Prof. PhDr. ThDr. h.c. František Maria Hník (1905–1962) se narodil 9. února 1905 v Úpici na Trutnovsku, studoval od roku 1915 na gymnáziích v Hradci Králové a v Rychnově nad Kněžnou, kde 25. června 1923 úspěšně složil maturitní zkoušky. V letech 1923–1925 se na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze věnoval studiu sociologie u prof. B. Foustky, filosofie u prof. J. B. Kozáka a národního hospodářství u prof. J. Macka. Navštěvoval i přednášky z etiky prof. J. L. Hromádky na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (dále HČEFB). V letech 1925–1927 pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity, a to sociologie u prof. I. A. Bláhy, historie u prof. J. Glücklicha a filosofie u prof. J. Tvrdého.
Dne 23. června 1927 vykonal farářskou zkoušku Církve československé. Byl vysvěcen biskupem G. A. Procházkou a působil několik let jako duchovní v Náchodě. Na základě doktorátu z filosofie mu byl udělen dispens od první bohoslovecké zkoušky v církvi. Druhou zkoušku vykonal 12. června 1930. V letech 1930–1931 pokračoval ve studiu na Meadville Theological School v Chicagu, a to psychologie a sociologie náboženství u prof. R. J. Hutcheona a historie u prof. M. Spinky. Další studijní pobyt absolvoval na Manchester College v Oxfordu v letech 1934–1935.
Výsledkem studií se stala Hníkova habilitační práce Pohnoutky dobročinností v křesťanství, již v březnu 1936 podal na HČEFB. Posoudila ji komise (z Církve československé prof. A. Spisar, z Českobratrské církve evangelické profesoři F. Bednář a F. Linhart). Docentem pro sociologii a křesťanskou sociální etiku byl Hník jmenován ještě téhož roku.
Roku 1938 se Hník rozhodl pro lektorát sociologie na Manchester College v Oxfordu v studijním roce 1938–1939. V době války Anglii neopustil. V Oxfordu působil do konce srpna 1941 a pak byl povolán na ministerstvo zahraničních věcí exilové československé vlády. Od 1. září 1941 do 31. března 1945 byl přednostou oddělení pro kulturní spolupráci s britskými universitami a církvemi. V tomto období na sociologa začal výrazně myšlenkově působit president E. Beneš. 9. července 1942 mu udělila čestný doktorát teologie universita v Aberdeenu.
Po válce se František Hník vrátil do vlasti. 17. prosince 1945 byl jmenován řádným profesorem oboru sociologie a křesťanské sociální etiky pro Církev československou na HČEFB. Zde byl 12. června 1946 zvolen děkanem pro studijní rok 1946–1947. Prezidentovi věnoval po válce monografii Edvard Beneš, filosof demokracie.
Po únoru 1948 se s odchodem presidenta Beneše do ústraní i jeho úmrtím Hníkovy politické možnosti značně zúžily. I dále se věnoval budování svého oboru na HČEFB a pokračoval v ekumenické práci pro Církev československou. Řadu povinností přinesl Hníkovi i vznik nové Husovy československé bohoslovecké fakulty roku 1950: stal se jejím prvním děkanem. Řídil zde v letech 1950–1955 katedru sociální teologie.
V polovině padesátých let sociolog pod tlakem režimu opustil Husovu československou bohosloveckou fakultu a rozhodl se přijmout biskupský úřad Církve československé v Olomouci. Zde těžce onemocněl srdeční neurózou a ischemickou chorobou cév, 11. září 1961 rezignoval na úřad a zemřel 28. dubna 1962. Jeho odchod z fakulty i rozhodnutí přijmout biskupský úřad byly tragické.
Všechny fotografie z archivu autora.
Související články: