Mariánská zjevení v bosenské obci Medžugorje jsou významným, ale také často diskutovaným fenoménem současného katolického křesťanstva. Díky nim tvoří Medžugorje spolu s francouzskými Lurdami a portugalskou Fatimou trojici nejvíce navštěvovaných poutních míst v Evropě. Zbožné nadšení, provázené řadou svědectví o zázracích, ale i kritické diskuse o poselství a kontroverzní činy, které zjevení provázejí, dosud narážely na absenci církevního rozhodnutí, zda zjevení jsou pravá, nebo nikoli. Norma Kongregace pro nauku víry, podle níž by bylo možné k takovému rozhodnutí dospět, předpokládá zdlouhavý proces, který v případě Medžugorje dokonce ještě ani nemohl být zahájen, protože tamní zjevení, probíhající od roku 1981, nejsou ještě ukončena.
Nepružné církevní předpisy z roku 1978 byly v loňském roce nahrazeny novými Normami pro postup při rozlišování údajných nadpřirozených jevů,[1] vydanými Dikasteriem pro nauku víry, jak se v současnosti nazývá bývalá Kongregace. O těchto nových Normách referoval v novém čísle Revue církevního práva[2] dr. Stanislav Přibyl.[3] Ve svém článku (je k dispozici zde) konstatoval, že „namísto jednoznačného řešení nadpřirozeného charakteru zjevení nabízí hmotně právní část nových norem šest odstupňovaných variant rozhodnutí (voti finali) ohledně jejich uznávání:
1. Nihil obstat se přímo nevyslovuje k nadpřirozenému charakteru zjevení či jevu, avšak potvrzuje působení Ducha a absenci znepokojivých nebo rizikových skutečností. Místní biskup může za těchto okolností ocenit pastorační význam zjevení, podporovat jeho šíření a povolit poutě na posvátné místo, s nímž je zjevení spjato.
2. Prae oculis habeatur uznává určitá pozitivní znamení, avšak nachází rovněž některé dosud nejasné prvky, jež vyžadují ještě další rozlišování a dialog, vedený především ze strany diecézního biskupa, jakož i přezkoumání spisů či poselství z hlediska nauky církve.
3. Curatur zjišťuje podezřelé prvky, avšak povědomí o zkoumaném jevu je již značně rozšířeno a lze rovněž ověřovat jeho duchovní plody. Za těchto okolností nebude biskup usilovat o šíření takového jevu a bude se spíše snažit nabízet alternativy či pastorační řešení.
4. Sub mandato nevyjadřuje podezření z hlediska samotného jevu, nýbrž ohledně konkrétních jednotlivců, rodin či skupin, které jej nevhodným způsobem využívají, ať z hlediska ekonomického, morálního či pastoračního, přičemž preferují vlastní iniciativy a obchází diecézního biskupa. Proto se biskup nebo delegát Svatého stolce postará o vyjasnění nebo dohodu, pakliže to ovšem bude možné.
5. Prohibeatur et obstruatur se týká podezřelých případů, ačkoliv i ty mohou vykazovat určité pozitivní prvky. Aby však biskup předešel zmatkům či pohoršení, má veřejně prohlásit, že není dovoleno tyto jevy propagovat, a má také působit formou katechezí, jež by věřícím objasnily, v čem jsou údajná zjevení zavádějící.
6. Declaratio de non supernaturalitate znamená výslovné odmítnutí jakékoli známky nadpřirozeného původu či působení. Biskup musí v těchto případech vydat dekret, který má obsahovat odůvodnění na základě prokázaných skutečností, například pokud byli domnělí vizionáři či svědkové přistiženi při lži.“
Nové Normy potvrzují svobodu každého věřícího osobně přijmout či nepřijmout pravost uznaného zjevení.
Jak Stanislav Přibyl dále popisuje, na základě nových Norem vydalo Dikasterium pro nauku víry nótu Regina della pace (Královna míru), v níž rozebírá údajná Mariina poselství. Přiznává jim pozitivní hodnotu a zároveň obšírně poukazuje i na kontroverzní prvky v jejich obsahu i na problematické doprovodné jevy. Přibyl cituje i rozhodující větu ze závěrečné části nóty: „Faktické prvky, jež jsou shromážděné v této nótě, dovolují uznat, že jsou splněny podmínky pro udělení nihil obstat.“ Příznivé hodnocení ovšem provází i požadavek, aby v medžugorské farnosti působil zvláštní apoštolský vizitátor a dohlížel na jevy a aktivity, které zjevení provázejí.
Poznámky:
[1] Norme per procedere nel discernimento di presunti fenomeni soprannaturali, in: Bollettino Sala stampa della Santa Sede, 17. 5. 2024. Papež František podepsal normy 4. května 2024 a jejich vstup v účinnost byl stanoven na 19. května 2024.
[2] PŘIBYL, Stanislav, Nové církevní normy o rozlišování údajně nadpřirozených jevů a jejich aplikace na medžugorská zjevení, Revue církevního práva XXXI (99/2), 2025, s. 9–23.
[3] Doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., Th.D., JC.D., je knězem katolické Arcidiecéze pražské. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu kanonického práva na Institutu obojího práva při Papežské Lateránské univerzitě v Římě. Na Právnické fakultě Trnavské univerzity v Trnavě získal docenturu na základě své habilitace Tschechisches Staatskirchenrecht nach 1989 (České konfesní právo po roce 1989). Je soudcem Metropolitního církevního soudu v Praze, vyučujícím církevního a světského práva na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, vědeckým pracovníkem Ústavu pro právní otázky náboženské svobody na Právnické fakultě Trnavské univerzity v Trnavě a duchovním správcem kostela Nanebevzetí Panny Marie a Karla Velikého v Praze na Karlově.
Náhledová fotografie kostela v Medžugorje: Dr Korom, Flickr.
Psali jsme v Dingiru:
téma:Mariánská hnutí dnes, Dingir 5 (3), 2002.
téma: Role zázraků v náboženstvích, Dingir 28 (2), 2025, obsah.
Související články:
