Zázrak je výzva pro mysl: rozhovor s Rishim Amara Nimai Dasem o zázracích svámího Višvánandy

Rishi Amara Nimai Das je žákem Paramahamsy Šrí Svámího Višvánandy, učitele indických tradic, kolem něhož vzniklo společenství Bhakti Márga. (O poslední návštěvě gurudžího – jak ho jeho žáci s láskou nazývají – jsme psali zde a zde). Riši je původem Slovák, ale dlouhé roky žil v Rakousku, i přesto mluví výborně slovensky. Jeho satsangy v angličtině (některé docela krátké) jsou zde.

Jedním ze zázraků  svámího Višvánandy je vibhúti, svatý popel, který Višvánanda materializuje z čirého vzduchu. Je to projev toho, že je siddhi, tedy že má nadpřirozené schopnosti? Jak je získal?

Nevím, zda je svatý popel nejznámější… Tyto věci se dějí nikoli jako show, která by měla přilákat hodně lidí, ale jako připomínka toho, že existuje božská říše. Když se takové věci stávají, máme dvě možnosti. První je pochybovat a druhou možností je připustit, že nechápu, co se teď stalo, ale je možné, že to existuje. V takových momentech máme možnost si rozmyslet, co budeme krmit: pochybnost, anebo otevřenou mysl. A siddhi… Neřekl bych, že gurudží získal siddhi. On se narodil jako neobyčejné děcko. Vícekrát o tom vyprávěl v rozhovorech, že jeho láska k Bohu byla mimořádná: s kamarády dělal obřady, sbíral svaté obrázky, jeho matka se divila, že mluví pořád o Bohu a ne o obyčejných věcech jako jiné děti. A pak, když je správný čas, tak se stávají i mimořádné události.

Materializace vibhúti se děje tedy spíš v soukromí než na veřejnosti?

Gurudží se velmi změnil. Když byl malý, velmi dováděl a byl hravý. Když jsem ho poznal v roce 2014, věci jako materializace se děly častěji, ale ne na stadionech nebo na tribunách, jenom mezi několika lidmi. Vždycky by ale mělo platit, že lidé za ním nepřicházejí kvůli tomu. Guru není showman. Pro člověka, který to vidí, to nemá být kuriozita, ale připomenutí božského světa.

Materializací vibhúti byl znám Satja Sáí Bába (1926–2011), který měl v Indii desítky milionů následovníků a několik tisíc i v jiných částech světa. Stejně jako u svámího Višvánandy byl i jeho mahávátarem Babádží, duchovní učitel, který zde na zemi údajně působí už 5 tisíc let. Je nějaké spojení mezi Satja Sáí Bábou a Višvánandou a mezi českými žáky těchto dvou učitelů?

Někteří žáci Satja Sáí Báby chodí k nám, respektujeme je a oni respektují nás, což je podle mého názoru to nejdůležitější, ale nespolupracujeme ani nemáme společné projekty. Když byl gurudží mladší, se Sáí Bábou se setkal.

Materializuje svámí Višvánanda ještě jiné předměty kromě vibhúti?

Ano, ale ne veřejně. Dělá to v soukromí. A já nemám dobrý pocit z toho, když o tom mluvíme. Jak jsem řekl, gurudží nechce, aby k němu lidé chodili kvůli tomu. Je to soukromé, je to jen pro toho člověka, je to velmi intimní věc, která člověku pomůže se zdravím nebo s negativitou mysli. A pak také – tyto věci jsou velmi kritizované. Když je někdo vidí a nepochopí je, není to pro něj dobré. Lidé pak řeknou, že gurudží je čarodějník, že chce lidmi manipulovat. Takže například když je Ratha Játrá a gurudží tvoří Šivovy lingamy, je to bez kamery a bez jakéhokoli záznamu. Nechce, aby z toho bylo show.

Chápu, že z tématu zázraků nemáte dobrý pocit. Ale je přece důležité, aby vynikl rozdíl mezi Višvánandou a Sáí Bábou. Veřejné působení Sáí Báby připomínalo show.  

U Višvánandy o materializace vlastně vůbec nejde, jsou to jen maličkosti. Když se mě někdo zeptal, proč věřím ve Višvánandovo božství, nikdy jsem nemluvil o materializaci. Věřím v něj na základě své zkušenosti, díky lásce k Bohu, která ve mně vznikla. To je pro mě ta kvalita, proč je můj mistr.

Mají také Višvánandovi žáci schopnost materializovat? Ptám se proto, že ve 166. verši Gurugíty je napsáno: „Všichni, kdo v modlitbě recitují Gurigítu, bezpochyby získají veškeré siddhi, dovednosti, potěšení, bohatství i osvobození.“ Svámí Višvánanda ve svém komentáři[1] tento slib potvrzuje a čtení a recitaci Gurugíty naléhavě doporučuje.

Jeho žáci mají různé schopnosti, ale nikoli materializovat. To, co se u jeho žáků manifestuje, je spíš láska k Bohu nebo soucit s lidmi. Siddhi schopnosti se mohou stát i překážkou. Když lidé mají ještě silné ego a projeví se u nich siddhi schopnosti, identifikují se s těmito schopnostmi tak, že spirituálně padnou ještě hlouběji, než kde byli předtím. Začnou si myslet, že jsou lepší než druzí lidé, že stojí nad nimi, protože „já léčím lidi“, já, já, já.

Ty materializace pro vás tedy nejsou důkazem.

Jak jsem řekl, důležitá je pro mě zkušenost. A pak to, co se v sanskrtu nazývá „pratjabhijna“, hluboké poznání, které není jen záležitostí mysli, ale vlastností duše. Může nastat i tehdy, když člověk potká gurudžího poprvé. Toto poznání jeho božství se probudí hluboko v jeho bytí.

Vy osobně jste viděl nějakou materializaci?

Ano.

Co to pro vás znamenalo?

Stalo se to před mnoha lety. Bylo to šokující. Je to pro naši mysl něco jiného, mysl to zkouší pochopit, ale nejde jí to.

Hovoří se o materializacích ve společenství Bhakti Márga? Je to pro oddané důležité?

Když mluvíme o zážitcích, většinou to nemá s materializacemi nic společného. Gurudží nechce, abychom nahrávali videa, kde o nich mluvíme. Spíš mluvíme o hmatatelných zážitcích, v nichž se projevil nějaký božský zásah. Například když ti gurudží něco řekne a po letech se to prokáže, nebo když ví přesně, co se děje v tvém srdci, a nikdo jiný to vědět nemohl. Takových věcí se dějí tisíce. Gurudží zachraňuje také třeba lidi v nemocnici, když měli strach, co se stane, a najednou tam gurudží přišel a pomohl jim. Jeden žák měl zkušenost, že mu přestalo bít srdce a po celou dobu, kdy jel sanitkou, viděl gurudžího, že je s ním a podporuje ho. A když se probral z kómatu, lékaři nemohli uvěřit, že v mozku nemá žádné následky.

Takové příběhy znám z knihy Rozkvět srdce.[2]

Když bychom se dnes zeptali oddaných, tak takových knih bude mnoho.

Indická televize před nějakými dvaceti lety přesvědčivě ukázala, že materializace Satja Sáí Báby byly prováděny stejným způsobem jako při vystoupeních zábavních kouzelníků. Nemáte obavy, že by materializace vibhúti svámího Višvánandy mohla mít stejný původ? Co vás přesvědčuje o tom, že to je skutečný zázrak?

Jedna z rolí gurudžího je poskytnout výzvu naší mysli. My jsme velmi podmíněné bytosti, takže z toho, co vnímáme svými smysly, si vytvoříme realitu a pak jí pořád posuzujeme. Gurudží ví, že některé věci, které učiní, je pro mysl výzva. V tu chvíli nám dá šanci, abychom překročili tu povrchnost, abychom šli nad tu posuzující mysl. Jedna věc je říct, že chci nekonečnou lásku, a druhá věc je to žít. To jsou dvě velmi rozdílné věci – teorie a praxe. Proto je guru velmi důležitý. Když dám příklad, tak kdybyste se zeptali vašich hokejistů, proč hrají tak dobře, tak by většina odpověděla, že kvůli jejich trenérovi. Když už jsme nemohli a chtěli jsme to vzdát, trenér nás vždy povzbudil. Tak jsme dostali zlatou medaili. Na spirituální cestě také procházíme všelijakými fázemi života a guru nám vždycky chce ukázat, kde máme uklízet. My si možná myslíme, že jsme pozitivní, ale když uklízíme pokoj a zvedneme koberec, vždy tam najdeme nějakou špínu. A guruovy výzvy nám také ukazují, kde ještě máme na sobě pracovat. Bez výzev není změna. A guru nás vyvádí z komfortní zóny. Jeho zázrak je vlastně výzva pro naši mysl.

Děkuji za rozhovor.

Poznámky:

[1] Paramahamsa Šrí Svámí Vishwananda, Šrí Gurugíta. Komentáře k velkému mystériu vztahu gurua a jeho žáka, Ctětín: Bhakti Marga Česká republika 2016, s. 268.

[2] Rozkvět srdce. Zážitky s Paramahamsou Vishwanandou, Ctětín: Bhakti Marga Česká republika 2016.

Obě fotografie: autor.

Psali jsme v Dingiru:

téma: Role zázraků v náboženstvích, Dingir 28 (2), 2025.

Související články:

Společenství Bhakti Márga přivítalo ve svém chrámě svámího Višvánandu

Daršan se svámím Višvánandou

Svámí paramahamsa Višvánanda v Praze