Dnes již pozapomenutý systematický teolog prof. Alois Spisar (18. dubna 1874 – 4. září 1955) byl původně římskokatolickým knězem a pak duchovním Církve československé (dnes Církev československá husitská). Zítra to bude 70 let od jeho smrti.
Studijně úspěšně prošel arcibiskupským konviktem římskokatolické církve v Kroměříži. Působil jako katolický kněz a profesor náboženství na středním stupni moravských škol. Na cestě za prohloubením vzdělání studoval díla katolických modernistických a protestantských liberálně teologických historiků a teologů.
Po vzniku Československé republiky se vřadil mezi katolické duchovní, usilující o myšlenkovou modernizaci římskokatolické církve v Čechách a na Moravě. V roce 1921 vstoupil do řad duchovních o rok dříve vzniklé Církve československé. V ní působil nejprve na střední Moravě, pak v Praze. V době diferenciačních zápasů o myšlenkovou a ekumenickou orientaci se vřadil do proudu duchovních a laiků, orientujících se na teologa a organizátora církevního života ThDr. Karla Farského. Po smrti prvního systematického teologa Církve československé prof. Karla Statečného (†1927) se Spisar během několika let prosadil jako jeho nástupce. Stal se nejvýznamnějším meziválečným systematickým teologem této církve.
Druhé zasedání prvního řádného sněmu Církve československé roku 1931 přijalo jeho věroučný text Učení náboženství křesťanského pro věřící Církve československé jako dogmatickou normu mladé církve. Tu později v dalším vývoji církve nahradily dodnes platné Základy víry Církve československé husitské. Po sněmu, mezi lety 1932–1934 Spisar řídil Vysokou školu bohovědnou, ne zcela úspěšný pokus Církve československé o vlastní bohoslovecký ústav. Roku 1934 vedení Církve československé výuku bohoslovců církve znovu spojilo s Husovou československou evangelickou fakultu bohosloveckou (HČEFB). Spisar byl pro sekci Církve československé této fakulty jmenován řádným profesorem pro obory věrouka a etika. Zde – kromě nacisty vnucené přestávky válečných let – působil do svého penzionování roku 1950.
V letech 1931-1935 teolog spoluredigoval odborné periodikum Církve československé Náboženská revue. Pro duchovní i laiky církve napsal řadu odborných knih, skript, apologií i učebnic pro měšťanské a střední školy. Dominují mezi nimi dvě rozsáhlá díla: Věrouka v duchu církve českomoravské ve dvou dílech, I. II., Praha 1941, resp. 1946, a Ethika v duchu církve československé, Praha 1948.
Související články:
