Kdyby Barbie byla mormonkou: ženy mezi vírou, algoritmem a výstřihem do V

Platforma Hulu vyprodukovala již druhou řadu reality show Tajné životy mormonských žen („The Secret Lives of Mormon Wives“, 2024–2025), u nás je dostupná také ve službě Disney+. Jde o (často zdlouhavé, nepříliš hutné a záživné) sledování soukromí a vzájemných půtek skupiny atraktivních influencerek z města Provo v americkém Utahu, které se identifikují jako členky Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.[1] Z religionistického hlediska je to zajímavý dokument kulturního napětí a performativní identity, který otevírá dveře diskusi nad stereotypy o této svébytné náboženské skupině. Ani v nejmenším však nemůže být považován za reflexi mormonské teologie a životního stylu či výpověď o plošné mormonské realitě. 

Ženy ve věku mezi dvaceti a třiceti lety začaly před několika lety kromě svých samostatných aktivit tvořit a vystupovat také na společném profilu „MomTok“. Účelem jejich spojení měla být vzájemná podpora na rovině osobní, podnikatelské i influencerské. Seriál, který jejich působení a vztahy zachycuje, kombinuje prvky reality show, osobní terapie, sociální kritiky i tiktokové estetiky a staví na silných kontrastech: cudnost vs. sexualita, víra vs. algoritmus, mateřství vs. performativní nezávislost.

Navazuje tak na formát, který byl účinně otestován již např. u projektu Můj neortodoxní život s Julií Haartovou (Netflix, 2001, psali jsme zde). I tam jsme sledovali protagonistku a její rodinu, která se distancovala od nábožensky definované minulosti v ortodoxním židovském prostředí a svou novou image vybudovala skrze luxus, upravený vzhled, tělesnou autonomii a radikální otevřenost. Jedná se o apostatický narativ, v němž minulost zívá šedí, svazujícími pravidly a vinou, zatímco nový život je naplněný, plný barev, hlubokých výstřihů, vztahových a sexuálních experimentů a algoritmického dosahu. Ženy, které deklarují, že jim byla vštěpována tichost, poddajnost a závislost, přebírají i navzdory možnému odcizení manželům, rodičům či církevnímu společenství iniciativu a vůdčí postavení. Určují budoucnost i materiální zabezpečení svých rodin. Podobně jako v případě ikony módního průmyslu Julie Haartové, i v případě Tajných životů mormonských žen sledujeme zápas o identitu a individualitu nejen navenek, ale i uvnitř rodiny a komunitních vazeb. 

Název seriálu Tajné životy mormonských žen implikuje, že jde o něco běžného, ale dosud skrytého, že je to sonda do mormonského společenství. Vytváří dojem, že se divák dostává za oponu, do soukromí komunity, kde se odehrávají věci, které se navenek nepřiznávají – hned v úvodu jde o skandál se sexuálním experimentováním mezi mladými páry. Následují rozpory mezi sledovanými ženami a doprovodné intriky. Před kamerami se odehrávají manželské problémy různého druhu, mimomanželské vztahy i terapeutická sezení. Jde vlastně o typický příklad esencializace náboženské identity, který navozuje dojem, že existuje jednotná, sdílená zkušenost „mormonské ženy“. Ve skutečnosti se ale jedná o vysoce selektivní pohled na specifickou skupinu mladých žen ovlivněnou nejen nábožensky, ale i sociálně, regionálně, třídně a mediálně.

Ve světě, do nějž divák prostřednictvím seriálu vstupuje, je klíčové napětí, které vzniká mezi jeho očekáváním (založeném na určitých stereotypech tradovaných o mormonech), oficiálním učením této církve a reálnou kulturou tamního mormonského společenství. Zatímco oficiální nauka klade důraz na skromnost, slušnost a důstojnost těla jako daru od Boha, některé kulturní vzorce v mormonských regionech to přetvářejí na normu tělesné dokonalosti – od žen se očekává, že budou nejen dobré matky a manželky, ale i esteticky reprezentativní, čemuž jdou naproti třeba i s pomocí reprodukční medicíny a estetické chirurgie, přinejmenším však nákladným stylem oblékání a líčení. To zde vidíme nejen u hlavních protagonistek, jejich partnerů a manželů, ale v jednom případě i u generace starší (rodiče ostatních žen a ani jiní členové mormonské církve v Provo se v reality show neobjevují). Svou roli v tom, jak ženy vystupují, nepochybně sehrává také prostředí sociální platformy TikTok, která ze všeho nejvíce upřednostňuje právě tělesnou estetiku a zkratkovitost. Z ní pak vychází také fenomén tanečků, hlavního výrazového prostředku, které na TikToku sledujícím předávají sdělení prostřednictvím tělesného pohybu a zvolené hudby, případně slov doprovodné písně. Značně sexualizovaná ladnost a estetika umožňuje získat více pozornosti právě krásným mladým dívkám a ženám a tělesně zdatným mužům.  

Co se týče věrouky, biblických citátů a nábožensky motivovaných argumentů, v seriálu se objevují jen okrajově, často ve formě vzpomínek protagonistek na to, co jim bylo v dospívání vštěpováno či odepřeno a na co je výchova v prudérně prezentovaném mormonském společenství nepřipravila. Místo věcného nebo teologického vyrovnání s učením církve a reflexe životních postojů protagonistek sledujeme především jejich emocionální zpracovávání minulosti a současnosti. Spory mezi sebou ženy občas řeší i s pomocí náboženských argumentů, ale jejich výsledné jednání s tím není příliš v souladu. Víra je zde redukována na morální regulaci vztahů, těla a sexuality – což odpovídá sekulárnímu přístupu, ale nevypovídá mnoho o komplexitě mormonské teologie.

Oficiální reakce Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů na seriál byla doposud zdrženlivá. Pouze před premiérou vyšel komentář, který je v anglickém jazyce dostupný zde, v češtině pak zde. Samostatně ale na reality show reagovali také mnozí jednotlivci a mediální platformy jako Deseret News a další. Vyjadřují obavy z toho, že seriál dezinterpretuje jejich víru a přisuzuje marginálním jevům status normy. Pro použití na sociálních sítích vznikl hashtag #NotMyMormonism, jehož cílem je ukázat jiné tváře žen v mormonské komunitě, které také považují svůj život za plnohodnotný, vzdělaný a angažovaný, ačkoli je zcela odlišný od toho, který je v této reality show veřejnosti prezentován a který by mohl být veřejností vnímán jako svého druhu norma.

Pro doplnění tohoto textu připravujeme rozhovor s národní ředitelkou komunikace Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v ČR Hanou Šnajdarovou.

Poznámka:

[1] Toto společenství je obvykle více známo jako „mormoni“, ačkoli v poslední době dávají členové přednost spíše označení „Svatí posledních dnů“. 

Psali jsme v Dingiru:

Dingir 3/2001: Náboženství mormonů (celé číslo dostupné zde).

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments