1996). Některé situace tam jsou sice přehnané, do jisté míry však vystihují ideály subkultury Rainbow.

Jak celé hnutí Rainbow Family vzniklo? Kde hledat jeho kořeny?

Na americkém Woodstocku v roce 1969 se našla skupina lidí, která měla ráda svobodný život, ale na podobných setkáních jí vadilo několik faktů. Například konzumace alkoholu, drog či hlasitá elektronická hudba. První oficiální gathering (setkání) Rainbow Family proběhlo v USA v roce 1972. Rainbow Family byla založena jako hnutí, které má spojovat všechny národy, kultury a lidi se společným cílem, láskou (přijetím) a světovým mírem. Na Rainbow platí několik pravidel, které vycházejí ze zkušeností světové rodiny. Nepijeme alkohol, nepoužíváme tvrdé drogy ani elektronická zařízení, nejíme maso a případné konflikty se snažíme řešit v klidu. Duhová Rodina má i mnohem hlubší duchovní přesah. Vychází z 250 let starého proroctví indiánské stařeny z kmene Cree:

„Až Země bude zpustlá, řeky otrávené, moře zčerná a ptáci začnou padat z nebe, pak v poslední chvíli Indián znovu získá svého ducha, spojí se s bílým mužem a naučí ho ctít Zemi. Společně povstanou proti ničení a stanou se Bojovníky duhy.“

Tím „spojením s bílým mužem“ se může například mínit to, že bílá rasa znovu získá indiánského ducha, neboť to bude jediná možnost k přežití na planetě Zemi. Rainbow Family vnímám jako přestupní linku mezi moderní civilizací a světem indiánů. Rainbow v podobě, jaké ho znám, rozhodně není nějaký trvale udržitelný způsob života, protože je mimo jiné založen na kočovnictví, jídlo se často dováží z veřejných obchodů. Všichni lidé si na setkání Rainbow však přicházejí pro zkušenosti. Někdo se poprvé naučí rozdělat oheň, jiný pochopí výhody komunitní spolupráce, jeho srdce obejme láska, anebo jen prostě uvolní všechny starosti a zamyslí se nad tím, že styl života, kterým žije, možná vůbec žít nechce. Na tohle téma jsem napsal svou knihu.

Jak standardně probíhá setkání, tzv. gathering?

Gathering v Bosně roku 2007. Foto: Mladifilozof, Wikimedia Commons.

Před vydáním pozvánky by měl proběhnout Vision Circle (hledání vize). Obvykle probíhá rok dopředu na předchozím gatheringu. Potom se hledá pozemek (skauting). Jakmile se najde vhodný pozemek, začne příprava (seedcamp), která trvá typicky 3–14  dní podle velikosti setkání. Připravuje se kuchyně, kůly na týpí, přivádí se voda z pramene apod. Samotné setkání probíhá 14–28 dní. Tradičně kolem úplňku; na úplněk bývá největší oslava. Na úplněk evropského setkání může přijet až tisíc lidí. Vedle základních udržovacích činností tábora se dost zpívá a hraje na všelijaké nástroje a pořádají se workshopy či poradní kruhy na různá témata. Každý den bývá dvakrát nebo třikrát „food circle“ (kruh jídla). Před jídlem se zpívá, někdy až půl hodiny. Děkuje se za jídlo, chválí se i Zem a přírodní esence.

Duhová rodina nemá žádnou kodifikovanou ideologii. Co je to, čemu se říká „Rainbow Spirit“ (Duhový duch)?

Duhový duch, natáčení klipu na zřícenině hradu Brníčko, 2020.

Z mého pohledu mají účastníci Rainbow velmi rozdílné pohledy na svět, proto se také říká, že na Rainbow se sejdou „všechny barvy duhy“. Ačkoli z vnější perspektivy se může zdát, že máme všichni podobné názory, realita bývá odlišná. Lze tam najít umělce, muzikanty, zemědělce, tesaře, právníky i programátory. „Rainbow Spirit“ vstoupí do prostoru v okamžiku, když se vše děje v naprosté synchronicitě, často i beze slov. Pokud „systém měst a moderní civilizace“ označím jako naprosto mužskou polaritu (v taoismu: jang), pak „Rainbow Spirit“ označuji jako extrém ženské polarity (jin). Na Rainbow lze vidět přesný opak toho, co se děje ve městech. Prakticky tedy ideální stav je, když nemusíš nikomu nic říkat a všechno se děje tím způsobem, že je o vše postaráno. Párkrát jsem to zažil. Řídíme se heslem: Pokud vidíš práci, tak je tvoje.

S akcemi Rainbow Family ve Spojených státech, zemi jejího původu, se pojí i řada kontroverzí, spojených především s užíváním alkoholu, konopí či psychedelik. Jak je to s užíváním těchto substancí v prostředí česko-slovenské komunity? A s jakými největšími problémy ses na setkáních Rainbow reálně setkal?

Konopí se používá hojně, proto raději jezdím na Healing Rainbow Gatherings, protože tam se ve společných prostorech tabák ani konopí nepoužívá. S psychedeliky jsem se setkal téměř na každém setkání, ale jen v individuálních případech čili výjimečně, mimo hlavní kruh. Mezi největší problémy, které znám, patří situace, když se rozšíří některá bakterie způsobující nevolnost, například E. Coli. Občas se to děje. S velkou epidemií jsem se za 6 let setkal jednou. A někdy taky někomu rupnou nervy, ale to není tak hrozné. Většinou se to za chvíli vyřeší metodou poradního kruhu a mluvící hole.

Jaký je rozdíl mezi gatheringy Rainbow a Healing Rainbow? Jedná se o dvě odlišná společenství?

Jedná se o stejné společenství (subkulturu). Tradiční Rainbow Gathering (založený 1972) udržuje výše zmíněná pravidla a tradice: probíhá bez elektroniky, bez alkoholu, bez živočišných výrobků (platí primárně v rámci komunitní kuchyně), bez obchodování (pouze směnný obchod) a bez tvrdých drog. Pro Healing Rainbow Gathering přibývají další tradice, které podporují přírodní očistu. Probíhají tedy bez kafe a kouření cigaret. Někdy jsem si všiml, že se na Healing Rainbow pořádal čajový obřad či užíval tabák tradiční formou skrze namočené listy mapacho.

Jak se hnutí dostalo do českého a slovenského prostředí? Řekl bys něco o historii zdejšího Rainbow? A jak úzké jsou vazby na další evropské skupiny?

V evropské komunitě Rainbow se angažuji teprve od roku 2018. Zajímalo mne, jakým způsobem se dostalo Rainbow do Česka, a zjistil jsem, že v Česku bylo první evropské setkání v roce 1995 v Novohradských horách. Toto setkání zvedlo příliv energie, díky které se stabilizovalo jádro české Rodiny. Toto jádro si během třiceti let prochází různými rozpady a návraty. Poslední tři roky vidím, že silné jádro má pouze české Healing Rainbow a slovenské Rainbow. Třeba se to časem změní. Na Slovensku probíhalo evropské setkání v roce 2012. Česko-slovenská Rodina má mezi sebou obecně dobré vztahy. Vazby na další evropské skupiny (německá, rakouská, polská) jsou prakticky minimální, mezi foculisery (těmi, kdo směřují a přinášejí pozornost do různých oblastí zájmu) se často známe navzájem.

Jak ses do Duhové Rodiny dostal ty sám?

Před osmi lety jsem viděl na YouTube dokument od Jana Látala: Kmeny (Rainbow). Studoval jsem tehdy Matematicko-fyzikální a Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, ale nedávalo mi to smysl. Přišlo mi, že výzkumů jsme jako lidstvo udělali dost, a to vyzkoumané již k našemu životu na planetě Zemi zkrátka stačí. Kamarádka z Husitské teologické fakulty UK mi doporučila, když jsem byl na jihu Španělska, ať navštívím komunitu Beneficio, tam jsem prvně poznal lidi, co jezdili na Rainbow, ale nebylo to ono. Beneficio mi přišlo jako hippie anarchie, což jsem nehledal. První setkání, které mne oslovilo, byl evropský Rainbow Gathering v Polsku v roce 2018. Celý příběh mého příjezdu a poznávání podobných komunit je detailně zpracován v mé knize. Obecně jsem věnoval asi polovinu děje tomu, jak jsem se postupně dostával z města do lesa (od „babylonu“ k Rainbow). Pokud napíšu druhý díl, bude o tom, jak žít soběstačně.

Všechny fotografie: Petr Krupička.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments