K řadě jmen, jako jsou Mahéšvaránanda, Šrí Činmoj, Satja Saí Baba, guru Jára, Gregorian Bivolaru, Jógí Bhadžan, Sakyong Mipham rinpočhe nebo Sogjal rinpočhe, přibylo další: Múdži. Jsou to jména náboženských vůdců, kteří mají následovníky i v české společnosti a kteří byli v posledních letech obviněni ze zneužívání těch, které duchovně inspirovali. Podobnou řadu těch, kteří údajně selhali, tvoří kněží a další vedoucí pracovníci církví a ostatních náboženských společností. Po obvinění z těchto selhání obvykle následuje velké překvapení na straně těch, kteří obviněným dosud důvěřovali. A to může vést až k vášnivému popírání toho, že by něco takového bylo vůbec možné. Tak tomu je i u Múdžiho.
Múdži (Mooji) je duchovní jméno muže s velmi zajímavou náboženskou cestou. Podle životopisu v jeho prezentaci (zde) se narodil roku 1954 na Jamajce jako Anthony Paul Moo-Young. Jeho matka opustila rodinu a žila v Londýně, a Anthony tak vyrůstal se svým otcem a tetou, po náhlé smrti otce v rodině své tety. Tam se také seznámil se základy křesťanské víry. V jeho 13 letech se tato rodina přestěhovala do Spojených států. Brzy poté s ním obnovila kontakt jeho matka a roku 1970 Anthony přesídlil do Londýna. Vychodil střední školu a uchytil se jako učitel umění v Brixtonu na předměstí Londýna a jako pouliční umělec – portrétista turistů. Další z jeho životních změn nastala roku 1987: konvertoval ke křesťanství a následujícího roku byl pokřtěn (okolnosti své konverze sděluje a o dalším svém životě vypráví na videu zde).
Asi o tři nebo čtyři roky později ho v knihkupectví zaujaly knihy indického mudrce Ramana Maháršiho (1879–1950), zvláště Maháršiho evangelium, a to kvůli výrazu „evangelium“. Četl i další knihy Maháršiho, osvojil si indickou náboženskou filosofii advaity (nedvojnosti: individuální bytí není odlišné od univerzálního, božského) v Maháršiho podání i s jeho metodou átmavičáry (sebedotazování, hledání odpovědi na otázku „Kdo jsem já?“). Roku 1993 se vydal do Indie. Dostal se i do města Lucknow, kde pobýval a vyučoval Pápádží (Harivanš Lal Pundža, asi 1910–1997, jeho prezentace je zde), žák a následovník Ramana Maháršiho. S Pápádžím se dvakrát setkal (záznam prvního setkání roku 1993 tvoří část videa, doporučeného výše) a vztahuje se k němu jako ke svému učiteli v linii od Maháršiho.
Átmavičáru jako duchovní praxi začal Moo-Young učit své první posluchače, kteří za ním chodili do indického obchůdku, jejž si otevřel v Brixtonu. Jeho kontakty s lidmi se vyvinuly do satsangů (setkání s duchovním vyučováním). Stal se tedy duchovním učitelem a přijal od svých stoupenců jméno Mooji (Múdži). Postupně se jeho obliba šířila i v dalších zemích. Stal se též autorem oblíbených knih s náboženskou tematikou (čtyři vyšly i česky). Od roku 2011 Múdži žije v ášramu zvaném „Monte Sahadža“ na jihu Portugalska.
Roku 2017 došlo k suicidiu dvou jeho žáků (muže v portugalském ášramu a ženy v Indii). Múdži je od té doby vystaven negativní pozornosti. Kritikové mu kromě nepřímé viny na těchto suicidiích vytýkají opulentní způsob života vzdálený indické tradici (včetně požívání masa) a znalci tradice advaity se staví velmi rezervovaně k jeho postavení učitele v této tradici – poukazují na to, že nebyl vyškolen a ustanoven do této role žádným učitelem. Nejtěžší obvinění přicházejí ale od bývalých následovníků: stěžují si na pokořování a atmosféru strachu, která údajně v ášramu panuje, a na sexuální zneužívání oddaných stoupenkyň. Jednostranně odsuzující kritika je shromážděna hlavně v článku zde. Někteří pochybující příznivci a stoupenci Múdžího také poukazují na jeho údajnou neschopnost postavit se k problémům čelem, jak to má prokazovat toto video (obsahuje i Múdžího obhajobu jeho role v případě výše zmíněného suicidia mladého muže).
Obvinění mohou, ale nemusejí být oprávněná – znalost dynamiky nových náboženských hnutí a poznání proměny vztahu jejich členů k vedoucímu po odchodu z hnutí připouštějí obě možnosti (jak je ukázáno v závěru článku zde). Pokud existuje podezření z trestného činu, nemůže rozhodnout nikdo jiný než soud. Například v případě gurua Járy to už učinil: některá obvinění odmítl, jiná potvrdil a pachatele odsoudil. Ovšem i o rozsudku soudu mohou být pochybnosti (jako v případě Gregoriana Bivolarua, více zde).
I těm, kdo nemají všechny informace k jednotlivým případům, je jasné, že na jejich začátku stojí moc: moc, která je odvozena z charismatu (v případě první řady jmenované na začátku článku), anebo moc, která je dána ustanovením do úřadu (jako je tomu u kněží a dalších osob v náboženské hierarchii). Pro pořádek by snad mělo být připomenuto, že se nemusí jednat jen o náboženské úřady: mnoho takových případů vzniklo v důsledku mocensky asymetrických vztahů například v roli učitele, vedoucího mládežnické organizace, filmového producenta, firemního nadřízeného, politika atd.
Náhledová fotografie: Positive Life.
Psali jsme v Dingiru:
Zdeněk Vojtíšek, Charisma a zneužívání, Dingir 15 (3), 2012, s. 74–77.
Související příspěvky:
Bílí ptáci ve zlaté kleci: Jógí Bhadžan podezřelý ze sexuálního zneužívání.
Změna pravidel svědků Jehovových v případech obvinění ze zneužívání dětí.
Sogjal Rinpočhe: konec jedné iluze?
Gregorian Bivolaru, zakladatel hnutí “MISA”, propuštěn z vězení.
#Metoo a Šambala: Sakyong Mipham rinpočhe odstoupil z vedení organizace.
L´Arche International: Jean Vanier sexuálně zneužil šest žen.
Kam se poděla presumpce neviny? Veřejný obraz kauzy zneužívání v církvi.