Článek je koncipován jako třídílný průvodce po vybraných káhirských kostelích Koptské ortodoxní církve, která náleží do společenství tzv. starobylých orientálních či nechalkedonských církví. Přestože bývá egyptská metropole v povědomí mnoha návštěvníků spojována především s islámským kulturním dědictvím, nachází se na jejím území mimořádně bohatá paleta křesťanských svatostánků, díky nimž lze Káhiru chápat také jako jedno z významných center křesťanského Východu a křesťanské poutní tradice. První část článku je věnována Chrámu svatých Sergia a Bakcha, který je tradičně považován za jeden z nejstarších křesťanských chrámů v Egyptě a jehož význam je úzce spojen především s tradicí pobytu Svaté rodiny na území současné Koptské Káhiry.
K otázce stáří chrámu
Obecně se má za to, že nejstarším kostelem v Egyptě je Chrám svatých Sergia a Bakcha (někdy označovaný též jako Abu Sarga) v Koptské Káhiře.[1] Kostel je zasvěcen mučedníkům Sergiovi a Bakchovi, kteří přijali mučednickou korunu zřejmě za vlády římského císaře Galeria v Sýrii na začátku 4. století. Kult těchto světců nabyl významu zejména na křesťanském Východě.[2]
Současný kostel byl zbudován na přelomu 7. a 8. století za vlády umájjovského správce Egypta ʿAbd al-ʿAzīz ibn Marwāna,[3] bratra chalífy ʿAbd al-Malika, resp. za působení koptského hierarchy Jana III., který svůj úřad zastával v letech 677–686.[4] Stavbu kostela za vlády ʿAbd al-ʿAzīz ibn Marwāna datoval i melchitský alexandrijský patriarcha Eutychés, jenž vykonával svůj úřad v 10. století.[5]
Místní tradice spojuje vznik kostela s místem pobytu Svaté rodiny, konkrétně s prostorem současné chrámové krypty. Německý badatel specializující se na křesťanskou architekturu Peter Grossmann však akcentoval, že krypta byla vybudována až po vysvěcení kostela. Vyprávění lokalizující pobyt malého Ježíše Krista do krypty chrámu svatých Sergia a Bakcha tak zřejmě vyrůstají z narativů místních dragomanů, totiž tlumočníků, kteří působili také jako průvodci.[6] Oblast dnešní Koptské Káhiry byla tradičně spojována s pobytem Svaté rodiny,[7] proto není překvapivé, že právě tento kostel byl v místní tradici, utvářené i lidovými vyprávěními, označován za jedno z míst jejího přebývání.[8] Tato místa spojená se zázraky byla následně zaznamenávána v itinerářích pouti Svaté rodiny.[9]
Tradice Svaté rodiny v prostoru chrámové krypty
Na otázku stáří kostela tak nelze podat zcela uspokojivou odpověď, která by harmonicky propojila historicky verifikovatelná fakta s koptskou živou tradicí o pobytu Ježíše Krista a Jeho rodiny v tomto místě. S jistotou však lze konstatovat, že jde o starobylý křesťanský chrám, který je cílem poutí věřících různých křesťanských denominací. Zvláštní význam přitom náleží kryptě, jež současně plní funkci liturgického prostoru, v němž se každoročně při bohoslužbě připomíná příchod Svaté rodiny do Egypta[10].
Pro Kopty je pobyt Svaté rodiny v jejich zemi důležitým prvkem živé tradice a mnozí jej považují za počátek christianizace Egypta. Jsou náležitě hrdí na příběhy spojené se Svatou rodinou a mají za to, že se křesťanství v zemi na Nilu šířilo velmi rychle právě díky její přítomnosti.[11] To potvrdil také jeden z nejvýznamnějších koptologů minulého století Aziz S. Atiya, pod jehož vedením vznikla osmisvazková Koptská encyklopedie, ačkoliv připustil, že je velmi náročné odlišit legendy od historicity popisovaných událostí spojených se Svatou rodinou.[12] Přestože tyto legendární až romantické příběhy nejsou příliš plausibilní, jsou hluboce zakořeněny v duchovnosti koptských křesťanů do dnešních dnů a ovlivňují chápání dějin koptské církve jejími věřícími.[13]
Východiskem této tradice je stručná zmínka v Matoušově evangeliu (2,13–23) o pobytu Svaté rodiny v Egyptě,[14] kam se uchýlila před Herodovým vražděním betlémských chlapců mladších dvou let a kde setrvala až do jeho smrti. Z této biblické události se postupně rozvinula bohatá tradice o pobytu Svaté rodiny v Egyptě, doprovázená četnými legendárními narativy o zázracích připisovaných malému Ježíši.[15] Příběhy o putování Svaté rodiny v údolí Nilu mají mj. základ v apokryfních textech.[16]
Itinerář trasy Svaté rodiny v Egyptě byl však plně zformován až v období středověku[17], tedy dávno po údajné události pobytu malého Ježíše v egyptské zemi. Přední česká odbornice na koptské křesťanství Mlada Mikulicová upozornila, že tyto legendy často nesou rysy staroegyptských magických povídek, zároveň však zůstávají hluboce zakořeněny v současné spiritualitě koptských křesťanů. I proto se koptští archeologové a církevní historici soustavně zabývají výzkumem lokalit spojovaných se Svatou rodinou, na nichž jsou nezřídka identifikovány pozůstatky raně křesťanských svatyň.[18] Abu Serga není v tomto případě výjimkou.
Chrám svatých Sergia a Bakcha mezi Babylónem a patriarchální tradicí
Bývalý ředitel Koptského muzea v Káhiře Raouf Habib předložil hypotézu, že křesťanský chrám byl na místě současného Chrámu svatých Sergia a Bakcha postaven na začátku 3. století.[19] Nápis nad kryptou v samotném kostele dokonce tvrdí, že chrám byl postaven již v 1. století, tedy v dobách apoštolů! Je možné, že v raně křesťanské době zde chrám skutečně stál, neboť v této oblasti žilo mnoho Židů již za Kristova pozemského života.[20] Existuje také hypotéza, kterou předložila autorka zabývající se koptským křesťanstvím a novinářka Jil Kamilová, že na místě současného kostela skutečně stála křesťanská svatyně, kterou užívali římští vojáci přebývající v pevnosti Babylón, vně které je chrám zbudován. Římští vojáci se zde nechávali i křtít. Kamilová uvedla, že kostel pak připadl Koptům, poté co byl využíván melchity, tedy stoupenci chalkedonského sněmu[21].[22]
Římská pevnost Babylón pochází z raného římského období. Byla zbudována na strategickém místě pod Nilskou deltou na hranicích Horního a Dolního Egypta a byla rozšířena za vlády císařů Trajána (98–117) a Arkadia (395–408). Název Babylón pravděpodobně pochází ze staroegyptského jména této lokality Pr-Hapi-n-lwnw, které lze přeložit jako Nilský dům Heliopole, neboť v této oblasti byl zbudován nilometr. Egyptský název lokality pak Řekům připomínal právě jméno Babylón.[23] Hypotéza o existenci křesťanského chrámu vně římské pevnosti se proto jeví jako historicky plausibilní.
Pravděpodobně prvním koptským hierarchou, který byl do tohoto úřadu uveden v Chrámu svatých Sergia a Baccha byl Izák (686–689),[24] nástupce Jana III.[25] Habib jméno patriarchy Izáka v souvislosti s jeho zvolením do úřadu hlavy Koptské ortodoxní církve v tomto chrámu nezmínil. Uvedl, že to byl až Šenúta I. (858–880),[26] který byl jako první zvolen do úřadu patriarchy v Chrámu zasvěceném Sergiovi a Bakchovi.[27] O zvolení Šenúta I. patriarchou koptské církve zmínil v souvislosti s dějinami chrámu také Meinardus, neuvedl však, že byl prvním patriarchou zvoleným na tomto místě.[28] Ani v tomto ohledu se koptské zdroje neshodnou. Význam kostela podtrhuje skutečnost, že v něm skutečně byli uváděni do úřadu někteří koptští patriarchové, a to až do začátku 12. století.[29]
Vně bývalé římské pevnosti Babylón se nachází ještě další dva kostely, které jsou spojeny s pobytem Svaté rodiny, a to tzv. kostel zvaný al-Muʿallaqa zasvěcený Bohorodičce, jemuž bude věnována další část článku, a řecký pravoslavný chrám zasvěcený svatému Jiří.[30]
Poznámky:
[1] Gawdat Gabra a Anthony Alcock, Cairo: The Coptic Museum & Old Churches. Cairo: The Egyptian International Publishing Company – Longman, 2019, s. 118; Otto F. A. Meinardus, Two Thousand Years of Coptic Christianity, Cairo: The American University in Cairo Press, 2015, s. 184.
[2] Raouf Habib, The Ancient Coptic Churches of Cairo, Cairo: Mahabba Bookshop, 1979, s. 28; Gabra a Alcock, Cairo: The Coptic Museum & Old Churches;
[3] Habib, The Ancient Coptic Churches of Cairo, s. 25.
[4] C. Detlef G. Müller, “John III, the Merciful”, otištěno v: Coptic Encyclopedia. Volume IV. Aziz S. Atiya (eds.). New York – Dom Mills: Macmillan Publishing Company – A Division of Macmillan, Inc., 1991, s. 1337. – Habib poznamenal, že datace vzniku původního kostela zasvěcenému Sergiovi a Bakchovi je nejasná. Někteří historici jeho vznik datují dokonce do 5. století. Habib, The Ancient Coptic Churches of Cairo, s. 25. Kostel datovali do 5. století také Bagnall a Rathbone. Roger S. Bagnall a Dominic W. Rathbone (eds.), Egypt from Alexander to the Copts: An Archeological and Historical Guide, Cairo: The American University in Cairo Press, 2008, s. 89.
[5] Habib, The Ancient Coptic Churches of Cairo, s. 25.
[6] Peter Grossmann, “Babylon”, otištěno v: Coptic Encyclopedia. Volume II. Aziz S. Atiya (eds.). New York – Dom Mills: Macmillan Publishing Company – A Division of Macmillan, Inc., 1991, s. 318.
[7] Meinardus, Two Thousand Years of Coptic Christianity, s. 22.
[8] Mlada Mikulicová, „,Z Egypta jsem povolal svého syna‘. Koptské pouti po stopách svaté rodiny“, otištěno v: „Kráčej s rukou na Pánově pluhu…“ Podoby studií křesťanského Východu v 21. století. Michalu Řoutilovi k padesátinám. Jana A. Nováková (eds.). Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2023, s. 191.
[9] Mikulicová, „,Z Egypta jsem povolal svého syna‘. Koptské pouti po stopách svaté rodiny“, s. 191–192.
[10] Gabra a Alcock, Cairo: the Coptic Museum & Old Churches, s. 120–121; Habib, The Ancient Coptic Churches of Cairo, s. 28.
[11] Medhat Ibrahim, “The History of the Coptic Church The Holy Family in Egypt,” Mighty Arrows Magazine, 2002, s. 10.
[12] Aziz S. Atiya, A History of Eastern Christianity, London: Methuen & Co Ltd, 1968, s. 24.
[13] Atiya, A History of Eastern Christianity, s. 22, 24.
[14] Mikulicová, „,Z Egypta jsem povolal svého syna‘. Koptské pouti po stopách svaté rodiny“, s. 191.
[15] Mikulicová, „,Z Egypta jsem povolal svého syna‘. Koptské pouti po stopách svaté rodiny“, s. 191–192, 193–194.
[16] Janet A. Timbie, “Coptic Christianity”, otištěno v: The Blackwell Companion to Eastern Christianity. Ken Parry (eds.), Malden – Oxford – Carlton: Blackwell Publishing, 2007, s. 95.
[17] Jedním ze základních pramenů pro novodobé určení trasy pouti Svaté rodiny v Egyptě je tzv. Theofilovo vidění, spis z období středověku, jehož autorství bylo připisováno alexandrijskému arcibiskupu Theofilovi (385–412), horlivému mariánskému ctiteli a odpůrci pohanství. Je ale tedy vysoce nepravděpodobné, že autorem tohoto spisu je samotný alexandrijský hierarcha, jedná se tedy o pseudoepigraf. Spanel tento spis ani nezmínil ve výčtu jeho děl. Mikulicová, „,Z Egypta jsem povolal svého syna‘. Koptské pouti po stopách svaté rodiny“, s. 197. Donald B. Spanel, “Theophilus”, Coptic Encyclopedia. Volume VII. Aziz S. Atiya (eds.). New York – Dom Mills: Macmillan Publishing Company – A Division of Macmillan, Inc., 1991, s. 2247, 2251–2252.
[18] Mikulicová, „,Z Egypta jsem povolal svého syna‘. Koptské pouti po stopách svaté rodiny“, s. 192, 194, 195.
[19] Habib, The Ancient Coptic Churches of Cairo, s. 28.
[20] Mikulicová, „,Z Egypta jsem povolal svého syna‘. Koptské pouti po stopách svaté rodiny“, s. 204.
[21] Slovo melchita (ze semitského kořene m-l-k, tj. císař) označuje osobu, která následuje víru římského císaře, resp. uznává chalkedonskou christologii, která byla Kopty odmítnuta. Yohanna Naseef Sh. Meshreki, Saint Mark the Apostle and the Honest Servant and His Church in Alexandria, Alexandria: St. Mark Coptic Orthodox Church, 2008, s. 40–41; Vincenzo Poggi, „Melchitská církev“, otištěno v: Encyklopedický slovník křesťanského Východu. Edward G. Farrugia (eds.). Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2008, s. 582.
[22] Jil Kamil, Christianity in the Land of the Pharaohs: The Coptic Orthodox Church, Cairo: The American University in Cairo Press, 2002, s. 211.
[23] Někteří antičtí autoři se mylně domnívali, že osada Řeky nazývaná Babylón na východním břehu Nilu byla skutečně postaven Babylóňany. Grossmann, “Babylon”, s. 317. Viz též Gabra a Alcock, Cairo: The Coptic Museum & Old Churches, s. 115, 116.
[24] Subhi Y. Labib, “Isaac”, otištěno v: Coptic Encyclopedia. Volume IV, s. 1303.
[25] Gabra a Alcock, Cairo: The Coptic Museum & Old Churches, s. 118.
[26] Subhi Y. Labib, “Shenute I”, otištěno v: Coptic Encyclopedia. Volume VII, s. 2133.
[27] Habib, The Ancient Coptic Churches of Cairo, s. 29.
[28] Meinardus, Two Thousand Years of Coptic Christianity, s. 184.
[29] Habib, The Ancient Coptic Churches of Cairo, s. 29.
[30] Kamil, Christianity in the Land of the Pharaohs: The Coptic Orthodox Church, s. 23.
Náhledový obrázek z Koptského muzea. Všechny fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma Posvátný prostor, Dingir 29 (2), 2026.
Související články:
