V sobotu 15. června 2019 zemřel prof. ThDr. Zdeněk Kučera, přední český teolog, duchovní Církve československé husitské (CČSH), pedagog Husovy československé bohoslovecké fakulty (HČBF) a Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy (HTF UK).
Narodil se 30. března 1930. Roku 1949, po maturitě, zahájil studium na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (HČEFB) jako žák profesorů Františka Michálka Bartoše, Josefa Lukla Hromádky, Františka Kováře, Aloise Spisara a dalších. Roku 1950, po rozdělení staré Husovy fakulty a vzniku HČBF, se za studia zde orientoval především na teologickou a pedagogickou osobnost prof. Zdeňka Trtíka. Po ukončení bohosloveckého studia byl vysvěcen na kněze CČSH. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století působil jako přednosta ideového odboru Úřadu patriarchy CČSH, absolvoval zahraniční studijní pobyt v Basileji (žák prof. Karla Bartha), v letech 1968-1970 byl odborným asistentem HČBF. V době normalizace několik let pracoval mimo církev i fakultu v občanských povoláních. Na HČBF začal opět působit od roku 1979 jako docent a v roce 1981 zde získal profesuru. V osmdesátých letech minulého století přispěl k upevnění i rozvinutí demokratického ducha fakulty. Na vrcholu sametové revoluce, v prosinci 1989 podpořil jednání, jež vyvrcholilo zákonem č. 163/1990 Sb., dle něhož do Karlovy univerzity byly inkorporovány teologické fakulty katolická, evangelická i husitská. Pod jeho výrazným vlivem se v zápase o svobodu národa, církve i vědy konstituovala Husitská teologická fakulta UK. V roce 1990 byl prof. Kučera zvolen děkanem HČBF a po její inkorporaci do UK byl opakovaně děkanem HTF UK. Přednášel na řadě zahraničních univerzit, byl dlouholetým členem i profilující osobností Deutsche Paul Tillich Gesellschaft, stal se i nositelem řady významných českých i zahraničních vyznamenání. Vedle témat ze systematické teologie se profesor Kučera po léta zabýval životem i dílem M. J. Husa a J. A. Komenského.