V závěrečné části průvodce poutníka po káhirských kostelích Koptské ortodoxní církve (první díl je zde a druhý zde) opustíme prostředí nejstarších chrámů Koptské Káhiry a obrátíme pozornost ke dvěma významným svatostánkům, které hluboce poznamenaly duchovní život egyptských křesťanů ve 20. století. Káhira totiž není pouze místem, kde se uchovává paměť starobylého křesťanství, ale také prostorem, v němž se koptská víra nadále živě rozvíjí a vstupuje do dějin moderního Egypta. Naše putování nás nejprve zavede do Zejtúnu, k chrámu zasvěcenému Panně Marii, jenž je spojen s mimořádnou tradicí mariánských zjevení. Poté se přesuneme ke Katedrále svatého Marka, současnému duchovnímu centru Koptské ortodoxní církve a sídlu jejích patriarchů. Oba chrámy představují nejen důležitá poutní místa, ale také výrazné symboly současné koptské identity, v nichž se propojuje paměť církve, živá spiritualita a dějiny moderního Egypta.
Mariánské zjevení v Zejtúnu
Kostel Panny Marie v Zejtúnu nechal vystavit v roce 1924 koptský podnikatel Chalíl Ibrahím na jednom ze svých pozemků. Křesťanský svatostánek se rozhodl postavit poté, co se mu v roce 1918 zdál sen o Bohorodičce. Ze svého původního plánu postavit na svém pozemku vilu ustoupil a namísto vily vybudoval za asistence italského architekta Leomingelliho chrám zasvěcený Panně Marie, která podle tradice v okolí Zejtúnu pobývala během svého pobytu v Egyptě.[1] Podoba chrámu byla inspirována Chrámem Boží Moudrosti v Istanbulu. Ibrahim po vybudování kostela navíc na základě své vize předpověděl, že se v něm Panna Marie po 40 letech zjeví.[2] To se vskutku naplnilo. Chrám byl vysvěcen v roce 1925. Jeho interiér byl vyzdoben četnými freskami Matky Boží, které jsou dílem italských umělců.[3]
Tento chrám je známý především svými mariánskými zjeveními, jejichž počátek je datován na večer 2. dubna 1968. Tehdy byla Panna Maria spatřena muslimskými automechaniky. Ti zaznamenali světelný úkaz v podobě postavy mladé ženy na střeše kostela. Někteří z nich se domnívali, že se jedná o řeholnici, která chce spáchat sebevraždu skokem z chrámové věže. Snažili se ji proto varovat. Na místo dorazila policie, která lidem nařídila, aby se rozešli. Událost byla vysvětlena tím, že se jedná o odraz pouliční lampy.[4] Dva dny po této události došlo k zázraku – jeden z automechaniků, který spatřil zjevení Panny Marie, měl podstoupit plánovanou amputaci hnisavého prstu, ale poté, co jej ukázal lékaři, prst byl již uzdraven.[5] S kostelem byly následně spojena další četná zázračná uzdravení, která se udála po zjevení, např. Haníja Ghattásová z hornoegyptského Asijútu vypověděla, že poté, co byla svědkem jednoho z mariánských zjevení v Zejtúnu, se jí zázračně vrátil zrak.[6] Dalším příkladem je případ sedmileté dívky, která byla na smrtelné posteli a poté, co byla přenesena do kostela Panny Marie v Zejtúnu se zázračně uzdravila ze záhadného neurologického onemocnění.[7]
Mariánská zjevení pokračovala. Bohorodička se zjevovala u chrámu i několikrát týdně. Její zjevení měla různou podobu. Někdy byla vidět celá postava, jindy pouze busta oklopená světlem. Panna Maria se dokonce po střeše chrámu pohybovala a žehnala přítomnému lidu. Byla dokonce spatřena s olivovou ratolestí v ruce. Při některých zjeveních se objevovala i v podobě třpytivého bílého oblaku či jen v podobě světla připomínající holubice. Ke kostelu Panny Marie se rychle začaly sjíždět tisíce lidí různých vyznání, klerici i laici. Zjevení tak byla zaznamenána mnoha očitými svědky. Byla dokonce zachycena na fotografiích a zprávy o nich byly publikovány v řadě novin, včetně New York Times. Tehdejší koptský papež, svatý Cyril VI., dokonce pověřil zvláštní komisi biskupů, která měla prozkoumat celou situaci. Cyril pak vydal oficiální stanovisko, ve kterém pravost mariánských zjevení potvrdil. Egyptská vláda postoj Koptské ortodoxní církve nepopřela, neměla totiž pro celou událost žádné racionální vysvětlení.[8] Interpretace těchto mariánských zjevení je tedy založena především na osobních svědectvích přímých účastníků a na oficiálním stanovisku Koptské ortodoxní církve.
Ačkoliv zjevení Panny Marie v Zejtúnu postupně ustávala (byla pozorována do roku 1971), příliv koptských poutníků prosící přesvatou Bohorodičku o zázrak trvá.[9] Patří k nejvýznamnějším koptským místům v Káhiře a mariánská zjevení, která se na tomto místě odehrála před více než 50 lety, jsou stále prostoupeny atmosférou chrámu. Událost se navíc každoročně v kostele připomíná 2. dubna, tedy v den Mariina prvního zjevení.[10]
Dnešní sídlo koptských papežů
Ve výčtu významných koptských chrámů v egyptské metropoli nelze opominout Katedrálu svatého Marka, současné sídlo hlav Koptské ortodoxní církve. Katedrála je zasvěcena apoštolovi Egypta, svatému Markovi Evangelistovi, který je zároveň pokládán za prvního egyptského biskupa.[11] Koptští papežové jsou proto považováni za jeho nástupce. Byl to právě Marek, který se podle Koptů zasloužil o rozšíření křesťanství v jejich zemi. K víře v Krista přivedl četné zástupy lidí. Alexandrie se posléze stala jedním z hlavních center křesťanského Východu.[12] Nelze však vyloučit přítomnost křesťanů v Egyptě již před příchodem svatého Marka, neboť zde existovala početná židovská komunita, do níž mohla křesťanská zvěst proniknout ještě před misijním působením tohoto apoštola.[13] Je však třeba připomenout, že Marek nebyl prvním historicky doloženým alexandrijským episkopem. Tím byl až Démétrios, který svůj úřad zastával od roku 189, tedy více než století po předpokládané Markově mučednické smrti.[14] Apoštolský původ koptské církve skrze působení Marka na území Egypta je i přes tuto skutečnost výrazně zakořeněn v tamní tradici a představuje jeden z pilířů náboženské identity egyptských křesťanů.[15]
Katedrála vznikla i díky podpoře tehdejšího egyptského prezidenta Gamála ʿAbd an-Násira (1956–1970), který byl ke křesťanské komunitě velmi vstřícný a usnadňoval jí i stavbu nových chrámů. Nelze přehlédnout ani zásluhy koptského hierarchy Cyrila, který se na prezidenta v této žádosti obrátil. Projekt stavby nového koptského katedrálního chrámu měl tak důležitou podporu z pater vysoké politiky.[16] K podpoře výstavby nových koptských kostelů přispíval také vzájemný respekt mezi prezidentem a patriarchou, přičemž významnou zprostředkující úlohu v tomto procesu sehrál an-Násirův spolupracovník Muhammad Hasanajn Hajkal (1923–2016). An-Násir rovněž prosadil model, v jehož rámci církev předkládala vlastní kandidáty do parlamentu, jejichž nominace následně podléhala prezidentskému schválení.[17] Jeho vize o vybudování sekulárního státu byla prosazována mj. zrušením církevních i islámských soudů. Současně tvrdě potlačoval aktivity Muslimského bratrstva, čímž posiloval větší pocit bezpečí pro egyptské křesťany.[18] V an-Násirově éře nicméně docházelo k oslabování vlivu koptské elity, jež v důsledku agrární reformy ztratila významnou část svého majetkového zázemí. Tento proces následně přispěl k emigraci řady zámožných Koptů, ale i muslimů, na Západ.[19] Cyril však tyto an-Násirovy kroky podporoval, zejména pokud šlo o využití zabrané půdy pro různé industriální projekty či odpor vůči kolonialismu a imperialismu. Koptská ortodoxní církev se tak v an-Násirově éře a Cyrilova pontifikátu stala významným partnerem egyptské vlády a podporovatelem režimu.[20] Není proto překvapivé, že stavba nové katedrály byla realizována právě v této době. Právě tento zmíněný politicko-společenský kontext mohl být jedním z hlavních faktorů, proč egyptská vláda tehdy k mariánským zjevením v Zejtúnu nezaujala kritické stanovisko a neotevřela kolem nich širší veřejnou debatu, v důsledku čehož jejich interpretace zůstala výhradně v rovině církevního diskurzu, jenž byl následně stvrzen oficiálním stanoviskem předloženým Cyrilem v květnu 1968.
Základní kámen katedrály, jednoho z největších křesťanských svatostánků na africkém kontinentu, byl položen v roce 1965 právě samotným an-Násirem, který se zúčastnil i jejího vysvěcení o tři roky později. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil i etiopský císař Haile Selassie I.[21] (1930–1974). Před vysvěcením katedrály byla koptské církvi římskými katolíky vrácena část relikvie svatého Marka, která je v chrámu dodnes uložena. Svaté ostatky apoštola Egypta byly odvozeny z Egypta do Itálie benátskými kupci v roce 828.[22] Slavnosti vysvěcení katedrály se mj. na důkaz prohloubení ekumenického dialogu Koptské ortodoxní církve a Římskokatolické církve zúčastnil i zástupce Svatého stolce.[23]
Katedrála svatého Marka představuje nejen významný svatostánek, ale i symbol Koptské ortodoxní církve a jejích věřících, kteří tvoří nejpočetnější křesťanskou komunitu na Blízkém východě. Součástí katedrály je také kaple se svatými ostatky Athanasia Alexandrijského, jednoho z nejvýznamnějších alexandrijských biskupů, ochránce nikájské ortodoxie a horlivého odpůrce ariánské hereze[24], zbudovaná u příležitosti 1600 let od jeho zesnutí v roce 373.[25]
Závěr
Představené koptské kostely v Káhiře ukazují, že význam sakrálního prostoru pro egyptské křesťany nespočívá pouze v jeho starobylosti či umělecké hodnotě, ale především v jeho schopnosti uchovávat a zpřítomňovat dějiny koptského křesťanství v horizontu současné spirituality a živé tradice tamních věřících. Tradice spojené s pobytem Svaté rodiny v Egyptě, narativy o mariánských zjeveních v Zejtúnu i dějiny související s přesunem patriarchálního centra do Káhiry a se zbudováním novodobé Katedrály svatého Marka ukazují, že tyto svatostánky představují místa, v nichž se přirozeně prolínají dávné dějiny koptské církve s novodobou duchovní zkušeností jejích věřících.
Káhirské kostely tak nejsou pouze svědky minulosti, nýbrž prostory, v nichž dějiny koptské církve nadále ožívají v poutní tradici, současné spiritualitě i náboženském vědomí koptských křesťanů. Zároveň je však třeba dodat, že představené svatostánky nepředstavují jediná významná poutní místa na území egyptské megapole, neboť Káhira ukrývá nespočet dalších pozoruhodných chrámů a lokalit spojených s dějinami křesťanství v zemi na Nilu. Přiblížení dějin těchto vybraných kostelů tak může čtenáře vést i k hlubšímu poznávání dalších koptských svatostánků v samotné Káhiře i v dalších částech Egypta. Právě v této kontinuitě mezi minulostí a přítomností spočívá jejich mimořádný význam nejen pro samotné Kopty, ale i pro chápání Káhiry jako jednoho z nejvýznamnějších center křesťanského Východu a Egypta jako destinace pro poutníky z celého světa.
Poznámky:
[1] Podle slov bývalého koptského papeže Šinúdy III. (1971–2012) není překvapivé, že se Matka Boží zjevila právě v Egyptě, neboť podle místní tradice v této zemi spolu se svým synem, Ježíšem Nazaretským, nějakou dobu žila. The Team of “The Virgin of Zeitoun” Magazine, The Church of Virgin Mary at Zeitoun, Cairo: The Church of Virgin Mary at Zeitoun, 2006. Zejtún navíc leží nedaleko od Mataríje, kde Svatá rodina měla pobývat a kde se nachází tzv. Strom Panny Marie, ale také zázračná studna. Meinardus, Two Thousand Years of Coptic Christianity, s. 21–22; Mlada Mikulicová, Poutníci v zemi na Nilu: posvátná místa koptských křesťanů, Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2024, s. 196
[2], Mikulicová, Poutníci v zemi na Nilu: posvátná místa koptských křesťanů, s. 196; The Team of „The Virgin of Zeitoun” Magazine, The Church of Virgin Mary at Zeitoun.
[3] The Team of “The Virgin of Zeitoun” Magazine, The Church of Virgin Mary at Zeitoun.
[4] Mikulicová, Poutníci v zemi na Nilu: posvátná místa koptských křesťanů, s. 197; The Team of “The Virgin of Zeitoun” Magazine, The Church of Virgin Mary at Zeitoun.
[5] Mikulicová, Poutníci v zemi na Nilu: posvátná místa koptských křesťanů, s. 197.
[6] The Team of “The Virgin of Zeitoun” Magazine, The Golden Jubilee of the Apparition of The Virgin Mary at Zeitoun, Cairo: Patriarchate of the Coptic Orthodox in Cairo – The Church of the Virgin St. Mary at Zeitoun, 2018, s. 64–65.
[7] The Team of Virgin of Zeitoun Magazine, The Golden Jubilee of the Apparition of The Virgin Mary at Zeitoun, s. 67.
[8] Mikulicová, Poutníci v zemi na Nilu: posvátná místa koptských křesťanů, s. 198; The Team of “The Virgin of Zeitoun” Magazine, The Church of Virgin Mary at Zeitoun.
[9] Mikulicová, Poutníci v zemi na Nilu: posvátná místa koptských křesťanů, s. 198
[10] The Team of “The Virgin of Zeitoun” Magazine, The Church of Virgin Mary at Zeitoun.
[11] Pope Shenouda III, The Beholder of God Mark the Evangelist: Saint and Martyr, Santa Monica: St. Peter and St. Paul Coptic Orthodox Church, 1995, s. 7.
[12] Pope Shenouda III, The Beholder of God Mark the Evangelist: Saint and Martyr, s. 45-46.
[13] Morgan, History of the Coptic Orthodox People and the Church of Egypt, s. 8.
[14] Christian Cannuyer, Coptic Egypt: The Christians of the Nile, London: Thames & Hudson Ltd, 2009 16, 20
[15] Tadros Yacoub Malaty, Introduction to the Coptic Orthodox Church, [místo vydání, nakladatel a rok vydání neuvedeny], s. 22.
[16] Magdi Guirguis a Nelly van Doorn-Harder, The Emergency of the Modern Coptic Papacy: The Egyptian Church and Its Leadership from the Ottoman Period to the Present, Cairo – New York: The American University in Cairo, 2011, s. 137.
[17] Andrawes a Orr-Andrawes, Coptic Christians and Muslims in Egypt: Two Communities, One Nation, s. 176–177.
[18] S. S. Hasan, Christians versus Muslims in Modern Egypt: The Century-Long Struggle for Coptic Equality, Oxford: Oxford University Press, 2003, s. 104.
[19] Andrawes a Orr-Andrawes, Coptic Christians and Muslims in Egypt: Two Communities, One Nation, s. 176;
[20] Guirguis a van Doorn-Harder, The Emergency of the Modern Coptic Papacy: The Egyptian Church and Its Leadership from the Ottoman Period to the Present, s. 135.
[21] Etiopský císař byl věřícím Etiopské ortodoxní církve Tewahedo, tedy sesterské církve Koptské ortodoxní církve, a byl ve své zemi označován za „ochránce víry“. Viz Aymro Wondmagegnehu a Joachim Motvu (eds.), The Ethiopian Orthodox Church, Addis Ababa: The Ethiopian Orthodox Mission, 1970, s. 116–119.
[22] Guirguis a van Doorn-Harder, The Emergency of the Modern Coptic Papacy: The Egyptian Church and Its Leadership from the Ottoman Period to the Present, s. 137.
[23] Pope Shenouda III, The Beholder of God Mark the Evangelist: Saint and Martyr, s. 129.
[24] Johannes Quasten, Patrology. Volume III: The Golden Age of Greek Patristic Literature From the Council of Nicaea to the Council of Chalcedon, Notre Dame: Ave Maria Press, [rok vydání neuveden], s. 20.
[25] Pope Shenouda III, The Beholder of God Mark the Evangelist: Saint and Martyr, s. 129.
Náhledový obrázek z Koptského muzea. Všechny fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Role zázraků v náboženstvích, Dingir 28 (2), 2025.
téma Posvátný prostor, Dingir 29 (2), 2026.
Související články:
