V neděli 11. 9. 2022 skončilo zřejmě poslední letošní „Rainbow Healing“ pořádané v Česku. Setkání v Malé Hraštici ve středních Čechách trvalo celý týden. Jeho pomyslným vrcholem byl jako vždy úplněk. Navzdory nepříznivému počasí bylo v úplňkovém večeru přítomno zhruba 40 lidí nejméně deseti různých národností.
„Rainbow family“ neboli Duhová rodina vznikla začátkem 70. let jako jedno z hnutí hippies inspirované indiánskými legendami. Od té doby se její stoupenci postupně rozšířili po celém světě. Setkání nazývaná „Rainbow Gathering“ se pořádají dnes už během celého roku v různých zemích a většinou trvají celý měsíc.
Pozvánka na „Rainbow Gathering“ obsahovala i přesnou polohu s odkazem na navigaci, kde setkání probíhá, ale i tak bylo celkem problematické místo najít. Nacházelo se na louce mezi lesy. Jako návod byly umístěny kartonové ukazatele s již vybledlými nápisy, které odkazovaly na cestu lesem.
Při mém příchodu zrovna probíhala společná večeře. Všichni seděli ve velkém kruhu kolem ohně, každý na své podložce a jedli. Ačkoliv můj příchod nebyl ohlášen, nikoho má přítomnost nezarazila. Naopak jsem byla velice mile překvapena, jak mě celé osazenstvo bez jakéhokoliv zaváhání přijalo. Nejbližší účastníci se neváhali zvednout, objetím mne pozvat mezi sebe do kruhu a nabídnout mi večeři.
Všichni přítomní byli velice přátelští. Bez ohledu na věk si všichni tykají a říkají jménem. Byla jsem připravena na různé scénáře. Věděla jsem, že svou svobodu a volnost mohou duhoví lidé projevovat i nahotou. Vzhledem k počasí byli ale všichni plnohodnotně oblečeni, většinou v outdoorovém stylu. Ovšem kreativitě se meze nekladou, a proto nebyly výjimečné ani velice pestrobarevné módní kreace.
Není zde žádný hlavní organizátor, žádný vedoucí. Všichni přítomní jsou si vědomi toho, jak má „Rainbow Gathering“ probíhat, a toho se přirozeně drží.
Přisedla jsem si do kruhu k velice milému páru, Alešovi a jeho manželce. Jak jsem se od Aleše dozvěděla, jezdí s manželkou již 10 let na „Rainbow Gathering“ a ani toto nemohli vynechat. Rozhovor s Alešem byl velice přátelský a klidný. Díky jeho informacím jsem se dozvěděla, že tato setkání nikdy nebývají domluvena na základě nějaké sociální sítě, ale předávají se z osoby na osobu. Pozvaní jsou všichni, kdo dodržují klasická pravidla: bez drog, alkoholu, bez prosazování náboženství či uzavírání obchodů za účelem vlastního zisku. Zároveň nikdy nebývají na obecních loukách, ale na soukromých pozemcích. Ideálně se vlastník pozemku účastní „Rainbow Gathering“, stejně jako nyní Josef a jeho rodina. Takový pozemek by měl mít v blízkosti vodu, prostor pro stany či chaty a nerušit okolní obyvatele. Telefony a jakákoliv elektronika je zakázána, ale výjimky se najdou. Vzhledem k tomu, že většina účastníků jsou běžně pracující lidé, tak na tato setkání jezdí hlavně v letních měsících, kdy si mohou vzít dovolenou, nebo se přidávají až na víkendové dny.
Právě proto, že se mi Aleš svěřil, že jeho běžné zaměstnání je politická pozice, jedna z mých zvědavých otázek byla, jak vlastně tráví celé dny, pokud se účastní těchto několikadenních setkání. Dospělí se setkávají u ohně v kruhu na jídlo dvakrát denně. Zbytek dne jsou lidé rozděleni do různých skupin, a to tak, že někdo připravuje společné jídlo, někdo cvičí jógu, probíhají workshopy a ti, kdo něco umí, učí ty, kdo chtějí něco zajímavého umět. Každopádně jeho zkušenost s takto stráveným časem je velice pozitivní. Jak sám přiznává, pro něj i jeho ženu je to druh relaxace a návrat do běžného pracovního prostředí je pro ně oba mnohem přívětivější. Jako zajímavost považuji i fakt, že takové domluvy, kde se uspořádá další „Rainbow Gathering“ probíhají v kruhu několika lidí na osobní bázi několik dní. Těchto dní se účastní i samotný Aleš.
Po večeři se koná „magic hat“, kdy se několik účastníků chopí klobouku a za doprovodu líbivé hudby se tanečními kroky pohybují kolem ohně a přítomní dávají do klobouku to, co zrovna chtějí a mohou. Někdo dá finanční příspěvek, čímž pomůže provozu a režii komunity, jako je nákup potravin a jiné potřebné věci běžného použití na další dny. Někdo daruje pomyslný kus srdce nebo polibek. Vše je dobrovolné a anonymní. Každým takovým gestem dáváte najevo lásku k bližnímu a celému světu.
Na více dotazů či rozhovorů nebyl prostor, protože při setmění část osazenstva šla uspat své malé ratolesti, část sklízela nádobí po večeři a ti kreativnější připravovali program pro ostatní v podobě „Angels Walk“. Jednalo se o formu meditace, kdy za doprovodu klidné hudby většina přítomných udělala uličku a při zpěvu anglické jednoduché písně procházeli lidskou alejí a vyjadřovali si lásku a podporu objetím, pohlazením či polibkem. Tento skupinový meditační rituál je pro zklidnění ducha, vyřízení si účtů s minulými křivdami a nevyřešenými vnitřními problémy, které si mnoho z nás nese již od dětství. Až na několik sedících a odpočívajících kolem ohniště se přidali postupně všichni a celá očistná procedura trvala až do úplné tmy a prvního většího deště.
Celé setkání ve mně zanechalo velice hřejivý pocit, že i naprosto cizí a odlišní lidé se mohou naladit na stejnou notu a zůstat v harmonii a poklidu klidně i týdny. Je fascinující, že několik národností, hovořící několika jazyky si perfektně rozumí a dokáží sdílet své pocity, ať už příjemné nebo nepříjemné.
Všechny fotografie: autorka.
Psali jsme v Dingiru:
Zdeněk Vojtíšek, Vítej doma! Kmen Rainbow se v české společnosti už zabydlel, Dingir 24 (2), 2021, str. 44.
Související příspěvek:
