Mystika je málo viditelnou, ale populární a rozvíjející se částí současného náboženského života. Svědčí o tom i počet knih s mystickou tématikou na českém trhu. Texty německého mystika Jacoba Böhmeho vyšly od 90. let již v nejméně deseti vydáních; jeho kniha Aurora, která přináší obtížné a nepříliš jasné čtení, vyšla česky během posledního roku dokonce dvakrát. Pod názvem Vzcházející jitřenka a v překladu Václava Ondráčka ji roku 2025 vydalo nakladatelství Nová forma. A začátkem letošního ledna vydalo náboženské společenství Lectorium rosicrucianum knihu Aurora s původním podtitulem Červánky na východě v překladu Petra Babky. Zástupci Lectoria Olga Rosenkranzová a Aleš Petrovský ji 17. února přišli představit na setkání Literární sekce Dokumentačního centra českého hermetismu (DCČH) v pražské cukrárně Alchymista.
Jacob Böhme (1575–1624) je jedním z nejvýznamnějších protestantských mystiků. Svůj iniciační náboženský zážitek měl roku 1600 jako mladý švec, již ženatý, relativně dobře postavený a přestěhovaný z venkova do Zhořelce v Horní Lužici. Údajně již předtím se mu ale stávala podivuhodná znamení a vize. Trápil se také otázkou, jak může dobrý Bůh dopouštět a netrestat zlo. Díky svému zážitku, jehož se mu dostalo při pohledu na hru světla na cínovém nádobí, nalezl na tuto otázku odpověď: zlo i dobro jsou komplementární veličiny; světlo by nebylo možné poznat bez tmy a dobro by nebylo bez zla patrné. Po této iniciaci začal rozvíjet své vnitřní poznání pozorováním přírody a zakoušením Boha v ní.
Bezprostřední inspiraci v dílech starších křesťanských mystiků mu umožnil místní luterský farář, Martin Moller (1547–1606), sám též mystik a skladatel textů křesťanských písní. Po nové přemáhající vizi roku 1612 Böhme sepsal své myšlenky a zkušenosti pouze pro sebe do rozsáhlého textu, známého později jako Aurora. Jeden z okruhu Mollerových mystických přátel, Karl Ender von Sercha, se také stal Böhmeho přítelem a od Böhma si Auroru vyžádal. Díky jemu se Aurora začala opisovat a obíhat mezi místními lidmi. Dostala se i k Mollerovu nástupci, faráři Gregoru Richterovi (1560–1624), a ten se po zbytek jejich životů stal Böhmeho ideovým nepřítelem. Nepřátelství mělo být tlumeno Böhmovým závazkem nezveřejňovat texty po sedm let; Böhme ovšem nadále psal a jeho texty se nadále šířily.
V posledním roce Böhmeho života, roku 1624, vyšla bez jeho vědomí jeho asi nejslavnější kniha Cesta ke Kristu (česky poprvé Vyšehrad, 2003). V témže roce byly jeho texty církevně zkoumány Drážďanským konventem. Luterští teologové se ale k nejasným a neurčitým formulacím nemohli jednoznačně postavit a nechali o prospěšnosti díla Jacoba Böhmeho rozhodnout čas. V tomtéž roce Böhme zemřel a po 400 letech je zkouška časem rozhodnuta v jeho prospěch. Rozhodla ovšem ani ne tak luterská teologie jako spíše postmoderní individualistická spiritualita, hledající cestu k Bohu či božství mimo náboženské instituce. (Alternativní česká náboženská scéna se ale mohla s Böhmovým odkazem částečně seznámit už roku 1936 díky Karlu Weinfurterovi a jeho Druhému mystickému sborníku.)
Rosikruciáni z Lectoria rosicrucianum hovořili na literárním večeru DCČH nejprve o společných bodech děl a celkového přístupu ke světu Böhmeho a Jana Amose Komenského (výstava na toto téma se roku 2024 konala v Brně). Böhme a jeho Aurora jsou pro Lectorium důležité i proto, že zakladatel tohoto společenství, nizozemský mystik Jan van Rijckenborgh (1896–1968), byl kromě jiných zdrojů právě Aurorou silně inspirován. Další část rozhovoru byla věnována recepci Aurory; kromě jiného zaznělo, že toto „čtení je transformační“ a že lépe než snažit se Auroru pochopit, je nechat ji ke čtenáři promluvit. Rosikruciánská antropologie, která počítá s více těly, nachází v Auroře nástroj „vnitřní alchymie“, neboť další těla (éterické, mentální, astrální) mohou být oslovena mimoracionálním způsobem. Z religionistického hlediska je zajímavé i Böhmeho mileniální očekávání mystické transformace lidstva. Veřejnou přednášku o Auroře připravuje pražské společenství Lectoria rosicrucianum na 21. března.
Více o Jacobu Böhmovi je možné se dozvědět především z textů Martina Žemly: úvodu ke knize Cesta ke Kristu (Vyšehrad, 2003), doslovu ve vydání v nakladatelství Malvern roku 2017 pod titulem Christosophia, v knihách Kořeny teosofického myšlení: poetická metafyzika Jakuba Böhma (Malvern, 2019) nebo Dno a bezedno: německá mystika mezi Eckhartem a Böhmem (Malvern, 2023). Kontext poskytuje studie Martina Wernische Mystika a reformace vydaná v jednom svazku s Žemlovým překladem spisu Theologia Deutsch (Vyšehrad, 2007).
Náhledová fotografie z večera v cukrárně Alchymista: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma Česká mystika 20. století, Dingir 10 (2), 2007.
Související články:
